Jsou podcasty, na kterých si vypěstujete závislost. Ne snad tolik kvůli tématu, ale kvůli vzájemné energii a dynamice autorů. Kdo by chtěl konzumovat podcast o tom, jak pět komiků poslouchá kritiky opovrhované album, aby se na něm pokusilo najít něco hezkého (což se spíš nedařilo)? Většina epizod Pod Minutes To Cast Night už bohužel zmizely bez digitální stopy, stihl jsem ale každou protočit mockrát a některé vtipy používám dodnes. A taky jsem hudebním doporučením autorů podcastu věnoval nastražené uši. Takoví THE CALLOUS DAOBOYS zaujali už svým debutovým albem „Die On Mars“, ale s každou další deskou zkoušejí víc a dál ohýbat pravidla moderní tvrdé hudby. Odjeli turné s ROLO TOMASSI, stejně jako si je vybrali TESSERACT. Jejich první zastávkou u nás byl ale festival Brutal Assault.

Výrostkům z Atlanty posila za škopky a s kytarou vyloženě prospěla. Právě s bubeníkem Martym a kytaristou Danem jsme si povídali nad kvartetem a bochté ze stánku Kafe Kafka, než jsme se přidali ke zbytku kapely cestou na ultimátní set LLNN. Vlévání nové krve math-core pokračuje - zbláznili se! Uřvaný hyperpop generace odrostlé s modřinama v pitu chytající stagedivující houslistku Amber. Zhudebněná kompilace memeček v rytmu digitálního ADHD jako předzvěst prvního evropského headline turné, co se zastaví i u nás v Rock Café. První otázku nepokládám, nýbrž inkasuju, když se bubeník Marty ptá:

Ty máš kšiltovku CANCER BATS?

Přesně tak!

Marty: Skvělá kapela, úžasní lidi! Byl jsem s nima na turné, když Scott rodil syna a na kytaru zaskakoval Wade z ALEXISONFIRE.

Tohle turné se SICK OF IT ALL se zastavovalo i v Praze. Když se pak vrátili o pár let později, rodil bubeník Mikey, takže zaskakoval Wim z WIEGEDOOD. Jako by si na tenhle model zvykli a teď střídají kytaristy. Někdy koncertují i se Steevisem Z THE CHARIOT.

Marty: CANCER BATS jsou nezastavitelní. Jen počkej, v jaké sestavě je uvidíš příště!

Zato vy jste se sotva vešli na pódium. I když jste hráli na hlavní stagi Brutal Assaultu poměrně brzo, stejně vám byla malá. Vůbec nevím, jak tohle vystoupení popíšu.

Dan: Prostě napiš, že to byla zábava!

Tohle bylo vaše první Evropské turné?

Dan: Už bylo načase!

Pomohla v bookování koncertů festivalová sezóna, nebo naopak?

Dan: Letní turné zahrnuje pár festivalů, ale není jich dost, takže náš booking manager James Spence (ROLO TOMASSI) namíchal do rozvrhu turné místo volných dnů i klubové koncerty v Polsku, Budapešti a na Slovensku jsme hráli na lodi, ty vole! Hráli jsme na britském festivalu Radar, bohužel se zrušilo vystoupení na Metal Days v Slovinsku kvůli záplavám, což nás mrzí. A celé tohle evropské turné jsme zakončili na Arctangentu, což je můj splněný sen. Naše divná kapela má logo na tomhle plakátě? Obrovská čest tam hrát!

Marty: Pro nás jako kapelu z Atlanty hrajou podstatnou roli i finance. Stálo nás randál se do Evropy vůbec dostat, zároveň mezi festivaly jedeme souběžně malé DIY turné, v každém klubu s námi hrají lokální kapely, stejný model jako doma ve Státech. Jsem nadšený. Nikdy jsem nečekal, objevím tak pulzující mathcorovou scénu v různých zemích světa.

Často se setkáváme s tvrzením, že žánr mathcore natáhl bačkory, když to zabalili THE DILLINGER ESCAPE PLAN, takže...

Dan: Přece nejsou jediná mathcorová kapela na světě? S tímhle fakt nesouhlasím.

Vždyť jste hráli na Mathcore Index Festu, a ne jednou.

Dan: U toho jsme s Martym nebyli, což nás oba mrzí, viď Marty?

Marty: Není všem dnům konec. Mathcore stále žije i díky webu a komunitě, jako je Mathcore Index.

