Koncert pěti kapel, to už je takový malý fesťák. Přesně takhle to charakterizuje moje známá, když se potkávám v hale a ona s rozzářenýma očima vypráví, že se cítí trošku jako na Brutal Assaultu. Spousta známých lidí, kvantum kapel, šest hodin dění – že je to taková předzvěst nové festivalové sezóny. Vlastně má pravdu, pět kapel a šest hodin programu je fakt nadstandardní porce. Mě osobně to ale spíše děsí – představa, že budu půl dne „stát na jednom místě“, a až začnou hrát kapely, na které jsem přišel, budu už zralý do postele. Vynechávám tedy domácí MALLEPHYR a INFERNO a dorážím až někdy před sedmou večer, kdy na stage nastupují IMMOLATION.

Rekognoskace terénu

Koncert je oproti původnímu záměru přesunut do většího prostoru, a je to hodně dobrý tah. Hromada lidí se ve veliké hale rozprostře úplně v pohodě, o přestávkách i během setů se dá normálně chodit mezi lidmi, a když nejste úplně vepředu, můžete si i poodstoupit od lidí před vámi, abyste líp viděli. Sympatické je i položení pódia na delší straně haly, což zase umožňuje koukat na kapely zleva, zprava, ze středu, jak chcete. A hlavně – po celou dobu máte čerstvý vzduch! Hala je tak velká, že ji ani dva tisíce lidí nevydýchají, a vy si tak koncert užijete, nikoli protrpíte. Sice je k dispozici jen jeden vstup, který se v přestávkách a po konci logicky zašpuntuje davem, ale na to se dá připravit. Organizačně za mě vše ok! 

Přicházím tedy těsně před IMMOLATION, ale scéna je logicky už hotová pro hlavní akt. Vzadu uprostřed pódia obrovské Hellhammerovy bubny zakryté plachtou, před nimi souprava pro supporty. Boky stage jsou velmi efektní – po každé straně řada obřích sloupů s kostlivci v jakýchsi talárech, což hodně připomíná obal třetí desky KREATOR s infernální verzí Karlova mostu. V Praze úplně ideální – po koncertě si z Holešovic můžete zajít na Malou Stranu a rovnou se podívat na „originál“. Co je trochu bizarní, jsou velikánské světelné tabule po obou stranách haly, kde se sice střídá kalendář koncertů, které pořádají Obscure, ale během koncertů je to … nezvyklé. :)

Death metal v obležení

A to už jede IMMOLATION. Mezi čtyřmi blackovými kapelami jsou trochu bílá vrána, na druhou stranu s MARDUK, kteří dnes přijdou po nich, hrají velmi často. Já osobně mám IMMO v osobním deníčku jako jistotu kvalitní muziky, která má světové parametry, ale nepůsobí na mě takovým tím „ty vole“ faktorem, který mě vystřelí do vesmíru. Z MORBID ANGEL nebo CANNIBAL COPRSE na mě tohle dýchá, z IMMOLATION ne. Proto nemám jejich „zpěvníček“ zvlášť nastudovaný a jde mi hlavně o celkový dojem.

Ze začátku je velký problém se zvukem. Z našeho místa slyším jen bordel, ze kterého vylézá hrubý vokál. Někde kolem půlky setu se to zlepší a začnou výrazněji krájet řezavé kytary, což je u IMMO asi důležitý faktor, ale že by byl sound nějaké velké štěstí, se říct bohužel nedá. Soustředím se tak víc na vizuál, a baví mě, jak jsou IMMOLATION na pódiu zajímaví – frontman s vlasy skoro na zem, což mu tedy nezávidím, kytarista Alex vypadající jako člen SAXON nebo URIAH HEEP, a na druhé straně Robert, který svou kytarou máchá jako někde na koncertě KISS. Po čtyřiceti minutách IMMO končí a protože se trochu zlepšil i zvuk, jsem spokojen. A navíc … teď bude MARDUK !!!

