Workoholik Roger „Rogga“ Johansson nepolevuje ve vražedném tempu ani čtyři měsíce před padesátkou. Ještě nemáme ani konec února a neúnavný skladatel/multiinstrumentalista právě připojuje svůj podpis už pod čtvrté (!) album disponující štítkem s rokem výroby 2026. To je neuvěřitelné číslo. Nicméně pro Johanssona není ani takováto produktivita ničím neobvyklým. Tentokráte přichází řada na projekt EYE OF PURGATORY, který se naposledy přihlásil o slovo před pěti lety s kolekcí „The Lighthouse“. To je poměrně dlouhý časový rozestup, „Rogga“ totiž většinou generuje řadovky nespočtu svých projektů v trochu kratších intervalech. Nicméně delší pauzu mezi deskami je nutno přičíst i vytížení ostatních členů kapely, zejména pak Taylora Nordberga, jenž kroutí už čtvrtou sezónu v řadách USDM ikony DEICIDE (nadto působí i v jiných sestavách, třeba v melodicko-deathmetalových THE ABSENCE).

U Taylora ještě chvilku zůstaneme. V EYE OF PURGATORY má totiž kromě kytary a bicích na starost i klávesy - nástroj, jehož specifické využití EYE OF PURGATORY výrazně odlišuje od ostatních Johanssonových projektů. Ony černobílé klapky jsou ale zároveň poměrně diskutabilní složkou. V některých případech hezky podtrhují důraz melodických riffů, nicméně občas rozpačitě preludují jen tak do prázdna a kompozičně skladby nikam neposouvají. Trochu kříž jsem s nimi měl i na přechozím, jinak vcelku zdařilém albu „The Lighthouse“. Tahle sbírka znovu notně vyprala a vytáhla do popředí jednodušší postupy EDGE OF SANITY a prolnula je s klasickým švédským old schoolem. Dodejme že spíše odlehčeného ražení, jak už to na nahrávkách s „Roggovým“ podpisem často bývá. Co však bylo nejdůležitější je, že tahle nahrávka přinesla i spoustu přímočarých melodických riffů, které hezky podepřely nejeden vydařený refrének (za pozornost stála zejména poslední skladba „Rebirther“). Jistě, je to je jednoduchá sbírka, leč díky své chytlavosti se dokázala v hlavě usídlit na delší dobu.

To samé jsem si samozřejmě sliboval i od letošního následovníka „Darkborne“. První tři skladby však projedou tak nějak standardně, na pozadí občas zatrylkují Nordbergovy klávesy, ale jinak se toho zas až tak moc neděje a novinka tak zapadá do šedého průměru „Roggovy“ rutinní práce. Věci se začnou měnit až spolu s duem „Bodyjumper“ a „The Slithering“, kde konečně dojde na výrazně chytlavé riffy i zdařilejší refrény. I tak to však ve srovnání s materiálem na „The Lighthouse“ trochu pokulhává. Pravidla hry se v průběhu dalších minut moc nemění, EYE OF PURGATORY příliš často zapadají do průměrného/upracovaného rutinérství a na větší výkyv směrem nahoru už se vzmohou jen v sedmé „Formless Figures Dance“. A to je samozřejmě málo. Skalní příznivci Rogerových projektů si to své najdou i zde, nicméně ti ostatní se k „Darkborne“ budou vracet spíše jen selektivně díky výše uvedeným třem skladbám.

Roger Johansson střídá slabší momenty s těmi silnějšími. Před koncem roku jsme mu zde vyčinili za „As Gods Devour“ od jeho dalšího projektu RIBSPREADER, letošní deska PAGANIZER „As Mankind Rots“ je naopak sympatická a ve své druhé polovině dokonce velmi slušná. S „Darkborne“ však laťka kvality znovu míří směrem dolů. Je to poměrně neblahé překvapení, neb osobně jsem po pěti letech tvůrčí pauzy čekal nahrávku odvážněji citující EDGE OF SANITY a místo toho dostal trochu odbyté, skrz na skrz průměrné dílo. A to navíc za účasti takové sestavy prostě nemůže stačit.