Dan: Jeho admin Christian je největší borec! Má uši na šťopkách a ví, kde se co šustne. Jakmile se kapela jen otře o mathcore, hned ví a propaguje ji na všechny strany.

Kam se mathcore posunul od dob největšího rozpuku?

Marty: Zásadní vliv má internet. Díky němu je tenhle žánr stále naživu. Zamlada jsem lovil mathcore kapely na Myspace. Pocházím z New Jersey, takže mě formovali THE NUMBER TWELVE LOOKS LIKE YOU nebo WAKING THE CADAVER. Podle mě je Mathcore Index jakýmsi nástupcem Myspace, protože tam najdeš jak archivní záběry koncertů dnes už klasiků žánru, tak doporučení na neobjevené kapely. Podle mě se žánru daří jako nikdy dřív!

Dan: Dodal bych, že spousta kapel, kterým se v tomhle subžánru daří, má v sobě jistý prvek přístupnosti. Na druhou stranu jsou si vědomi toho, že hrají něco fakt ujetého. Tohle mě zaujalo NA THE CALLOUS DAOBOYS, než mě Carson oslovil, abych se ke kapele přidal. Něco na tom bylo. Skoro...tongue-in-cheek? Brali se vážně, ale ne tolik, aby ses na pódiu tvářil jako nejdrsnější tvrďák. Spousta refrénů a chytlavých momentů, zároveň poťouchlost a ironie namísto nabubřelosti jenom proto, že uhraješ tyhle šílené riffy.

Který tvůj oblíbený riff se snažíš zahrát, ale pořád to není ono?

Dan: Prancer od TDEP. Strašně jsem na tom dřel, ale já ten zkurvenej riff prostě nikdy nezahraju. Zvládnu možná intro a jak se ozvou slova "How could it all be?", končím.
Marty: Sice nehrajou mathcore, ale snažím se na bicí zahrát "Bleed" od MESHUGGAH celý svůj život a jednoho dne to dám! Tomas Haake nemůže být z téhle planety, vynikající bubeník.

Co mám odpovědět člověku, když se zeptá, proč jít na koncert THE CALLOUS DAOBOYS? Je to strašná prdel, ale ty koncerty nejsou legrace. Naopak, suverénní náser, ale stejně... neumím to popsat. Jakmile zazní, že v kapele hraje Amber na housle, každý čeká pagan-metal.

Dan: Housle jsou zavádějící, fungujou spíš jako synťáky. Amber používá spoustu efektových pedálů, ostatně jako my všichni. Někdy hraje jeden tón prohnaný deseti efekty a z těch maličkých housliček se postaví stěna hluku. Marty ví, jak nejvýstižněji odpovědět na otázku tvého okolí.

Marty: Fakt?

Dan: Marty, co od nás můžou návštěvníci koncertu čekat?

Marty: Jakmile někdo přežije náš koncert, nejčastěji slýchávám reakci, že naše kapela si koncerty užívá mnohem víc než kterákoliv jiná. Zvukově a žánrově může být ošemetné naši hudbu popsat, ale na koncertě uvidíš na pódiu šest lidí, co se neskutečně baví. Sám jsem už prošel několika kapelama, ale s THE CALLOUS DAOBOYS je zdaleka nejvíc zábavy! A to neskryješ.

Tahle otázka je donekonečna omílaná a vím že ji Carson nenávidí, ale mě fakt upřímně zajímá, co vás inspiruje, protože si neumím vůbec představit, jak vypadá váš tvořivý proces?

Marty: My jsme v podstatě metalová verze hyperpopu.

Dan: Naše písničky znějí dost podobně, ujeté kombinace, nečekané změny, jen zahrané na nakouřený kytary.

Marty: Není v tom žádná ironie ani póza. Já miluju pop, podívej se na tuhle kérku CARLY RAE JEPSEN.

Dan: V tom tkví naše kouzlo, že máme cit pro melodie a zpěvné pasáže, ale zrovna tak breakdowny jako od EMMURE.

Marty: Snažíme se dělat hudbu, co ještě lidi neslyšeli. Mě by fakt nebavilo hrát breakdown za breakdownem. Všechny ty divné prvky, kterých se možná jiné kapely štítí nebo stydí, to nás baví. Náš frontman Carson jednou řekl, že nás si lidi pouštějí, protože jinde nedostanou tolik bláznivin.

