Ne vše, co vzejde ze stáje Profound Lore, musí nutně být experimentálně či rovnou avantgardně pojatá deska. Ač je kanadský label známý především díky vydávání nekonvenční hudby, dává občas příležitost i té tradiční. A právě o té bude dnes řeč. INCANDESCENCE jsou duo z québeckého Longueuilu, jež se už deset let pohybuje v blackmetalových vodách s melodicko-atmosférickou příchutí. V řadách projektu najdeme jednu velmi zajímavou personu, a sice Philippe Bouchera, který je známý z inovativních/technicky laděných sestav CHTHE'ILIST a především pak prog/tech ekvilibristů BEYOND CREATION (kteří se brzy rovněž ohlásí s novým materiálem). Zatímco v BEYOND CREATION Philippe „jen“ otlouká rantly, v INCANDESCENCE je i hlavním skladatelem/multiinstrumentalistou, když obstarává úplně všechny povinnosti s výjimkou těch vokálních. Od toho mají INCANDESCENCE za mikrofonem Louise-Paula Gauvreaua, který je ještě navíc podepsán pod částí textů.

Už první ukázky z „Hors Temps“ signalizovaly jistou změnu kurzu. Pokud si pro účely porovnání vezmu předešlou desku „Le Coeur De L'homme“, jsou nové skladby potemnělejší a celkově více heavy. S tím hezky koresponduje i ponurý obal nové desky, tolik odlišný od ostatních pestrobarevných malůvek, jež zdobí další nahrávky INCANDESCENCE. Aktuální projev kapely navíc působí o dost více semknutým dojmem, což je oproti vzdušnějším a melodicky-rozevlátým motivům z předchozích desek příjemná změna. Tím nechci konstatovat, že předešlá tvorba INCANDESCENCE je nějak zběsile nakadeřená, spoléhající na symfonické vsuvky či přehnaně výpravné pasáže (jak u kapel, jejichž úředním jazykem je francouzština, často bývá zvykem). U Kanaďanů se mi prostě líbilo, že to bylo vždy tak akorát chytlavé, tak akorát epické i tak akorát agresivní. Pokud si pouštíme desky INCANDESCENCE, posloucháme hlavně black metal a nevozíme se na pouti na plyšovém poníkovi zběsile cumlaje duhové lízátko. Platilo to dříve a ještě o trochu více to platí na „Hors Temps“.

K čemu tvorbu INCANDESCENCE přirovnat? Nejvhodnější bude začít u unikátní québecké blackmetalové školy, konkrétně pak u zásadních entit jako jsou FORTERESSE, DÉLÉTÈRE a nebo MONARQUE. Tahle specifická žánrová větev v sobě krásně spojuje divokost a melodiku s jakousi vznešeností / noblesou / vášní. INCANDESCENCE jsou však v kontextu québeckého černého kovu mnohem robustnější, atmosféričtější a hlavně techničtější, zejména pak co se bicích partů týče. Hned v první „Affranchissement“ (čas 1:58) si zase nemůžeme nevzpomenout na zkormoucené tóny připomínající počínání Ole Pedersena Luka a jeho AFSKY. To však není žádná novinka, na předchozí desce to bylo ještě silnější (závěr druhé skladby „Tréfonds Macabres“ je tutový). V útočnějších pasážích zase vyvstává duch Poláků MGŁA a v těch více melodických pro změnu občas problesknou střípky tvorby UADA nebo WINTERFYLLETH (když se tedy zrovna rozhodnou odhodit heroicky rozmáchlé pasáže a vsadit na přímočařejší notu).

Profound Lore Records zas a znovu potvrzují, že špatné desky prostě nevydávají, a je úplně jedno, zda to je nahrávka experimentální či vyloženě tradičně pojatá. Pokud se podíváme do útrob kanadské stáje trochu detailněji, najdeme v ní i další blackové kapely, které staví na spíše tradičních postupech. Třeba ONE OF NINE, VANUM a zejména pak SPECTRAL WOUND. INCANDESCENCE se přidávají do této společnosti a podobně jako všechny tři výše zmíněné sestavy pravidelně doručují velmi dobré desky. A „Hors Temps“, především pak díky jejímu temnějšímu a sevřenějšímu projevu, hodnotím jako nejlepší z nich.