PHIL MAY GREY - Whispers
Olomoucká odpověď na ACID ROW? Možná taky trochu. Hlavně ale hodně solidní a heavy stoner rock, který se vedle strohých, hrubozrnných hranatých riffů nebojí ani melodií a vytaženějšího vokálu.
VILLAGERS OF IOANNINA CITY, SUNNATA - Praha, Rock Café - 10. března 2026
Statní Epirejci z města Janina jsou jeden z hudebních objevů mému srdci nejbližších. Zatímco ve své domovině se roky těší vysoké popularitě díky tomu, že elegantně kloubí řeckou folklorní hudbu s těžkými stonerovými riffy, v okolním světě se VILLAGERS OF IOANNINA CITY pomalu, ale jistě prokousávají z undergroundu. V Čechách výrazně zafungovalo jejich znamenité účinkování na předloňském Brutal Assaultu, kde si bez větších problémů podmanili dav pod Obscure stagí. Jejich samostatný koncertní návrat do země šumících borů tak na sebe nenechal čekat, byť měl lehce paradoxní kontext. Ale o tom potom.
Začínáme v pouštním Polsku. Tenhle paradox s sebou přivezla předkapela SUNNATA, jejíž agresivní stoner/doom se sytí nejen prvky psychedelie 60. let, u kterých si člověk symbolicky přenastavuje kontrolky slunečního srdce, ale přidává i kořenitou stopu blízkovýchodního deliria. Kapela se může opřít o dva roky starý debut „Chasing Shadows“, k němuž mám dost ambivalentní vztah.
SUNNATA na jednu stranu produkuje atraktivní hudební směs, v níž se hypnotické, ztišené pasáže střídají s výbušnými sonickými údery na solar a dynamickými groovy. Na druhou stranu ale její hudba působí jako izolované ostrůvky zajímavých motivů, které mají Poláci potíže spojit v dramaturgicky přesvědčivý příběh. Živé provedení songů z více než hodinového alba bohužel potvrdilo, že hranice mezi úderným a ubíjejícím je v případě SUNNATY až příliš nezřetelná.
Přitom technicky je vše v dokonalém pořádku. Pódium a vůně v sále trochu připomíná návštěvu čajoven na začátku milénia, kde vám batikovaný student ÚFaRu v sandálech nosil s obřadní vážností Massalu. Kapela je instrumentálně slušně disponovaná, svoji hudbu prožívá celým tělem. SZY je charismatický frontman s vzezřením asasína a silným hlasem, do kterého se umí tvrdě opřít. Právě jeho řev i zpěv fungovaly bezvadně, podobně jako expresivní basa Jana Witusińského, který symbolicky stál ve středu pódia.
Samotný materiál, o který se show opírala, ale rychle prozradil své limity. Podobně jako na albu první skladba vtáhla, druhá podrtila hrudní košíček a při třetí se začala dostavovat únava… následují lehké poruchy pozornosti střídané momenty zaujetí. Hudba SUNNATY by při rozměrné stopáži kompozic potřebovala víc opěrných bodů i lépe vystavěných a zasloužených gradací, jinak hrozí, že se vám při kolébání se do stonerdoomových vibrací začnou klížit oči… a to se mi přesně ve druhé polovině setu dělo.
U VILLAGERS OF IOANNINA CITY jsem si byl poměrně jistý, že pohupování v bocích přivodí spíše proměněný stav bdělého vědomí než jakékoli náznaky limbu. A tak se i stalo. Kapela nastupuje v posíleném složení, když oproti Brutalu přivádí i druhého kytaristu. Divokého Fauna Konstantise Pistiolise, který obsluhuje měchy dud, klarinet a kaval, nahrazuje o poznání šedivější kolega Konstantinos Lazos. Jak záhy zjistíme, tahle změna neubírá folklorní složce na působivosti. Oba mají proklatě pevný nátisk a rychlé prsty. Pódium ovládá s příjemnou obyčejností jednoduchý vokální projev a nádherně příšerná angličtina kapelníka Alexe, který toho moc nenamluví, ale snadno vycítíte, jak moc ho hudba Vesničanů baví.
A tenhle pocit se šíří publikem jako prasečí chřipka, navzdory v úvodu naťuknutému paradoxu. Kapela přijíždí do Čech propagovat album „Venceremos“, ze kterého ovšem nikdo zatím neslyšel ani notu. Datum vydání stanovují Napalm Records na jaro 2026, ale venku není zatím ani první singl. Pokud mě sluch neklamal, kapela z novinky zařadila celkem tři kousky: otevírák koncertu „Home“, eponymní track a přídavek „Requiem“, které zněly jako skvělé spojení přímočarého roztančeného stoner rocku z debutu „Riza“ a psychedelicko-hipísáckých vibrací průlomového alba „Age Of Aquarius“ z roku 2020.
