Před necelými třemi lety dokázali FINAL GASP svým debutovým albem „Mourning Moon“ najít zajímavou díru na „trhu“, tedy lépe řečeno v žánrovém zařazení. Kombinace těžkého kytarového zvuku s post-punkově tíživou atmosféru vygenerovala velmi působivou sbírku a osobně jsem byl velmi zvědavý, jestli skupina z amerického Bostonu dokáže tento model zopakovat minimálně stejně působivě anebo jej ještě osvěží o nové prvky. Rozhodně však nehodlala nic uspěchat. Takřka dva a půl roku mezi debutem a letošní deskou je na v podstatě stále začínající kapelu nadprůměrný časový rozestup, ale vzhledem k tomu, že se zde stylově pohybujeme mimo scény, ve kterých je nutné kout železo dokud vykazuje alespoň nějakou úroveň žhavosti, nebylo opravdu kam spěchat.

Z mého pohledu se tato rozvaha velmi pozitivním způsobem propsala do celkového vyznění „New Day Symptoms“, jak zní název druhého alba FINAL GASP. Nahrávka je to zase o kousek promyšlenější a tíživější zároveň. Skupina si uchovala svůj, můžeme říct že už typický rukopis, spočívající v těžkých kytarových riffech a razantní rytmické sekci. Vokál Jakea Murphyho opět proplouvá od procítěnějších, řekněme že ubolenějších pozic až k těm důraznějším a emočně vypjatějším. Když to zjednoduším, tak je to opět ono typické a účelné střídání zpěvnějších poloh s těmi „vyřvanějšími“.

Skupina je letos možná ještě o něco odvážnější v kompozičním provedení jednotlivých skladeb. Není to už ta přímočará jízda z debutu. Skladby jsou o něco zašmodrchanější, nebojí se menších odboček ani propracovanější rytmiky. Album tak zní oproti předchůdci epičtěji a rozmáchleji a přitom k tomu žádná ze zde zastoupených skladeb nepotřebuje rozsáhlejší stopáže. Jednotlivé songy si vystačí s plochou něco přes 3 minuty. Zajímavé, že tento fakt si posluchač naplno uvědomí až pohledem na tracklist s délkou jednotlivých písní. Důraz na menší přímočarost a jasně danou strukturu se v rukou FINAL GASP naštěstí nemění v samoúčelnou a překomplikovanou záležitost. Skladby mají jasnou hlavu i patu, vrcholné momenty i zapamatovatelné motivy.

Dokonce se tady najdou i chytlavější, neřku-li přímo hitovější kousky. Klipová „The Apparition“ začíná zostra a hutný kytarový riff slibuje těžkotonážní jízdu. Jakmile se poprvé ozve Murphyho hlas, respektive jedna z jeho oblíbených poloh – „colemanovsky“ naléhavé nápěvy, rázem se atmosféra písně obrací do poněkud přívětivějších sfér. Pokud za ně budeme považovat tu neustálou náladovou „deku“, jež se nad albem neustále vznáší bez ohledu na to, jestli se do toho skupina zrovna pořádně opře anebo nechá promluvit těch několik (málo) zjemňujících pasáží.

Další klipem obdařený song – „Burials of Birth“ lze označit zároveň i za nejpřímočařejší kus z celé kolekce. Jasně střižený rytmus jen občas „naruší“ hravost bicích, ale reverbem posilněná vokální linka na sebe strhává téměř veškerou pozornost. Skupina to nepřehání nejen se stopáží jednotlivých skladeb, ale ani s celkovou délkou svého druhého alba. Nejen díky tomu tak na ploše kolem třiceti minut však předvádí patřičně dynamické představení. Album doslova pádí jako blesk a až je mi jej vzhledem k jeho propracovanosti zatěžko nazývat posluchačskou jednohubkou. Na to právě nabízí desítku velmi silných skladeb, a to bez nějakého slabšího místa. FINAL GASP svůj styl postavený na kombinaci metalové síly a post-punkové chytrosti nadále zdokonalují a pro mě osobně i tak trochu překvapivě v něm stále nacházejí dostatek silných tvůrčích podnětů.