Asi bych si vyčítal, kdybych tu neztratil pár řádek o stále dosti čerstvé desce kapely, která mi před dvěma dekádami doslova učarovala svým muzikantským šarmem.

Deváté řadovce dánských melodiků těžkého kovu nelze zazlívat, že se snaží okouzlit pouze svou staromódní zarputilostí ke svému řemeslu. Těžko se mi bude lamentovat nad tím, že momentálně opět trojice operuje jenom v rámci svých komfortních zón. Nic naplat, že „God Of Angels Trust“ je tou nejrutinovanější značkovou rutinou. Všechny tyhle rádoby reálie přebije jedno konečné podstatné zjištění, že se to zatraceně dobře poslouchá.

Hned na startu své hudební poutě VOLBEAT zaujmul svým neotřelým mixem hardrocku a rockabilly hněteným heavymetalovým groove. Do toho přisaďte hodně sexy odstíny vokálu zpěváka, kytaristy a šéfa Michaela Poulsena, který jaksi vyvolával ducha Elvise Presleyho. V řadě neposlední, kodaňští odpradávna moc dobře věděli, jak ošetřit – vystupňovat napětí skladby tak, aby se pro posluchače stala „něčím“ přitažlivá a jejich desky potom skutečně frčely – rozuměj, chtěly a uměly se svou písničkovostí tlačit do uší.

Aktuální materiál rozhodně není výjimkou, přestože samozřejmě, a hlavně pro dlouholetého příznivce, už neskýtá žádný moment překvapení. Pokud však pokročilí a již tak dosti osobití bardi poctivě odvedou svoji práci, tak by jim absence jakékoliv invence neměla navodit větší pihu na kráse. Na „God Of Angels Trust“ se už při prvním protočení zaháčkují několika položkami, ve kterých dřímá silný návykový potenciál („Acid Rain“, „At The End Of The Sirens“), a z nichž se postupem času vyklubou přinejmenším mírné hitovky. Zde bych měl ještě upřesnit, že žádnou plejádu hitů na první dobrou od VOLBEAT určitě neočekávám, a to i přesto, že těch hitů, ať už na jakoukoliv dobrou, nasekali celkem požehnaně.

Na této formaci mě především baví specificky uvolněný groove, který častokrát až nesměle probublává na povrch; to jako produkt onoho unikátního hybridu výše zmiňovaných žánrů. Zkrátka rocková lehkost servírovaná na těžším metalovém vyznění („By A Monster's Hand“, „Demonic Depression“) a člověk by neřekl, jakou harmonickou sílu může tato kombinace generovat.

Desatero nových válů má oproti svým předchůdcům o dost větší „heavy“ náboj a vyznění, možná až nejtěžší v historii vůbec. Nicméně ani toto nijak nedegraduje onen rozšafný a mnou opěvovaný příjemně předoucí groove. Pro některé příznivce léta uvyklé na přeci jenom stravitelnější sound však může být právě ono přitvrzení zvuku zklamáním. Za svoji maličkost jen a jen oceňuji rozhodnutí, které znamenalo odvětrání řidšího ozónu předešlých dvou desek, které se občas během rockového rozjímání trochu zadýchávaly.

Novinku táhnou přepychové aranže kytar („Devils Are Awake You Say“), o které se postaral už jenom Poulsen. Předtím totiž groove mág a v roce 2013 původně zamyšlený producent, následně však i regulérní člen a kytarista na posledních čtyřech opusech Rob Caggiano (ANTHRAX – groove období) skupinu po deseti letech opustil.

Poulsen je pravděpodobně větší metalista, než by si někteří nově příchozí příznivci (a určitě jich bylo big hafo) během Caggianova působení ve VOLBEAT snad chtěli připustit. Moji domněnku může podpořit i téměř čtyřletá existence deathmetalové formace ASINHELL, kde Michael praktikuje zpěv, ve kterém Elvise hledat neradno, což mělo také za následek odkouření jeho hlasivek a roční stopku po operačním zásahu.

„God Of Angels Trust“ je šťavnatou sbírkou spíš méně než více návykových písní, do které musí i znalý posluchač hledat cestu o něco déle, než předpokládal, aby pro sebe uvolnil a vychutnal hudební chutě připravené z lahodných heavy ingrediencí. Je kolekcí výborně dramaticky ošetřenou, nepostrádající změny hudebních intenzit. Deskou, která když už se zakousne, tak jen stěží pustí, zvláště pokud dotváří kulisu k duševně nenáročným aktivitám. Například jako společník pří řízení motorového vozidla se osvědčila maximálně a velmi dlouho, vlastně jako všichni její starší sourozenci.

VOLBEAT jsou v rámci svých možností pořád náramně přesvědčiví, takže není důvod extra přemýšlet o tom, jak by měli komponovat a hrát, aby byli ještě přesvědčivější.