„Kuolema“ je první z finských slov, které jsem se naučil. Provařené „perkele“ skončilo až druhé, „suomi“ pak bralo bronz. Při exkurzích do bookletů nejrůznějších sestav ze „země tisíců jezer“ jsem na tohle slovo narážel tak pravidelně, že mě to donutilo otevřít obstarožní vydání česko-finského slovníku a následně seznat, že ta tajemná „kuolema“ je zcela v souladu s extrémní žánrovou filozofií, neboť v překladu jednoduše znamená „smrt“. Ani po letech se situace nezměnila, naopak se aktuálně ještě přiostřila. Z finských bažin totiž začíná v poslední době povstávat jedna deathmetalová entita za druhou. Kmotřička Kuolema je zde opět velice aktivní a my si toho samozřejmě všímáme i na našich stránkách. Nedávno jsme zde posuzovali diplomové práce šikovných učedníků MORBIFIC a MALFORMED a k tomu jsme zašli zkontrolovat, jak to naživo šlape dalšímu objevu ASHEN TOMB. Dnes se společně podíváme, s jakou kůží se na trh vydávají MÄDÄTYS. To však není zdaleka všechno. Z bohatého finského portfolia stojí za pozornost i další formace: těm nejvíce zvídavým z vás namátkou předkládám tipy v podobě GRAVE HEX, WRETCHED PATH a DECREATION. Pro všechny z nich bez výjimky platí, že jde o služebně velmi mladé kapely založené po roce 2020. Inu, kov smrti ve Finsku znovu kvete a pojďme si poslechnout, jak se k žánru staví kvarteto z Oulu debutující albem s krkolomnou visačkou „Kuoleman Ulottuvuudet”.

Co se žánrového zařazení týče, MÄDÄTYS operují v zatuchlých death/doomových vodách, a to spíše okrajového ražení. Abychom byli přesnější, řekněme, že rafička na měřáku obhroublosti nedosahuje výšin, kde trůní třeba IMPETUOUS RITUAL, ale poukazuje na trochu nižší, leč stále velice sympatickou hodnotu, za kterou by se žádná žánrová kapela nemusela stydět. Pohled na do základních master dat nahrávky naznačuje, že Finům nechybí skladatelská sebedůvěra, osm skladeb na více než třičtvrtě hodiny hracího času si přecijen žádá (resp. mělo by si žádat) větší porci talentu. Troufám si tvrdit, že Finové to zvládli se ctí a ta občasná zakolísání se jim podařilo celkem dobře zamaskovat. Určité přešlapování na místě cítím v hluchém úvodu i závěru „Kuolleiden koston yö“ nebo v průběhu poslední ambiciózní skladby „Liekehtivä virta“. Tady se MÄDÄTYS uchylují k příliš dlouho trvajícím repeticím jednoduchých motivů, které by jistě šly trochu osvěžit nebo, když už nic, rovnou pokrátit na polovinu. Možná byste mohli namítnout, že to samé se děje v nejdelší, přes osm minut se vlekoucí „Unohdetut rukoukset”, kde se celá první polovina skladby doslova topí v neprostupném doomovém bahně. Taky však neustále se opakující riff beru jako daň za postupné budování atmosféry. Kromě toho však tahle položka disponuje spoustou zajímavých momentů, melodickým úvodem i závěrem, prolínáním hlubokého a výše posazeného vokálu i rozvernou punkovou vsuvkou, která tvoří sympatický můstek někde na půl cesty mezi doomovou a živelně deathmetalovou částí skladby. Finové sází na hrubější a násilnější principy death/doomu, ke kterým holt jednodušší riffing patří. Do příliš repetitivních pasáží však MÄDÄTYS posluchačům házejí záchranný kruh v podobě výrazně melodických sól nebo alespoň decentního basového výjezdu.

Slušný debut, který potěší všechny death/doomové konzumenty. MÄDÄTYS nejsou až tolik „cavernous“ jako třeba žánrově spříznění NEKUS nebo SEDIMENTUM. Místo toho, aby se věnovali jeskynním rituálům, se raději ráchají v nečistých močálech, ve kterých se zrodily nejrůznější entity na čele s AUTOPSY či COFFINS. Ač je „Kuoleman Ulottuvuudet” jednodušší deskou, najdete si v ní celou řadu momentů, které vás donutí k opakovaným poslechům. Zatím je to kolekce spíše pro skalní, nevylučuji však, že další nahrávka už osloví i vybíravějšího posluchače.