Poslední dobou mi chybí velké, poctivé space opery. Star Wars zdegenerovaly, Star Trek se podivně rozprskl a Expanse, jediný aktuální a robustní dědic velkých tradic vesmírných eposů, skončil. Nezbývá tak než oblíbenou směs vědy a fantastiky hledat literatuře. Nebo v oblíbené hudbě, samozřejmě, protože v metalu nikdy nebyla nouze o kapely posedlé futuristickými kosmickými vehikly a krásnými novými světy. A britský kvartet CRYPTIC SHIFT je v tomto ohledu bezpečným přístavem od začátku minulé dekády, kdy naložil svůj hvězdolet špičkový palivem a vydal se pátrat po nových hudebních galaxiích.

Debut „Visitations From Enceladus“ (2020) byl pozoruhodný v mnoha ohledech. Svébytná hudební směs na pomezí deathové agrese a thrashové progrese, inklinace k matoucí melodické a strukturní abstrakci a disonancím, promyšlený koncepční příběh a hledání svébytné estetiky evokovaly legendární fantasmagory VOIVOD. Mladá posádka z Leedsu vyprávěla košatý příběh o vesmírném průzkumníkovi a jeho zkoumání ledového měsíce Enceladus, na kterém odhalí pozůstatky starobylé civilizace, jakéhosi kosmického vědomí ne nepodobného Velkým starým. Kosmický horor inspirovaný Vetřelcem a povídkami H. P. Lovecrafta představil kapelu s nevšedním stylem a vypravěčskými ambicemi.

Vše, co první space quest načrtl, novinka „Overspace & Supertime“ násobí ve všech vrstvách. Namísto jedné planety máme před sebou celý vesmír, kterým se pohybuje nová hrdinka The Recaller na své cestě dimenzemi a časovými liniemi. Motiv setkání se starobylým vědomím se vrací v podobě duelu s tajemnou Alien Sorceress, ale kapela se stejně jako na vyprávění příběhu, v němž samozřejmě nechybí ani kosmické bitvy, soustředí na vytváření velmi specifické topografie a architektury svého fikčního světa. Ten se hemží morfologickými novotvary, v nichž si astrofyzika podává dveře s kosmologickou poezií.

To vše korunuje sytá vizuální estetika kanadského umělce Jesse Jacobiho, která zvláštním způsobem evokuje rané počítačové hry, zároveň je ale plná výmluvných detailů a tvarových hrátek, zváštně souznících symetrií a asymetrií. Dokonale reflektuje to, co CRYPTIC SHIFT docilují svou hudbou, která se od debutu ještě více posunula k záměrně vykloubené abstrakci a stále volnější práci s povědomými žánrovými prvky. Díky struktuře skladeb a povaze riffů se pohybujeme na polygonu progresivního thrashe vzdáleně příbuzného s tvorbou melodičtějších kosmických souputníků VEKTOR, z nějž si kapela volně morfuje tu do free jazzové mezihry, tu do slayerovské řežby, tam zas do dřevního OSDM kvílení.

Podobně jako vesmír, který „Overspace & Supertime“ vykresluje, je i hudba CRYPTIC SHIFT prostá uklidňujících symetrií a pevných struktur, spíš organicky mutuje, přeskupuje se, nutí posluchače následovat nepředvídatelné sonické kontinuum. Vrcholem této kompoziční volnosti je šestidílná půlhodinová suita „Stratocumulus Evergaol“, jejíž velkou část tvoří duel myslí Alien Sorceress a The Recaller. Stejný duel ale vede kapela s posluchačem, když ho ve svých abstrakcí náhle dotlačí do post HC melodické mezihry, aby vzápětí opět způsobila absolutní morfologický shift, který nabere nevídané grády v následné „Hyperspace Topography“, učebnici architektury paralelního vesmíru a transformovaného vědomí.

Na hudbě CRYPTIC SHIFT není nic zvlášť vřelého a přítulného. Tohle není hřejivý Spasitel, ale chladná, krutá space opera plná zneklidňujících objevů a matoucích mutací. Přesto se místy chce člověku křičet AMAZE AMAZE AMAZE! Stejně snadné je ale se v „Overspace & Supertime“ naprosto ztratit a zemřít na nedostatek kyslíku. Je to nekompromisní deska, která se neptá na vaši náladu a nutí vám tu svou, důsledně mimozemskou. Nedáte pozor, zemřete ve vakuu, protože se vám roztrhne hlava náporem abstrakce a neustálých digresí. Když se ale protnete, jedná se o inspirtativní duel myslí, jakých už v metalu mnoho nezažijete.

CRYPTIC SHIFT jsou originální kapelou přinášející podobný typ blízkého setkání třetího druhu jako VEKTOR, BLOOD INCATATION či ULCERATE. V Leedsu se zjevila nová Vesmírná brána a až se opět otevře, budu tam ve svém děravém skafandru postávat a čekat na další dotek Velkého Neznáma.