„Behind Us All“ je osobní zpověď zachmuřeného pána Tima Solonena a takto je třeba tuto nahrávku brát. Na jednu stranu je to zajímavý materiál, na druhou je poněkud nevýrazný. Přitom má všechny předpoklady pro vyšší cíle. Výhradním autorem je sice pouze Solonen, nicméně na nahrávce pracovalo více známých jmen. Některá se jen mihla v jedné skladbě, jiná mají stopu na většině desky. Především je to Juho Räihä, kytarista SWALLOW THE SUN, BEFORE THE DAWN a mnoha dalších kapel a projektů, který album produkoval a nahrál a ujal se i mixu a masteringu. Zpěvák Lars Eikind je známý především z BEFORE THE DAWN. Za bicími sedí další dlouholetý člen SWALLOW THE SUN Juuso Raatikainen. Je to veskrze hvězdná doommetalová sestava. Ve stejném základu byla před dvěma lety nahrána i první deska. Oproti „The Moon Lights the Way“ je aktuální počin mnohem lehčí a uvolněnější. Je posazen více do melancholického rocku a kapelník tak částečně ustoupil z hutných riffů.

Minule to byl klasický finský death/doom, kde se střídal čistý i extrémní vokál, přičemž ten druhý dominoval. Na „Behind Us All“ chraptění zazní jen na dvou třech skladbách. Výraznější roli má však pouze ve skladbě „The Offering“, kde tuto pěveckou roli zastal Eemeli Bodde z MORS SUBITA. „The Offering“ spolu s první „To Burn Inside“ (kde hlavní melodickou linku táhne kytarista Pekka Olkkonen ze STAM1NA) patří k nejvýraznějším momentům alba. Nelze přeslechnout ozvuky domácí kapely Juho Räihy. Jenže po těchto dvou velmi povedených skladbách se kamsi vytratí drive. Následují skladby, které sice nejsou špatné, ale jaksi nezanechají trvalou paměťovou stopu. Při baladě „The House“ se může dostavit i chvilkové poklimbávání. Zajímavý moment přijde s devítiminutovou „Dance with Me“, která po unylém pomalém začátku nabere trochu grády a kapelník se rozchraptí a trochu tak rozproudí stydnoucí krev v žilách. Tím nijak nežehrám na výkon Larse Eikinda. Jeho hlas rozhodně přispívá k tomu, že se tahle deska pohybuje nad průměrem. Osobně mi i přijde, že mu tento materiál sedne lépe, než když zpíval na albech Tuomase Saukkonena. To ale může být dáno právě pomalostí materiálu, čímž i dostává více prostoru se nadechnout.

Závěr patří skladbě „If Morning Never Comes“, kde si střihne duet norská zpěvačka Kirsten Jørgensen z EVIG NATT (o jejich posledním albu, „Vaketimen“, jsme psali nedávno). Pěkná věc, která v cílové rovince zachraňuje předchozí propad v pořadí. Doběhnout hlavní peloton ve finském truchlení však už Timo Solonen nestihne. Přitom startovní pozici měl velmi dobrou. Jednak měl slušný náskok z předchozí desky, která byla přeci jen vyváženější a výraznější, a také jej doprovázejí dobří muzikanti. Jenže na skladateli záleží především a ten tentokrát trochu podcenil přípravu.