O to se kapela opírá podobně jako v případě jaroměřského setu nejpevněji. Nádherně vygradované, euforicky radostné, energií slunce prostoupené tracky se nejvíc zatínají do publika v momentech, kdy Konstantinos nafoukne ryčné řecké dudy nebo se roztančí s virtuózně vířícím klarinetem. Výměna energie mezi pódiem a zaplněným sálem funguje perfektně. Údernější rané skladby jako „Zvara“, „Ti kako“, „Skaros“ či „Riza“ vnášejí do koncertu nádherné záblesky autentického řeckého folkloru a Alexův hlas se v nich očividně cítí více doma. Skvěle poskládaný set, který přesáhl 90 minut, měl strhující spád, žádná hluchá místa a celou řadu opojných momentů, kdy se člověk prostě jen cítil zalitý sluncem a teplem z Epiru.
Kapela to táhne do poslední možné chvíle, takže není prostor na přídavek. Všechno graduje nádherným Alexovým sólem v závěrečném „Requiem“, které paradoxně nevzbuzuje žádný smutek z loučení, jen radost ze setkání a těšení se na věci příští. Překvapivě natřískané Rock Café, kde se sešla generačně i subkulturně neuvěřitelně pestrá směs, reaguje hurónským řevem na rozloučenou.
VILLAGERS OF IOANNINA CITY jsou přesně tím typem kapely, která má ve vínku napsané jen samé krásné věci. Jejich hudba je otevřená, jejich projev je prostý póz, zato překypuje muzikálností. Nezbývá, než se těšit na novou desku a další podobný dýchánek, který z nás všechny udělá vesničany slunečné utopické polis. Už tam buďme!
Fotografie: Dalas
SUNNATA
SUNNATA
SUNNATA
SUNNATA
SUNNATA
SUNNATA
SUNNATA
SUNNATA
SUNNATA
SUNNATA
SUNNATA
SUNNATA
SUNNATA
SUNNATA
SUNNATA
SUNNATA
SUNNATA
SUNNATA
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
VILLAGERS OF IOANNINA CITY
Diskuse: zatím žádná - buďte první
DALŠÍ INFORMACE
KANINE - Khaos
I s relativně omezenými výrazovými prostředky, které slam BDM nabízí, lze nadělat spoustu parády, pokud se k látce přistoupí invenčně. Francouzská banda sice recykluje své vzory, ale výsledný koktejl patří k tomu nejlepšímu z evropské slam nabídky.
SATOR - The Dying Light
Po předchozím temném a vydařeném „Cleansing Ritual“ se Italové SATOR více ponořili do nervní sludge bažiny a stvořili album silově se řítících riffů, psychedelicky „kvákavých“ doplňků i dynamických proměn. Dusivou atmosféru podporuje i správně hutný zvuk.
ATOMIC WARDEAD - Who's Through The Ages...
Druhá deska jedné z nejmladších retro thrashmetalových nadějí domácí scény. Po všech stránkách dotaženější. Oproti „Beware The Dead“ promakanější aranže, výraznější melodie, mohutnější zvuk a výrazně čitelnější basa. O něco přísnější bicí a bude to pecka.
EXORCIZPHOBIA - Neurosis Unbound
Zvuk z Golden Hive je ostřejší, průraznější a šťavnatější než na „Spiritual Exodus“, nicméně stylově je celá kolekce méně konzervativní a otevřenější ke zkoumání méně probádaných poloh. Díky tomu vznikl asi i nejpovedenější trutnovský metalový „ploužák“.
EXORCIZPHOBIA - Neurosis Unbound
Méně thrashe, více crossoveru. EXORCIZPHOBIA jsou ve své lásce k devadesátkovému metalu uvěřitelní i v momentech, kdy už jejich thrashová mašina neseká na plný výkon, ale naopak si libuje v promyšlenějších a komplexnějších kompozicích. Budu zkoumat dál!
CRIMSON GLORY - Chasing The Hydra
3/5 klasického lineupu zasloužilých amerických průkopníků progresivního metalu zkouší s novým pěvcem Travisem Willsem comeback. Copak o to, duch klasických CRIMSON GLORY je z aktuální nahrávky cítit, teď jen, jestli bude stačit i kvalita nových písní.