Hudební vzorec, kdy kapely kombinují djentový podklad, složitější rytmiku, hrubé vokály a emocionálně zabarvený (někdy až přecitlivělý?) melodický zpěv, je v posledních létech dost oblíbený a podobně znějící interpreti nejsou vůbec nic ojedinělého. Při poslechu prvních momentů alba „Death.Horses.Black." od belgického tria MY DILIGENCE by se mohlo zdát, že i zde by mohl mít silné zastoupení vliv naznačených hudebních složek, nicméně při postupném odkrývání celé nahrávky celkem brzy zjistíme, že kluci přehodili stylovou výhybku poněkud odlišným směrem.

Ne že bychom se nedočkali hutných riffů a melodického zpěvu, ale vše plyne tak nějak v pomalejším tempu, a pokud bych se měl pouštět vyloženě do škatulkování, tak by mě napadlo spojení „atmosférický post/stoner metal". Nicméně to asi nelze úplně takto zjednodušit, protože zde nalezneme opravdu široký rozptyl inpirací z jiných žánrů, jako je třeba grunge, sludge, doom metal, ale zároveň se kapela nebojí skočit ani na úplně opačný konec náladového spektra a v některých momentech zní vyloženě pozitivně, až téměř na hraně stadiónového artrocku nebo moderních tvrdších stylů pro teenagery. Snad tento vysvětlující úvod nebyl otravně dlouhý, ale přišlo mi důležité přiblížit, jak široký záběr kapela má.

Název alba je složen z názvů úvodních tří písní a hned ta první „Death" zřetelně naznačuje, co nás v dalších minutách čeká a nemine. Zasněný, pozvolna gradující nástup přecházející v těžké riffy a všudypřítomnou potemnělou atmosféru. Druhá „Horses" se lehce drží podobné šablony, jen rytmus je víc pochodový a té temnoty a intenzity je tu o něco víc. Třetí věc, logicky nazvaná „Black" přináší víc technických prvků a změn ve skladbě písně, včetně zdánlivé gradace a strhujícího „finále", které je ovšem překvapivě umístěno doprostřed, neboť kapela nechtěla končit moc líbivě, a tak nachystala lehce nervózní a ne úplně snadno stravitelný závěr.

Po titulním triptychu přichází čas na avizované odlehčení. Úvod a refrén „Auspicious" by klidně mohla mít v repertoáru nějaká rozvážnější artrocková skupina a nikdo by nemohl říct ani popel, aspoň ne do třetí minuty, kdy MY DILIGENCE přeladí na regulérní doommetalové vlny. Po psychedelické mezihře nás čeká majestátní, téměř jedenáctiminutový epický kousek „Allodiplogaster Sudhausi". Název je to velmi podivný a ušetřím vám čas strávený případným vyhledáváním - jedná se o latinský název takového podivného červa vzezřením připomínají pijavici. Po doommetalovém úvodu (atmosféra sem tam připomíná starší THERION nebo THE GATHERING) se přes post metalovou odbočku a minimalistické vyhrávky dostaneme až k povedenému naléhavému stonerovému finále.

Závěrečná dvojice skladeb pak hraje na výrazně pozitivnější notu, co se atmosféry týká. Předposlední „Lucid Alley" je vyloženě líbivá hitovka (na poměry kapely) a závěrečná „Sacred Anchor" zabrušuje téměř až do hájemství populárních punkrockových skupin. Samozřejmě mě berte s rezervou, vždy se jedná o výlety tím nebo oním směrem, kapela nikdy nesklouzne do nějaké otravné podbízivosti, jelikož vše vychází z poctivého hutného a temného základu. Ruku v ruce s hudební složkou jde samozřejmě atmosféra a nálada, kde je to také jak na houpačce, ale to už bystřejším čtenářům jistě došlo na základě mých předchozích odstavců. Melancholické momenty se pravidelně střídají s těmi více optimisticky laděnými, ale nějaké veselé juchání rozhodně neočekávejte.

Produkce je perfektně vyvážená - kytary neštípou, ale zároveň znějí dostatečně hutně, bicí mají potřebnou razanci, ale nesnaží se působit přehnaně dominantním dojmem. Zvuk není otravně čistý a sterilní a  celou nahrávku provází jakási „zastřenost", ve které si posluchač postupně nachází jednotlivé dílky předložených kompozic. Díky tomu se album hned tak neoposlouchá, ale přitom hned chytne a nepůsobí odtažitě.

Deska „Death.Horses.Black." je další z případů, kdy vřele děkuji moderním technologiím, konkrétně algoritmům streamovací platformy, které mi nabídnou hudbu vytipovanou přesně pro mé uši. V případě kapely MY DILIGENCE se jednalo o parádní trefu do černého.