Pokračování přehledu nejzajímavějších metalových obalů navazuje na předchozí a jsou v něm zařazena díla od léta 2025 do ledna 2026. Jak jsem již psal minule, tento článek není hitparádou ani kolektivním výběrem. Snažím se v něm představit díla napříč škatulkami, ale pochopitelně se nemohu vyhnout zkreslení, které je dáno mým hudebním zájmem. Grafický design je důležitý esteticky i komerčně a v oblasti tvrdé hudby mají silnou tradici ručně malovaná díla. Ty v tomto výběru převažují. Záměrem je představit autory a odkázat i na další jejich práce. Většina z autorů titulních kreseb je aktivními ilustrátory i v jiných odvětvích a mnohdy je velmi zajímavé si jejich další práci prohlédnout. Od minulého dílu se opakuje jen jedno jméno, tak se mi, doufám, daří udržet i rozmanitost ve výběru. Oním opakujícím se umělcem je Dan Seagrave, který je natolik vyhledávaný, že přehlédnout jej by bylo neuctivé. Fotografie interpretů na přebalech hudebních nosičů jsou doménou pro popové či klasické žánry. Přesto alespoň jednu fotografii opět zařazuji.

ABIGAIL WILLIAMS - A Void Within Existence

Se jménem izraelského umělce Elirana Kantora se naskytlo dilema, jestli jeho dílo uvést u známější kapely (a tím i upoutat pozornost vícero čtenářů), nebo dát přednost nápaditější kresbě. Obal od nejnovější desky HELLOWEEN „Giants & Monsters“ by bezesporu lákadlem byl. Jenže co si budeme povídat, HELLOWEEN nahráli desku, kde se snaží znít jako tradiční dýně a tomu odpovídá i obal. Hezky malovaný, ale vcelku obyčejný. Ani TESTAMENT pro desku „Para Bellum“ se příliš originálního obrazu nedočkali. Zajímavý a dostatečně šílený mají DESPISED ICON na „Shadow Work“. Jelen v hořícím lese na „Heimat“ od HEAVEN SHALL BURN má v sobě tragično i bolest. Zpola spálený anděl na „Descent“ (vyjde až 10. dubna) od IMMOLATION už aspiruje mezi ta nejlepší díla Kantora poslední doby a možná se k němu vrátím někdy příště. Vítěz je ale jednoznačný: „A Void Within Existence“. Skupina malířů kreslí oběšence. Ten obraz má v sobě tolik cynismu, a přitom je ztvárněn zcela obyčejně. Vlastně v něm není ani žádné násilí, žádná zloba, přitom je velmi sugestivní. Pro obal alba ani nemá nejlepší kompozici, několik menších postav odvrácených od pozorovatele a v centru bílé plátno prostředního malíře. To autor trochu zachraňuje hrou světel, ale majitelé vinylů si to mohou vychutnat v celé kráse. Každopádně ta myšlenka a její ztvárnění stojí za to, abychom tím tento přehled začali. Eliran Kantor je velmi plodný umělec, který svá díla i vystavuje v galeriích. Další práce najdete na oficiálních stránkách, Facebooku či Instagramu.

IN MOURNING - The Immortal

Valnoir Mortasonge je další velmi známý a vyhledávaný autor (pro představu stačí výčet v archívech), pochopitelně hlavně na domácí francouzské scéně. Na kontě má obaly desek od kapel jako ALCEST, ORPHANED LAND, AMORPHIS a mnoho dalších. Často se podepisuje jako Metastazis, což je jméno jeho grafického a designového studia. „The Immortal“ ukazuje jeho typický rukopis. Ať už se podíváme třeba na „Under the Red Cloud“ od AMORPHIS nebo na aktuální desku IN MOURNING, má to společný koncept. Do popředí vystupuje jednoduchý zvířecí motiv (had, jeřáb), ale skutečná detailní práce je v pozadí. V případě „The Immortal“ je to velmi detailní vykreslení hodinových kol. Jeřáb je pak umístěn do centra orloje (v některých kulturách (Čína, Japonsko) bývá symbolem dlouhověkosti). Na albu se nachází i skladba věnovaná tomuto zvířeti „Song of the Cranes“. Velmi povedené je šedo zlaté vyvedení celé kresby, kterou narušuje pouze ona typická červená čepička. Roztažení ptačích křídel kopírující obvod hodin jen dokresluje velmi precizní a promyšlený koncept, který je ve výsledku zpracován zdánlivě jednoduchou kresbou. „The Immortal“ je velmi dobrou ukázkou promyšleného a barevně dobře provedeného obalu.

