Slovenská scéna zažila v roce 2025 jeden z těch pestřejších a nejambicióznějších roků a byla by škoda se nepodívat na zoubek kapelám, které loni zaujaly novou deskou. Budeme se tu věnovat jen albům, na které není na našem webu plnohodnotná recenze, takže například zmínku o skvělém albu „Reinvent“ od WAYD nebo o textově brilantním manifestu slovenského punku pojmenovaném „Slovo je zbraň“, od MY O VLKOCH tu nenajdete. A co nás dnes čeká? Uděláme si výlet od atmosférických hlubin black/post-metalové melancholie přes progresivní experimenty až po moderní metalovou dravost. Své místo tu má i emařina vpletená do melancholického shoegaze.

BESNA - Krásno

Aktuální deska stále stojí na pomezí atmosférického black metalu a post metalové melancholie, což je výsostné území, kde se BESNA pohybuje. Obě polohy přitom spojuje do soudržného emočního celku. „Krásno“ má hutný, čistě oddělený a přesto organicky propojený sound, díky němuž se dá naplno prožít každý výbuch emocí i jemnější atmosférické pasáže. Zvlášť vyniká práce s dynamikou, kapela dokáže ve správných momentech ubrat, aby následný náraz působil o to silněji. Tandem Hríbik-Spiszak tu opět dokazují, že z pohledu zvuku pro kytarové kapely patří na Slovensku k absolutní špičce.

Podobně silnou stránkou jsou texty, které jsou i přes svou poetickou strohost nositelem intenzivních obrazů a myšlenek. Je opravdu velká škoda, že albu chybějí výraznější melodické motivy, které by dokázaly ještě více tnout do živého v emoční rovině. To nicméně BESNA umí zprostředkovat naživo. Jejich koncertní projev je vždy živelný, strhující a stoprocentně energický. To, co na desce působí introspektivněji, se na pódiu mění v intenzivní výbuch, který publikum doslova vtáhne. BESNA tak potvrzuje, že je kapelou, která možná na nahrávce nepůsobí vždy dokonale, ale v živém provedení dokáže své skladby pozvednout na úplně jinou úroveň.

ATYPIC – Apotropaic

Na slovenské scéně se jen málokdy objeví kapela, která se progresivnímu metalu věnuje s takovou mírou vlastního rukopisu a zároveň s odvázanou chutí experimentovat. Naposledy si v tomto ranku vybavuji skvělou desku od BLACK HOLE CONSTELLATION. ATYPIC na svém debutu „Apotropaic“ staví na moderním progmetalovém základu, opepřeném polyrytmikou, místy až sci fi atmosférou a orientálními náladami, které se tu neobjevují samoúčelně, ale jako pevná součást zvukové identity kapely.

Originalitu nahrávky ovšem netvoří jen aranže, ale především výrazný chapman stick, zastupující roli baskytary, jenž je v kontextu slovenské a vlastně i české scény unikátní, a kapela s ním zachází jako s plnohodnotným pilířem skladatelské struktury. Nejde jen o nějaký efekt. Nástroj tu tvoří groovy, vrstvy i melodické linky, které dávají albu charakter, pro nějž je snadné si ATYPIC zapamatovat.
Pak je tu ale zpěv. A tady si ATYPIC pod sebou podřezávají větev, která je jinak velmi pevná. Vokál je jednoznačně nejslabším článkem jinak dobře promazaného stroje. Zatímco instrumentálně kapela působí moderně, svěže a sebejistě, vokální linky často působí neukotveně, někdy až rušivě. Začátek „unaXeptable“ má silný vibe „ORPHANED LAND z Lídlu“ hlavně díky vokálu. Krom slovanského chuťového ocasu v anglickém jazyce (co to zkusit třeba ve slovenštině? …když už), tu je velmi hodně toporné frázování, které často rozbíjí skladbu. Skoro jako by pěvecké linky byly občas nazpívané k úplně jiným skladbám a do projektu se dostaly nějakým nedopatřením. Zkuste dát Lukášovi do ruky místo mikrofonu třeba nějaký synťák.

EVERSAME - Love Ends Fast, and Never

Už v roce 2023 na „Tell me where the flowers are“ bylo jasné, že se na Slovensku zrodili jejich vlastní MANON MEURT. Berte s rezervou, prosím. EVERSAME na své druhé desce působí jako kapela, která dospěla a rozšířila paletu, se kterou maluje svoje zvukové obrazy. Shoegaze tu míchají s odlehčenou verzí noiserocku, slowcore a přitom si zachovávají emařskou pocitovost.

Album je rozhodně vyzrálejší než předchůdce po stránce zvuku i aranží. Dokážou si pohrávat s éterickými plochami, atmosférou i výbušnějšími a agresivnějšími prvky, kterými dovedně rozbíjí atmosféru a posluchače probouzejí ze zasněných labyrintů. Stali se mnohem dynamičtější kapelou.

Neztratili při tom nic ze schopnosti psát citlivé a vzdušné skladby, jen k nim připojují dramatičtější zvukové příběhy. Výsledkem je album, které působí jako sebevědomý krok vpřed. Od jemného debutu k odvážné a výbušnější nahrávce, jež potvrzuje, že EVERSAME patří mezi nejzajímavější jména současné alternativní scény na Slovensku.

WOLNERA - Building Reality

Building Reality představuje výrazný posun slovenské kapely WOLNERA, která se po oldschool thrashmetalovém debutu rozhodla opustit žánrové mantinely a vytvořit pestrý, moderně znějící materiál. Kapela míchá prvky death metalu i kovové progrese. Tento krok vedl k různorodému, ale kompaktnímu zvuku, v němž vynikají technicky náročnější riffy i rytmicky mnohem sofistikovanější bicí. Od debutu se postupně mění i úloha baskytary, která se posouvá dopředu a ráda si sem tam odskočí víc zadovádět. Svoji roli v tom má určitě mňoukavější zvuk basy. Bezpražce?

Texty zdá se reflektují pocity mladé generace, jejich zápasy, nejistoty a formování identity. Tedy osobní zkušenosti, které členové sami prožívají. Album tak působí nejen jako energická metalová nahrávka, ale i jako autentická výpověď o přerodu z dospívajících v dospělejší bytosti.

Skladby jako „Can I?“, „Overwhelming Knowledge“ nebo „Reminiscent“ ukazují schopnost WOLNERY spojit drtivé instrumentální pasáže se silnými atmosférami, přičemž náročné tempo a instrumentace posouvají hranice jejich vlastních možností. Moderní zvuk, odvážné kompoziční nápady a nekompromisní žánrová pestrost dělají z alba jeden z nejvýraznějších slovenských metalových počinů posledních let.