Hvězda CLAWFINGER svítila nejjasněji v polovině devadesátých let minulého století, kdy se stali přirozeným vyústěním objevování nových obzorů v mixování zdánlivě nesourodých hudebních stylů, tedy rapu a metalu. A byla to zejména jejich dvě první alba „Deaf Dumb Blind“ (1993) a „Use Your Brain“ (1995), která zavelela k útokům na špičky hitparád, díky čemuž například i slovutná MTV protáčela velmi často jejich nepřehlédnutelné singly jako například „Warfair“, „The Truth“ nebo „Do What I Say“.

Od té doby však uplynulo mnoho vody a mohlo by se zdát, že s tím, jak se měnily nálady a vkus metalového obecenstva, přestalo mít chuť i na CLAWFINGER. Ostatně v roce 2013 sama kapela ohlásila svůj rozpad. Publikum však o ni zjevně stálo dál, což vyvrcholilo už v následujícím roce tím, že CLAWFINGER začali znovu opatrně a příležitostně koncertovat a nakonec úplně podlehli tomu, že ohlasy byly víc než pozitivní (však si přečtěte náš report z Brutal Assaultu právě v roce 2013), a vrátili se definitivně a se vším všudy. Tedy s dalšími a dalšími koncerty, s novými singly a letos také konečně s dlouho avizovaným novým albem. Osmým řadovým, jen tak pro pořádek, po téměř dvaceti létech od vydání jeho předchůdce.

Způsob, jakým se CLAWFINGER v drážkách „Before We All Die“ vracejí, se věru rovná jejich živé prezentaci z posledních let. Nic nepodcenit, do všeho jít po hlavě, na stodvacet procent a pro fanouška zkrátka odvést jen to nejlepší. A samozřejmě se s tím moc nepárat, protože o tomhle ten jejich rap metal zkrátka je.

Ten nejostřejší úvod se nese ve znamení kritiky současné americké hlavy státu s všeříkajícím názvem „Scum“ a švédští chlapíci si v něm rozhodně neberou servítky. Kytarový riff řeže tím nejefektivnějším způsobem, doprovodná elektronika je na tom nejsprávnějším místě, skladba má úžasnou gradaci a stručný refrén je úderný, jak jen je to možné. Až by se vám nechtělo věřit, že tihle pánové už mají padesátku nějaký ten čas za sebou.

Vysoce adrenalinová jízda je však teprve na svém počátku a rozhodně má v rukávu nachystáno dalších pár vysokých karet, díky nimž budete kapele vedené nesmírně charismatickým rytmickým projevem zpěváka Zaka Tella pomyslně viset u úst. Jako v „Big Brother“, sugestivně nakažené jakousi depresivní náladou smíření se s životem pod permanentním elektronickým dohledem, v „Going Down (Like Titanic)“, solidním závodem v rapování, ověnčeným dalším výrazným refrénem, nebo v „A Fucking Disgrace“, která svůj uhrančivý dojem vyvolává na pozadí živě vymalované atmosféry ospalého amerického jihu. A když už CLAWFINGER přece jen uhnou z téhle těžkotonážní rapové masáže, vyklube se z toho téměř hiphopová oddechovka „A Perfect Day“, bez níž by ovšem svíravý dojem z celého alba nebyl kompletní.

Ano, svíravost, to je možná ten nejsprávnější pojem, definující „Before We All Die“. Svíravost ocelového svěráku, do něhož vám CLAWFINGER přitáhnou spodní část vašeho (dámy prominou) nářadíčka a nepovolí, dokud nepovolíte i vy a albem se necháte úplně pohltit. Ono to ovšem stejně, mezi námi, není ale vůbec nic těžkého.