Nové album NEUROSIS působí jako dílo kapely, která se po letech nejistoty nadechla k nečekaně silnému návratu. Po turbulencích kolem odchodu spoluzakladatele Scotta Kellyho panovala obava, zda tento parní válec ještě někdy vytvoří něco nového. Nicméně kapela ale od poslední vydané desky formálně neoznámila konec a nynější nahrávka potvrzuje, že její kreativní plamen nikdy zcela nevyhasl.

Zásadním momentem pro proměnu zvuku i dynamiky NUEROSIS je příchod Aarona Turnera (ISIS, SUMAC, OLD MAN GLOOM), který se stal plnohodnotným zpěvákem/kytaristou a nahradil tak Kellyho nejen na pódiu, ale i ve skladatelském procesu. Jeho první zkoušky s kapelou proběhly už v dubnu 2024 a výsledkem je album, které bylo největší hudební událostí letošní jarní rovnodennosti.

Turnerův přínos je slyšitelný hned od prvních minut. Nehraje si na „kopii Kellyho“, ale přináší specifickou směs disonance, postmetalové hloubky a vokálního projevu, který se dokonale doplňuje s výrazem Steva Vona Tilla. V porovnání s „Fires Within Fires“, poslední deskou před krizí kapely, působí „An Undying Love for a Burning World“ jako dílo mnohem živější, dravější a obrazotvornější. Tam, kde předchozí deska nabízela spíše introspektivní minimalismus, nový materiál expanduje do širších sonických krajin a nebojí se epických kontrastů. Od minimalistických refrénů po explozivní proudy hluku.

Je tu i návrat k některým starším polohám. Turnerovy vokální momenty a jeho pojetí riffů v několika skladbách evokují období „Souls at Zero“ z roku 1992, kdy NEUROSIS poprvé zásadně redefinovali svůj zvuk a otevřeli dveře postmetalové éře. Necítím v tom ale závan nějaké nostalgie, spíše funkční propojení kořenů kapely a současnosti.

Album funguje také jako emocionální výpověď kapely, která si prošla určitým traumatem nebo krizí, chcete-li, a rozhodla se jít dál. Texty i atmosféra skladeb se točí kolem témat izolace, lidské odpojenosti od přírody i sebe navzájem a touhy znovu nalézt životní smysl uprostřed chaosu. NEUROSIS vždy vytvářeli hudbu spíš k očistě než k zábavě a tato deska tento přístup posvěcuje s mimořádnou intenzitou.

Z hlediska diskografie jde o práci, která nejen obstojí vedle zásadních alb jako „Through Silver in Blood“ či „Times of Grace“, ale v některých ohledech přináší něco, co Neurosis dlouho chybělo. Pocit světla uprostřed temnoty, jistý druh klidné, ale rezolutní naděje. Trochu v tom vidím práci Steve Von Tilla, jehož poslední sólovky jsou melancholické, přemýšlivé, ale málokdy vás vyloženě tahaly do nějakých temných hlubin.

Celkově lze říct, že „An Undying Love for a Burning World“ není jen návrat NEUROSIS. Je to redesign jejich podstaty. Přes náročné okolnosti, které by jinou kapelu spolehlivě položily, přichází NEUROSIS s dílem, které zní jako logický a přesto odvážný krok vpřed. Turnerův přínos je zcela zásadní. Přináší svěží struktury, netradiční vokální vrstvy i nový výrazový prostor, aniž by narušil charakteristickou DNA kapely. Zároveň však dovolil zbývajícím členům znovu objevit vlastní sílu, což je na každém tónu zjevné.