Setlist: An Act Of God, Swarm Of Terror, Majesty And Decay, Adversary, Dawn Of Possession, Blooded, Higher Coward, Rise The Heretics, Nailed To Gold, The Age Of No Light

Rozpačitá bestie

Výborně vymyšlené jsou pauzy na přestavbu pódia. Do repráků jde po celou dobu cosi jako intro – středověké vokály, dost možná smyčka z mezihry na albu „Rom 5:12“. Perfektně to funguje – během čekání na oblíbenou kapelu se nenudíte, nýbrž se postupně formujete do té primitivní nihilistické nálady, kterou pro poslech MARDUK potřebujete. Nevím, jestli jsou takováhle intermezza praxí i na jiných koncertech, ale já jsem z téhle drobnosti nadšený. Ďábel se skrývá v detailech!

Na MARDUK jsem se těšil asi měsíc předem … jenže … dnes to nějak není ono! Začátek je ještě v pořádku – „Frontschwein“ s nervní kytarovou vyhrávkou funguje jako polní trubka při útoku, motor se rozehřívá, a aspoň já čekám, že následuje totální inferno. Druhá skladba zase „střední tempo“, ale ještě to nevadí – valivý pomalejší black metal umí Morganovci stejně dobře jako prasopaly, takže jestli teď začne onen masakr šicí stroje black metal, všechno bude ok. Jenže se to neděje! Koncert neodsýpá! MARDUK pokaždé odehrají skladbu, pak se otočí k lidem zády a čekají. A po další písničce znovu. A znovu. Sice se „zlými“ zvuky na pozadí, ale i tak každé přerušení zabije spád koncertu, zvlášť u „Panzer Division Marduk“, což je dvouminutová šleha, která nemůže být obklopen z obou stran pauzami.

Možná je moje chyba, že jsem čekal to co před lety s Legionem, ale tentokrát mi MARDUK přišli nějak ... zadýchaní, to je to pravé slovo! Navíc měl Mortuus neustále problémy se stojanem od mikrofonu a během hraní mu ho asi desetkrát přibíhal opravit technik ze zákulisí. Vy se naštelujete na MARDUK, přehodíte náladu na jedovatou bažinu, co se valí z pódia, vylezou nasraní tvorové, spustí podobnou palbu … a tenhle dojem vám pětkrát naruší týpek, který něco šteluje s tyčkama. To nemohl pan zpěvák těch deset deka plastu pro jednou udržet v ruce?

Z MARDUK jsem tedy zklamaný. S kámošem jsme o nich nad pivem nadšeně prožvanili desítky hodin, a teď se ještě během setu shodujeme, že nás koncert nudí. To jsem nečekal. Přitom zvuk je už v pořádku – instrumenty normálně slyšitelné, nějaký ten šum navíc dojem spíš zesílí, dokonce i basa je čitelná. Až je mi skoro líto, že v MARDUK už nehraje legendární B.War, jeden z nejlepších basistů v black metalových dějinách. Ale tenhle koncert se fakt nepovedl.

Setlist: Frontschwein, Wolves, Throne Of Rats, Shovel Beats Sceptre, Cloven Hoof, Sulphur Souls, On Darkened Wings, Infernal Eternal, The Black Tormentor of Satan, Panzer Division Marduk, The Blond Beast

Cosi zlého na pódiu!

No, začínám být mírně nervózní – jestli mě nechytí ani MAYHEM, odejdu nakonec zklamaný. Začínají se ovšem dít věci! Do beden jde zase intermezzo, tentokrát jakési divné zvuky, které výborně uvozují budoucí dění. Na pódiu rostou dva nové praktikábly, ze kterých bude za chvíli kapela kázat, a všemu tomu dominuje odkrytá Hellhammerova souprava. Však taky nástroj tlučmistra MAYHEM, to je kulturní fenomén! Obrovské bubny s rampou, nesčetně přechodů a plechů, to vše zcela ovládá pódium, takže když se zhasne a začne intro, souprava dominuje scéně jako nějaký oltář. Co mi to jen připomíná? Aha, už vím – kosmickou loď z Vetřelce! V těch divokých barvách a v mlze. A stejně jako na planetě Acheron, i teď v Praze se dá čekat, že začne něco hodně ošklivého…

