Nová vlna tradičního heavy metalu, která nám už nějaký ten pátek formuje současný svět těžkého kovu, je skutečně masivní. Všimnout si toho můžete třeba tehdy, když vám jistá digitální platforma poté, co dohraje vámi dříve vybrané heavymetalové album, začne nabízet další a další stejně stylově zaměřené kapely, o jejichž existenci jste dosud neměli ani ponětí, a těch kapel je skutečně stále více a více. 

Jistě, kvantita nerovná se kvalita, to je samozřejmost stará jako lidstvo samo. Navíc k tomu pochopitelně přispívá i ten fakt, že zatímco v osmdesátých létech minulého století se těžilo z originální, právě odkryté zlaté žíly, v současnosti to může kolikrát připomínat zoufalé prosívání písku ze dna kdysi zlatonosné řeky, která už ovšem nějaký ten pátek odmítá vydávat své bohatství. Přesto se však stává – a nepochybně nakonec nikoliv ojediněle – že v rýžovací pánvi se přece jen nějaké to zlaté zrníčko zachytí. 

Jedním takovým je nepochybně i album „Sentinels Of New Dawn“ varšavských AQUILLA coby jejich druhý řádný studiový záznam. A to navzdory tomu, že klasický heavy metal (na rozdíl od svých extrémnějších příbuzných) nemá v Polsku nijak zásadní tradici. Ale to už dnes vlastně není žádné měřítko.   

Poláci na své druhotině prokazují nejen to, že mají řádně nastudováno z povinného poslechu heavymetalových klasik, ale že především dospěli do bodu, kdy jsou do veleznámé materie schopni otisknout i kousek vlastního železného já. Nemají proto problém znít relativně uvěřitelně a hlavně poměrně podněcujícím způsobem zároveň, což je vlastnost, kterou je na heavy metalu vždy třeba cenit. 

Na pozadí sci-fi příběhu o osidlování smyšlené planety Yvad'déra tak rozkvétá hravé melodické heavymetalové album, které nabízí mnoho skladbových příležitostí, u nichž stojí za to se pozastavit a nechat na sebe opakovaně působit onu nově zprostředkovávanou panenskou krásu osmdesátkové podstaty těžkého kovu. Úvodní jízda „Creed Of Fire“ k tomu rozpoutá náležitě divokou atmosféru, „Battalion 31“ se svým tradičním hrdinským refrénem a ještě tradičnějším bezeslovným nápěvem naopak přidá náležitou rozvahu pravých heavymetalových střelců, „Bound To Be King“ přesvědčivost, že tady nejde o žádnou náhodu, a závěrečný monument „The Prophet“ pak třeba rukopis připomínající to, jak vznikaly podobně vystínované opusy IRON MAIDEN či GAMMA RAY. A přestože právě jmenované kousky jsou na celém albu asi nejvýraznějšími, ani jinde posluchač nepřijde o solidní porci kovového zážitku, podtrženého uhrančivým intrem a zejména originálním futuristickým outrem.  

Máme-li tedy už v budoucnu být svědky jen podobných stylových reinkarnací, ať mají úroveň alespoň jako „Sentinels Of New Dawn“. Ať jsou dravé, ať jsou hravé a se všemi těmi nábojovými pásy a stahováky s pyramidami také podobně drze nakažlivé.