Některé nahrávky nepotřebují dlouhou stopáž, aby bylo zřejmé, že se v kapele něco zásadního změnilo. Bezejmenné EP plzeňských LILIxELBE je přesně ten případ. Jedenáct skladeb vměstnaných do necelých osmi minut, nepůsobí jako další položka v diskografii, ale spíš jako bod zlomu. Už po několika desítkách vteřin je totiž zřejmé, že dvojice Petr a Míra posunula svůj zvuk do dosud nejextrémnějších poloh.

Kdo sledoval předchozí studiové počiny ví, že LILIxELBE nikdy nestáli na příliš přímočarých základech. Nové EP však přidává další vrstvu. Kapela je zde technicky vyspělejší, skladatelsky ambicióznější a chaotičtější než kdykoliv předtím. Skladby se lámou ve zlomcích sekund, riffy mizí ve chvíli, kdy si je posluchač stačí uvědomit, tempa akcelerují i kolabují prakticky bez varování. Přesto nejde o samoúčelný chaos. Pod povrchem je patrná konstrukce, která z nahrávky dělá pravděpodobně nejprogresivnější studiový materiál, jaký kapela dosud vydala.

Přitom paradoxně působí i jako její nejagresivnější a nejgrindovější počin. Tam, kde dřívější materiál často vycházel z jednodušších hudebních „fórků“, zde častěji nastupují blastbeaty, disharmonické kytarové figury a téměř grindcorová intenzita. Ne snad ve stylu tradičních veteránů stylu, ale spíš v duchu moderního extrémního hardcoru, kde se hranice mezi powerviolence, grindcorem a mathcorem dávno rozplynuly.

Právě v tomto ohledu mi LILIxELBE připomínají přístup kapel jako WATER TORTURE, GETS WORSE nebo WOUND MAN. V nejroztěkanějších momentech se objevují i asociace na nejchaotičtější odnože hardcoru a grindcoru. Šilhám teď třeba na veterány typu DISCORDANCE AXIS. Nezněli by se současným zvukem dost podobně jako LILI? Zmínil jsem pár kapel, ale nejde tady samozřejmě o kopírování. Spíš o podobnou filozofii, kde je skladba permanentně v pohybu a posluchači není dovoleno najít komfortní pozici.

Významnou roli hraje i samotný zvuk. Působí syrově, bez příkras, ale zároveň dostatečně čitelně na to, aby vynikly všechny rytmické zákruty a kytarové detaily. Celý materiál je zvukově poměrně neuhlazený, ale současně nechává vyniknout jeho nervozitu a neklid. A když jsem zmínil ty fórky, ty tu samozřejmě stále jsou. V intrech, outrech a i podvratné skladbě, která mi přijde, no jak to říct, prostě zábavná a vtipná. V tom, jak je někdy přestřelená a jindy zábavně triviální. Ale jen na chvilku. Mordié Liška!