… MAYHEM! Nabíhají na pódium, a je to … velké! Až bych nevěřil, že by mohli být takhle monstrózní. Kapela má výborný sound, zbytkový bordel výborně sedí k mayhemovskému chaosu, a strašně dobře to šlape! Začíná se mocnou „Realm Of Endless Misery“ z úplně čerstvého alba „Liturgy Of Death“, následuje archeo „Buried By Time And Dust“ a pak postupně Hellhammerova družina předkládá zhruba patnáct skladeb, něco z každé desky vyjma „Ordo Ad Chao“. Jen čumím, jak dobře písně fungují v jednom chumlu, když jsou studiovky MAYHEM tolik odlišné.

Geniální je pódiová show. Předně: s výjimkou Attily Csihara jsou všichni oblečeni naprosto civilně, kytaristé v černých kalhotách a tričkách, Hellhammer má jakousi bílou mikinu. Kapela je přirozeně v pohybu, ovšem žádné infernální škleby a podobně. Tohle jednak zařídí frontman Attila, a hlavně – MAYHEM Anno Domini 2026 mají takovou sílu, že nepotřebují žádné obezličky. I kdyby hráli v teplákových soupravách, stejně z pódia půjde „konec světa“.

MAYHEM, ti jsou někde jinde…

Zaslechl jsem názor člověka, kterého black metal nebaví, ale MAYHEM jsou prý výjimka. V těch je prý něco … zvráceného. Divného, ale fascinujícího. A přesně! MAYHEM to mají jinak – když během hraní za pódiem běhají obrázky s umrlci, pochybnými entitami, figurálním zlem a vším tímhle, je to … znepokojující. MAYHEM vždycky dokázali zhmotnit děs a hnus nějak uvěřitelněji než většina ostatních. Ve většině reportů se doprovodné obrázky na koncertech příliš neřeší, ale u MAYHEM je to alespoň pro mě nesmírně důležitá složka show.

A samozřejmě Attila. Ten chlápek je taky … jinde. Nejdříve nastoupí na stage v hadrech jakéhosi náboženského hodnostáře a s pomalovaným ksichtem vypadá jako mumie. Taková ta figura ve skleněné rakvi, která se tam rozkládá a plodí bakterie. No a to je přesně Attila – nemusí chrastit řetězy, místo toho si vymyslí takhle „divný“ kostým a je to tisíckrát zlejší. Za chvíli je z něj pro změnu jakýsi generál v baretu, který se promenáduje mezi spoluhráči, a působí jak z béčkového hororu. A mě napadá další nesmírně důležitý faktor MAYHEM – nadsázka! Ve všem tom hnusu a pekelnictví je zábava, jakoby mi říkali, „ty vole, vždyť je to jen rokenrol“. Jestli se jiné kapely urputně snaží být nejzlejší na světě, MAYHEM si z nich můžou dělat bohapustou prdel. Oni JSOU nejzlejší na světě !!!

Na konec rokenrol

Závěr koncertu vymysleli MAYHEM taky parádně. Zhruba po hodině deset to bez pozdravu balí, ale v bednách jedou další pazvuky, takže je jasné, že ještě něco bude. A nastává ... THE TRUE MAYHEM !!! Z beden „Silvester Anfang“, zvuk se „zprasí“ na underground a začíná „Deathcrush“. Jedna mrda za druhou. Skoro celé EP-čko, které to všechno začalo a v rámci black metalu má jakousi „elvisovskou“ funkci. Efektní závěr koncertu! SKVĚLÉHO koncertu!

Setlist: Realm Of Endless Misery, Buried By Time And Dust, Bad Blood, Life Is A Corpse You Drag, Ancient Skin, Psywar, To Daimonion, View From Nihil, Whore, Freezing Moon, Chimera, Cursed In Eternity, From The Dark Past, Weep For Nothing, Silvester Anfang, Deathcrush, Chainsaw Gutsfuck, Carnage, Pure Fucking Armageddon