AMORPHIS jsou pro mě jednou z kapel, jež mě provázely na mojí rané cestě stát se fanouškem metalu a také jsou jednou z těch kapel, jež jsem časem snad ne přímo zavrhl, nicméně které mi postupem času zmizely z mého posluchačského radaru. Těžko už dnes mohu říct, jestli se řadím k těm, kteří ve druhé polovině 90. let nerozdýchali obrat kapely od metalu směrem k rockovým kompozicím, ale určující nahrávku z tohoto období – album „Tuonela“ z roku 1999 jsem i tehdy považoval za výbornou nahrávku.

Že nejsem sám, kdo měl problém s akceptací přerodu v počátku třeskutě metalové bandy v hudební těleso s častou rotací v mainstreamových rozhlasových stanicích, nás přesvědčí tato publikace z pera finského publicisty Markuse Laaksa. Tato pokrývá stěžejní období existence AMORPHIS od jejích počátků, respektive nás zavede ještě o pár let dříve, do období prvních kapel zakládajících členů legendární formace z Helsinek. Jelikož se své české edice dočkala až 10 let po svém dokončení, logicky její vyprávění končí kolem roku 2015, krátce po vydání alba „Under The Red Cloud“ z téhož roku. Uplynula další dekáda a finská formace je starší o další trojici řadových desek a pochopitelně i o těch zmíněných 10 let. Toto je možná jediný nedostatek jinak veskrze zdařilé české edice této publikace.

Ta vychází ve slušivém pevném obalu a já s radostí konstatuji, že toto vyvedení, jež je kvalitativně pochopitelně úplně jinde než klasický paperback, se stává u MetalGate velmi příjemným standardem. Stejně tak rád konstatuji, že i kvalita překladů má s každou další edici stoupající úroveň a osobně v práci překladatelky Zuzany Vrbové nenacházím žádné nedostatky. Nějakému tomu překlepu se neuniklo ani nyní, ale našel jsem jich naprosté minimum. Kniha se čte velmi svižně a samozřejmě nejsem znalý originální finské předlohy, ale troufám si tvrdit, že se v překladu neztratila ani často užitá ironie a břitký jazyk při popisu různých historek, často způsobených nezřízenou konzumací alkoholu.

Alkohol jakoby lemoval celou historii AMORPHIS, tedy minimálně na stránkách této publikace je zmiňován poměrně často a to ne vždy jen v zábavných souvislostech. Svoji daň si vybral i mezi hudebníky, kteří prošli sestavou kapely, z nichž vyčnívá příběh bývalého vokalisty kapely Pasiho Joskinena, jenž si prošel cestou od přesvědčeného abstinenta až po pijana, nezvládajícího svoji závislost. K plusovým bodů této publikace rozhodně slouží její místy nekompromisní přístup k různým osobnostním třenicím uvnitř kapely, které mohly nejednou vyústit v její úplný zánik. Ačkoliv je Laaksovo dílo ve výsledku především poctou a, proč to neříct, i oslavou čtvrtstoletí existence finského kulturního pokladu, dokázal její autor přimět současné, ale i bývalé členy k otevření nejedné třinácté komnaty.

Celkově je však tato biografie rámována narativem o nezdolně partě kamarádů z dětství, jež překoná všechna úskalí. S tím dovětkem, že se nemusíte bát patosu a přehnaného důrazu na tyto hodnoty. V tomto ohledu má Markus Laakso svůj příběh plně pod kontrolou a nechává jej plynout hlavně prostřednictvím zpovědí jednotlivých aktérů. Snad za to částečně může i moje odtažitost od tvorby skupiny v novém miléniu, ale mnohé zde uvedené skutečnosti či souvislosti pro mě byly překvapivé a zároveň podané dostatečně čtivě na to, aby mě publikace na dlouhé minuty vtáhla do svého světa. Fanoušek tvorby skupiny a znalec vztahů v jejím nitru možná až tolik překvapivého v knize nenajde, přesto musím znovu zopakovat, že její síla tkví v důvěře zpovídaných aktérů v jejího autora a tudíž i jejich ochota jít i do nepříjemných témat.

AMORPHIS jsou v rodném Finsku už dávno pojmem a ceněným kulturním artiklem, jehož nahrávky pravidelně okupují přední příčky prodejnosti. To se možná pohledem z České republiky stále trochu podceňuje a spíše u nás panuje přesvědčení, že se skupina stále pohybuje někde na hraně undergroundu. Více než 400 stránek této publikace se věnuje i tomuto tématu, přičemž jasně popisuje nelehkou cestu k domácímu i mezinárodnímu věhlasu. Z mého pohledu jednu z nejpůsobivějších pasáží nabídne v řádcích vyprávějících o hektickém nástupu současného pěvce Tomiho Joutsena a jeho boj s vnitřními démony během nadcházejícího amerického turné. Zároveň to potvrzuje i jedno ze základních pravidel pro kvalitní biografii – schopnost jejího autora získat si důvěru person, kterých se jeho publikace bezprostředně týká. 

To vše se Markusi Laaksovi povedlo a stejně tak se povedl i český překlad jeho díla. Pro znalé fanoušky, sledující všechny kroky kapely, díky desetiletému odstupu od jejího dokončení, možná ne úplně aktuální záležitost, ale kvalita jejího zpracování musí potěšit jak skalní posluchače skupiny, tak i obecně příznivce podobně laděných knih. Já jsem s její četbou strávil příjemné chvíle ve společnosti kapely, na kterou jsem v posledních letech trochu pozapomněl a i to hodlám díky ní napravit.