BARBAROUS - Initium Mors

Cover „Initium Mors“ uvádím jako další dílo Dana Seagrava. Kolega Reaper by mi určitě neodpustil, kdybych předního malíře jeho oblíbeného stylu vynechal (to je pravda, máš štěstí!) Dan Seagrave pochází z malé vesnice nedaleko Nottinghamu a je velmi plodný a velmi vyhledávaný malíř. Více prostoru jsem mu věnoval minule. Na druhou stranu se ve svých obrazech dost opakuje. On by nakonec na svých obalech mohl natrénovat AI a jít do zaslouženého důchodu. Nijak jej neobviňuji, ale koncepce jeho obalů je natolik stálá, že to k této myšlence úplně svádí. Opět je to jeho typický rukopis a koncept malby. Nějaká katedrála v pozadí jako ústřední objekt a k ní se vztahující postavy po kolena v močálu. Initium Mors je v překladu počátek smrti, a tak není divu, že většinu postranního prostoru zabírají náhrobní kameny. Nelze pominout i velmi pěkné barevné zpracování, kdy celý obraz je vyveden v jakési šedozelené barvě s trochou světla v pozadí. V budově (ať už je to cokoliv) uvnitř žhnou ohně a ty se odrážejí na hladinu močálu. Možná už ohrané, přesto stále funkční schéma. Pro další obrazy se podívejte na oficiální stránku nebo Instagram.

DAWN OF OUROBOROS - Bioluminescence

Alex Eckman Lawn je ilustrátor původem z Philadelphie a pro americkou scénu v posledních deseti letech vytvořil spoustu zajímavých děl. I v minulém roce má na kontě několik zajímavých obalů. Přiznávám, že „The Sleeping City“ od AN ABSTRACT ILLUSION mě moc nezaujal. Oproti tomu DAWN OF OUROBOROS si mě získali jak hudebně, tak i po grafické stránce právě díky obalu. Kapela se v textech věnuje vodnímu světu a kulturním odkazům inspirovanými oceány a vodou. Text úvodní skladby „Bioluminescence“ se věnuje medúze Aequorea victoria. Tato bioluminiscenční medúza emituje světlo z chemické reakce a vnáší tak záblesky do temnot nočních mořských vod. Tímto je i inspirovaný coverart desky. Humanoidní postava částečně pozměněná a vykreslená v ornamentech mořských tvorů vydává slabé světlo. Alex Eckman Lawn je mnohostranný umělec, jehož tvorba se objevuje na přebalech knih. Je autorem i řady komiksů. Variabilní je i jeho tvůrčí styl, kdy využívá vše od klasické malby až po digitální tvorbu. Známý je pro své mnohavrstevné koláže. Právě toto vrstvení vytváří pocit hloubky, která vtahuje do obrazu. Příklady jeho děl najdete na oficiálních stránkách. Doporučuji se podívat především na jeho koláže. Pro přehled jeho obalů metalových desek je nejlepší jít do archívů.

MARIANAS REST - The Bereaved

MARIANAS REST jsou finskou doommetalovou kapelou a tomu by měly i odpovídat covery desek. Předchozí alba měla obaly nevýrazné. Sice se poctivě držely šedé a černé barvy, ale něco tomu přeci jen chybělo. Pro aktuální album kapela spojila své síly se známým fotografem Kjetilem Karlsenem. V tomto přehledu je to tak zástupce coveru, který je čistě fotografie. Fotografické obaly jsou spíš doménou popových kapel a je to většinou nějak napózovaný interpret. Obaly, které vytváří tento norský umělec jsou velmi osobité. Kjetil Karlsen se specializuje na černobílé snímky. Zachycuje lidské emoce, ale i přírodní motivy. Tentokrát dal přednost barvám. Matka s dcerou hledí na hory jen pro samotné okouzlení krásnou severskou přírodou nebo snad jim hory někoho vzaly? Název alba na tuto otázku i odpovídá, Truchlící. Pro práci vycházel z poslechu alba a z textů a pro každou píseň vytvořil jeden snímek. Kjetil Karlsen má poměrně specifický styl, kterému mnohem více odpovídá například obal alba „Semper“ od NIHILI LOCUS nebo „Ver Sacrum“ od DAWN OF A DARK AGE z loňského léta. Další příklady jeho práce najdete na Instagramu nebo oficiální stránce.

