Velmi překvapivý postup zvolili američtí TEMPLE OF VOID na svém pátém studiovém albu. Nedá se přímo říct, že by se detroitská čtveřice rozhodla pro změnu svého žánru, ale způsob, jakým se rozhodla vymanévrovat z pasti tvůrčího zacyklení je rozhodně velmi pozoruhodný. Přitom tato parta nikdy nepřešlapovala na místě. Každá její další nahrávka obohacovala jejich ortodoxně pojatý death/doom metal o nové prvky a v rámci žánru i méně tradiční postupy a dá se říct, že ta letošní v tomto ohledu zašla rozhodně nejdál.

Američané snad až přidrzle zkoušejí, co všechno si ještě na poli skladatelském i produkčním můžou dovolit na to, aby se o nich stále nepřestávalo hovořit v souvislosti s deathem či doomem. Zejména zvuková stránka je dokonale pročištěná a vypulírovaná až do krystalicky čirého provedení, ve kterém si každý nástroj najde svůj jasně vymezený prostor a posluchač nemá nejmenší problém kterýkoliv z nich lehce identifikovat. Heavymetalová kytarová figura využitá hned v samotném začátku úvodní skladby „Poison Icon“ dává tušit, že se budou dít věci, které mají potenciál fanouška starší tvorby dostatečně vyděsit od dalšího poslechu.

Otevřenější hlavy by však u něj měly setrvat, neboť na „The Crawl“ se skutečně dějí věci zajímavé a věci velké. Jistota, s jakou se skupina nadále uchází o přízeň svých dlouholetých fanoušků, je možná někdy v přímém kontrastu s jejím aktuálním tvůrčím nastavením, ale album jako celek ve výsledku stále neopouští širší perimetr vymezený žánry death či doom. Jen už se čím dál tím více poohlíží i do vedlejších teritorií a nezřídka i mnohem dál. Ona zmiňovaná produkční čistota zbavila tvorbu TEMPLE OF VOID posledních zbytků „špíny“ a v tomto ohledu asi skupina příliš nepotěší fajnšmekry libující si v neotesanějším pojetí své oblíbené muziky.

Všechno ostatní však na tomto albu šlape více než dobře. Z mého pohledu se Američanům daří až s ojedinělou ladností skloubit svoji typickou hrubost, zde alespoň na úrovní stále dominujícího growlingu a těžkých kytarových riffů, s častými vyklidněnějšími momenty, kdy se ke slovu dostanou i dříve neslýchané plochy koketující s post-rockem či post-metalem („Thy Mountain Eternal“). Těch výpůjček z post-metalu je zde ke slyšení skutečně dost. Přestože se jim tato čtveřice nebránila ani v minulosti, zde jakoby v tomto směru zahodila veškeré zábrany.

Ku prospěchu celku je to však jen a jen dobře. A to říkám jako fanoušek špinavého soundu a záhrobního pojetí old school death metalu. TEMPLE OF VOID na tomto poli již řekli vše podstatné a tato jejich nová cesta slibuje snad ještě více vzrušení a napětí, než tomu bylo doposud. Prakticky v každé zde zastoupené skladbě mě nepřestávají udivovat jednotlivé jejich nuance, nosné motivy i schopnost skupiny vyskládat vedle zdánlivě nesourodé žánry ve zcela funkční a strhující hudební struktury. Studiové vyleštěný zvuk jde přesně ruku v ruce s tímto tvůrčím přístupem a poslechem každé ze sedmičky na albu zastoupených kompozic dává jasný smysl.

Na druhou stranu to TEMPLE OF VOID se vzdušností a žánrovým volnomyšlenkářstvím zase příliš nepřehánějí. Na to jsou stále věrni svým kořenům. Skladby jako „Godless Cynic“ anebo titulní „The Crawl“ vás o tom přesvědčí svým dostatečně syrovým provedením a tahem. Druhá jmenovaná si však v duchu celé nahrávky taktéž neodpustí překvapení v podobě působivého doomového zpomalení doprovázeného zvukem polo-akustické kytary.

Páté album těchto Američanů se pro mě po počátečním lehkém šoku stalo jednou z nejsilnějších nahrávek v dosavadním průběhu tohoto roku. Postupem času v ní nacházím čím dál větší zalíbení. Čím dál raději se nechám unášet její hravostí, vynalézavostí a schopností vynutit si na posluchači její zevrubné zkoumání. TEMPLE OF VOID dokázali se svým leckdy strnulým žánrem vykonat doslova divy, aniž by jej v základech museli zradit. Zaplatili sice cenu v podobě definitivní ztráty své typické špinavé hrubosti, ale je to přijatelná odměna za něco nového a vzrušujícího. Něco, co tímto albem teprve začíná. Jsem o tom přesvědčený!