Ideální by bylo NAZGHOR představit při příležitosti emise nového alba, ale my se dnes musíme spokojit s trochu jiným případem. „A World Ablaze“ se sice na první pohled tváří jako regulérní řadová deska, nicméně ve skutečnosti se jedná o kompilaci znovunahraných skladeb z prvních třech zpěvníků, které Švédové stvořili v krátkých rozestupech během let 2013-2014. Nový kabát dostalo celkem osm položek, z nichž rovná polovina patří do osnov třetí nahrávky „Through Darkness And Hell“. Tvůrčí začátky NAZGHOR, zejména pak debut „Life Impaled“, byly vyloženě undergroundové, ale už i tam bylo poměrně jasně slyšet, na jakých základních pilířích asi bude tvorba kapely v budoucnosti stát. Od druhé desky výše se zvuk NAZGHOR trochu vyčistil, ale i přesto pořád mluvíme o velmi neučesaném a notně syrovém black metalu.

Osobně nejsem člověkem, kterému vadí, když je black metal přívětivý. Nemám problém s DSBM (pokud tedy není až příliš plačtivé), post nebo atmo záležitosti pak přímo vyhledávám. Současně je mi sympatická i fúze okrajového lo-fi s výraznými melodiemi. Přesně takové jsou i první kolekce NAZGHOR, syrové a neučesané, ale na druhou stranu protkané maximálně chytlavými motivy. Už na debutovém albu „Life Impaled“ slyšíme, že pod tou tučnou, zastřenou ug krustou příjemně zurčí melodický potůček. Zatím cítíme jen náznaky, na dalších nahrávkách se však tenhle pramínek utrhne ze řetězu a stane se divoce rozbouřenou řekou. I tohle byl možná důvod vydat „A World Ablaze“, očistit staré skladby od bahna a nechat tak plně vyniknout jejich bez přehánění hitovému potenciálu (podobnou revitalizační kúru zvolili třeba i SACRAMENTUM při příležitosti reedice svého druhého alba „The Coming Of Chaos“).

Je zajímavé, že Švédové jsou často přirovnáváni k tamějšímu melodic-blackmetalovému proudu, který si svou největší slávu odbýval skoro dvacet let předtím, než NAZGHOR vydali svou první desku. Ano, vlivy DAWN, DISSECTION, VINTERLAND, NOCTES, CARDINAL SIN nebo DECAMERON tady samozřejmě jsou, stejně tak si ale musíme vzpomenout na klasický BM (ranný MARDUK, WATAIN, THY PRIMORDIAL, MÖRK GRYNING…) nebo na finskou školu, která má na kombinaci divoké syrovosti a melodiky asi největší patent. NAZGHOR mají ve svých osnovách i ony skočné/punkové vibes, což je záležitost, kterou na albech DISSECTION zcela určitě nenajdeme, nicméně v tomhle lovu budeme mnohem úspěšnější, pokud si poslechneme tvorbu HORNA, SARGEIST a nebo samozřejmě BEHEXEN.

„A World Ablaze“ přináší nový šat zejména skladbám, které oplývají tím největším hitovým potenciálem. Z toho důvodu můžeme aktuální kolekci chápat jako takové „early years best of“. Podobně jako Uppsala slott (Uppsalský zámek), jenž po katastrofálním požáru v roce 1702 prošel renovací, dostali novou podobu i staré skladby NAZGHOR (sama kapela bere tuhle desku jako poctu rodnému městu, které po zmíněném požáru do slova a do písmene povstalo z popela). Prakticky všechny kompozice dostaly šanci roztáhnout svá křídla a naplno tak odhalit svůj melodicko-epický potenciál. Do hlavy se mi dokonce vkrádá skoro až pejorativní označení „rádiový“, neb některé refrény doslova čpí blackovým „mainstreamem“. Proces čištění a obrušování se nevyhnul ani ostatním složkám tvorby NAZGHOR, potlačil syrovost a notně otupil hrany agresivity. Výsledkem je tak umírněná deska, která ukazuje black metal z jeho příjemné a méně konfliktní strany. To může být lákavou vstupenkou pro méně ortodoxní (a nebo rovnou vyloženě neortodoxní) příznivce a současně i výstražným znamením pro ty, kteří rádi BM nepřátelský a odtažitý. Já dnes budu těžit z toho, že mé osobní preference jsou někde uprostřed a proto „A World Ablaze“ ohodnotím alibistickou sedmičkou.