DEMONSMOKE - Resin Wrought

Extrémní podoba sludge metalu v podání kalifornských DEMONSMOKE si žádá i patřičné svébytný a originální obal, nejlépe něco hodně ujatého. Démon brodící se v krvi a mrtvolách by tomu mohl vyhovovat. Nejde ale jen o ústřední motiv, ale i o jeho zpracování. Démonů nám dnes AI nageneruje mraky, ale už při pohledu na obal tohoto alba je patrné, že tohle nakreslila ruka s velmi osobitým přístupem. Jonathan La Mantia je specialista na perokresbu. Jeho kresby jsou často dost velké, a přitom jsou i velmi detailní. Koncept je většinou takový, že ústřední motiv vystupuje dopředu pomocí okolních velmi drobných vystínovaných detailů. Tak tomu je i u originálního díla pro obal této desky, který je černobílou kresbou. Barva je až dodatečná a digitální. Komu se kresba líbí, může si originál objednat za osm set dolarů. Pro další kresby doporučuji navštívit domovskou stránku. Zajímavé je toto video, kde zachytil postupnou tvorbu jednoho svého obrazu.

REMINA - The Silver Sea

Pro zachování genderové vyváženosti v tomto přehledu uvádím i jednu grafičku. Heike Langhans pochází z Jihoafrické Republiky, má však německé kořeny. Před nějakými patnácti lety se přestěhovala do Švédska. Známá se stala jako zpěvačka doommetalové kapely DRACONIAN, kde nahradila Lisu Johansson na dalších deset let. Před pár lety se přestěhovala na Nový Zéland. Tam se svým partnerem, hudebníkem Mikem Lambem, působí opět v doomových kapelách REMINA a LIGHT FIELD REVERIE. Jako grafička svůj styl popisuje jako cosmic art nouveau/art deco with gothic and ethereal influences. Většina její práce se pohybuje okolo hudebního průmyslu - design přebalů, grafika obalů, loga a podobně. Dělá i design tetování, pokud byste zatoužili po nové kérce. Sama je fanouškem sci-fi, což se promítá i do jejího díla (a v případě REMINA i hudby). Příklady její práce najdete na oficiální stránce, Instagramu nebo Facebooku. Kromě obalů desek najdete na oficiální stránce i akvarelové kresby, které v sobě inspiraci ve sci-fi a mystičnu také nezapřou. 

AEPHANEMER - Utopie

Jsem rád, že v tomto textu dojde řada i na Niklase Sundina. Mám rád jeho tvorbu hudební i grafickou. Bohužel s DARK TRANQUILLITY již řadu let nehraje a hudebně aktivní je už pouze ve svém sólo projektu MITOCHONDRIAL SUN. Na druhou stranu je o to více aktivní coby grafik. Stojí za grafickou společností Cabin Fever Media a jeho přední díla lze najít hlavně na jeho oficiální stránce. Výčet prací je vskutku impozantní. Na přehled koukněte například na Metal Archives. Ve druhé půli roku 2025 vytvořil dva zajímavé obaly. Dilema, který uvézt jsem vyřešil tak, že obal pro „A Dark Poem Part I: The Shores of Melancholia“ od GREEN CARNATION jsem zařadil jako titulní pro celý článek (3. dubna vychází druhá část alba, uvidíme nakolik si přebal s padajícím meteoritem povede s konkurencí). Je natolik charakteristický a výrazný, že to byla snadná volba. „Utopie“ od AEPHANEMER popisuji zde. Koncept alba je přímo inspirovaný centrálním tématem. Obraz v sobě má snovou atmosféru neznámé země, která je dosažena kontrastem různých barevných ploch. Pro Sundina je toto typická práce, kdy primární původně složitější ručně tužkou kreslený koncept postupně redukuje na několik výrazných barevných ploch (při zachování vykreslení detailů), které svým odstínem vytvoří 3D dojem. V případě GREEN CARNATION tímto stylem vytváří ono pobřeží melancholie. Je zajímavé se podívat na jeho dílo i dál do historie a porovnat, jak se jeho přístup časem měnil. Od jeho prvních prací v devadesátých letech (například „Projector“) až po současný skoro až komiksový styl. Další příklady naleznete na oficiálních stránkách nebo v archívech.

