Slavnostní ceremoniál Radio_Head Awards 2025 proběhl 27. března 2026 ve Velkém koncertním studiu Slovenského rozhlasu a jako každý rok představil to nejlepší ze slovenské hudební scény. Udílení cen organizované stanicí Rádio_FM nabídlo pestrý průřez žánry - od elektroniky přes jazz, experimentální hudbu až po black metal reprezentovaný kapelou BESNA.

Atmosféra večera byla slavnostní, ale zároveň výrazně občansky naladěná, protože mnozí umělci využili prostor i k veřejným výzvám a kritickým stanoviskům. Nutno říci, že to s sebou Radiohlavy nesou od svého vzniku. Radio_Head Awards nejde přirovnat k Českému slavíkovi a vlastně ani k cenám Anděl, které známe v ČR. Jsou alternativnější, angažovanější a jdou více na dřeň. Vždy tomu tak bylo, jen v posledních letech dává slovenská vláda více důvodů se k dění na Slovensku vyjadřovat. A nejen na Slovensku; v minulosti se komentovalo i světové dění. Vzpomínám například na projev Adama Dragouna z BERLIN MANSON minulý rok, který si pro cenu přišel oděn do palestinské vlajky a u pultíku si rozhodně nebral servítky. Radio_Head Awards nikdy nehladily po srsti a naši východní sousedé na nich vždy pojmenovávali věci, které se jim nelíbily.

Protože jsme na hudebním webu, tak se sluší, abych několik vět věnoval i živým vystoupením, která na půdě obrácené pyramidy zazněla a já je měl možnost sledovat přímo v sále. Nejvýrazněji samozřejmě úřadovala black metalová BESNA, která krom toho, že si převzala sošku „radiohlaváka“ za nejlepší desku v rámci žánrové kategorie hard&heavy, navíc zahrála svůj set i naživo. Pro svůj koncert si vybrali skladbu „Hranice“, kterou samozřejmě také nejde považovat za apolitickou vzhledem k textu. Tím lze opět potvrdit, že politickými komentáři bylo předávání opravdu „poskvrněno“, black metal nevyjímaje. A je to tak dobře. Umění vždy bylo nosičem pro vyjadřování názorů a já pevně doufám, že tomu bude i v budoucnu. Martin Staňo, který celým večerem provázel, poznamenal, že set BESNY byl takovým restartem celého večera a opravdu to tak bylo. Po desetisekundovém vyklidněném intru BESNA spouští do sálu hlasitou vlnu postblackmetalového běsnění, při kterém zpěvák Samuel Dudlák opouští scénu a obíhá celý sál velkého koncertního studia v obrácené pyramidě. Stejně jako na Brutal Assaultu 2025 vyždímala BESNA potenciál svého setu do poslední kapičky. Byl to ikonický koncert. Pokud jde o vlastní předávání ceny, ani zpěvák BESNY Samuel se nedržel zkrátka a vedle poděkování rodinám a studiu Pulp zavzpomínal i na dva hlavní požadavky z posmrtného dopisu Jana Palacha. Tím bylo okamžité zrušení cenzury a zákaz rozšiřování propagačního proruského plátku Zprávy. A vlastně o to vtipnější je reakce vedení STVR, které se rozhodlo celý večer pro jistotu neodvysílat.

Fakt, že STVR odmítla odvysílat záznam celé události, působí v kontextu probíhající kritiky jednoznačně jako snaha eliminovat nepohodlné názory, než jako čistě dramaturgické rozhodnutí. Zvláště v době vlny diskutabilních propouštění zaměstnanců, již se nepodvolili vrchnosti.

Jak už jsem zmínil, kultura vždy byla a má být nositelem společenských témat, občanských postojů a kritických reflexí. Umělci tradičně reagují na stav společnosti a jejich projevy jsou často nedílnou součástí samotného uměleckého výkonu. A nutno dodat, že některé takové příspěvky umělců si vysloužily od publika potlesk ve stoje. Nejdelší potlesk hřměl sálem jednoznačně při předávání za celoživotní přínos pro veterány BEZ LADU A SKLADU. A stejně tak největší bouře smíchu si vysloužilo používání nových jazykových pravidel, kdy se slovenské autority snaží „poslovenštit neslovenské výrazy“. Přiznám se, že já několik chvil vůbec nechápal, čemu se lidi v sále smějí, když moderátor Martin Staňo pronesl, že FVCK_KVLT si nepřijde cenu převzít, protože se právě nachází v SŠA. Ano, přesně tak, na blacklist už se dostala i zkratka USA, kterou jazykoví vládní špecialisté odvodili ze „Spojených Štátů Amerických“. V tu chvíli jsem si naplno uvědomil, na jak bizarní a šílenou úroveň se boj za „národní jazyk a symboly“ na Slovensku dostal.

Celá situace vytváří dojem, že ocenění hudebníci byli potrestáni za to, že využili veřejné pódium k občanskému názoru. To je paradoxem nejen pro veřejnoprávní instituci, ale i pro kulturní sektor a společnost, která tím rozhodnutím přichází o autentický obraz vlastní kulturní scény. Spor okolo Radio_Head Awards 2025 tak pravděpodobně nezmizí a může se stát důležitým momentem ve veřejné debatě o nezávislosti médií a roli kultury v občanské společnosti. A při sledování domácí scény mi to nedá a pokládám si otázku Quo vadis Česká televize, Quo vadis?

foto: Werdza