WARBRINGER - Wrath And Ruin

Pokud se mě (a věřím, že nejen mě) zeptáte, která kapela měla v devadesátých letech nejhezčí obaly, jednoznačně odpovím BLIND GUARDIAN. Kolega Louis by mi oponoval s RUNNING WILD, Dalas by prohodil něco o prvních albech IN FLAMES, Reaper by jednoznačně deklaroval IMMOLATION, Milda by možná zmínil RAGE, ale všichni bychom se shodli na jménu Andreas Marschall. Nepopírám, že uvedení thrashové kapely WARBRINGER, resp. alba „Wrath and Ruin“, je čistě pro zmínění Marschallova jména. Kapela ve svých textech zpracovává fantasy tématiku a slonovinová věž vysoko v oblacích se jí bezesporu k hodí, ale myslím si, že podobné komplexní a složité fantasy malby plné drobných detailů již dnes nefrčí. Andreas Marschall však není jen ilustrátor. V devadesátých letech působil jako režisér hudebních videí a později se věnoval i filmové režii. První celovečerní film byl psychologický horor Tears of Kali (2004). Tomuto žánru zůstal věrný a s filmem Masks (2012) získal i mezinárodní uznání. Mimo to se stále věnuje i tvorbě obalů hudebních alb, pro které stále využívá svojí oblíbenou techniku využívající stříkací pistoli (airbrush). Další informace o jeho grafických či filmových dílech a také něco z jeho života je na oficiálních stránkách.

...AND OCEANS - The Regeneration Itinerary

Finská blackmetalová kapela si na svůj obal umístila komplexní kresbu, která připomíná kresby například minule zmíněného Adriana Baxtera (THE HALO EFFECT). Jenže autorem je jiný známý a vyhledávaný grafik Adrien Bousson. Ten jinak pracuje jako grafický designér pro vydavatelství Season of Mist. Zajímavé jsou jeho obrazy, kde kombinuje jakési fantaskní budovy s ostrými úhly v různých přírodních scenériích, posuďte sami na jeho Facebooku. Blízké jsou mu sci-fi témata a mnoho jeho prací připomíná jakousi vesmírnou stanici či futuristické město (typický je „Distant Planets“ od BREEDING CHAOS nebo „The Xun Protectorate“ od KHONSU). Artwork aktuální desky ...AND OCEANS je sestaven z velkého množství drobných architektonických, přírodních či astrálních motivů, které tvoří celek a obklopují člověka v samotném centru. Na obal CD je to možná až moc komplexní obraz, což je pro tohoto ilustrátora typické, ale třeba majitelé vinylů by jej ocenit mohli. 

HEXROT - Formless Ruin Of Oblivion

Na závěr jsem vybral ukázku, kdy si to kapela poněkud usnadnila a místo oslovení současného umělce sáhla po klasickém díle. Americká progresivní deathmetalová formace tak sáhla zcela neprogresivně pět století nazpátek a na přebal své první dlouhohrající desky si vybrala výřez ze slavného obrazu Hieronyma Bosche - Zahrada pozemských rozkoší (link je na celý obraz na wikipedii). Bosch ve svých malbách znázorňoval hříchy a morální úpadek lidstva. To je v souladu s texty této kapely (a taky pomalu většiny ostatních stoupenců smrtícího kovu). Pochopitelně si z oné barevné a místy veselé malby vybrali tu nejtemnější a nejponuřejší.