Dan: Ve chvíli kdy jsem začal skládat hudbu s THE CALLOUS DAOBOYS, dost jsme si troufali: co nám ještě projde? Co takhle zlomit skladbu Designer Shroud of Turin v regulérní salsu? Všichni už máme zkušenosti z jiných kapel rozličných žánrů, tak proč je nezužitkovat? Sám mám za sebou kšefty se zábavovkama, hrál jsem na svatbách ale taky ve fakt tvrdých kapelách s ostrýma hochama, psychedelický rock, kde se zase hodně jamovalo. Tohle všechno se projeví: co kdybychom použili tenhle hudební motiv? Jak bude fungovat v rámci jedné skladby? A někdy prostě vykrádáš ty lepší, i to se smí. Jen aby bylo jasno.

Marty: Víc vykrádání!

Dan: Kraďte riffy!

Kuba Kaifosz by zaplesal! Navíc, těžko se čtyři militantní blackmetalisti vymaní z mantinelů žánru, když zakládají kapelu.

Dan: Přesně tak. My se fakt asi nikdy nesnažili parkovat v zajetých kolejích: Musíme znít jako CONVERGE! Musíme znít jako THE DILLINGER ESCAPE PLAN! Tyhle vlivy jsou zásadní a na nás všech se doteď podepisují, a nikdy se to nezmění. Jenže se tím nenecháváme svazovat. Naopak lítají nápady hlava nehlava a pak se uvidí.

Nejste trochu nenažraní? Pokud nikdy není nic dost ujeté, moc mimo nebo přes čáru.

Dan: No.. možná nemáme míru. A fakt si zahráváme s tím, co nám ještě projde.

Marty: Poslední EP, na kterém jsme se s Danem už aktivně podíleli, jde zase o dva kroky dál. Uvidíme kam až se dá zajít.

Georgia-Atlanta-Glow In The Dark Studios-Josh Scogin. Samozřejmě že se tahle spojnice rýsuje sama, ale u vás asi nebudu vedle.

Dan: V naší garáži máme basový aparát KC Wolfa z THE CHARIOT. Širší vztah. Já se přiznám, že jsem tvorbu Joshe Scogina objevil teprve nedávno, včetně THE CHARIOT, ale Marty je miluje dlouho.

Marty: Viděl jsem THE CHARIOT naživo víckrát než kteroukoliv jinou kapelu. Moje někdejší středoškolská kapela s nima párkrát hrála a bylo mi ctí. Jsem jima posedlý, radikálně změnily moje vnímání hudby. Nejsem z Atlanty, ale Joshe miluju, je pro mě sen nahrávat v Glow In The Dark, kde vznikla spousta mých nejoblíbenějších alb a nebýt THE CHARIOT, těžko bych se přidal k THE CALLOUS DAOBOYS.

A co říkáš na jeho aktuální kapelu '68? Nepřijde ti, že mrhá potenciálem?

Marty: Ne, jasně že ne. Ale notak...

Dan: Josh si může dělat co si Josh přeje!

Marty: Víš co je nesmírně cool? Že '68 jedou turné s BRING ME THE HORIZON, pak zase s KORN, zkrátka se všema obrovskýma kapelama, kde bys to rozhodně nečekal. Jdeš na koncert nu-metalových legend a schytáš tenhle nářez? Vysvětluju si to tím, že Josh Scogin je zlatíčko, udělal v hudebním prostředí fakt hlubokou rýhu, je nesmírně talentovaný, zapálený ale i pokorný a zaslouží si všechen respekt na světě.

Má dneska vůbec smysl dát si práci v videoklipem?

Dan: Ne.

Sice je potřeba existovat i na Youtubu, ale přijde mi, že dneska nikdo videoklip nedokouká do konce, obzvlášť když jich většina vypadá stejně.

Dan: A taky jsou lidi unavení z videoklipů typu kapela-hraje-v-lese-zatímco-dívku-pronásleduje-neznámá-entita-tmou. Jestli se v tomhle trendu bude pokračovat, tak samotný formát videoklipu zestárne do fáze, kdy bude k hovnu. Tomuhle se naštěstí vyhýbáme.

Marty: Stejně jako s hudbou se snažíme, aby byl videoklip kreativní a nápaditý jako skladba samotná. Neumím si nás představit, jak šaškujeme v nějakém urbexu. K čemu je takový videoklip, ne který nikoho nebaví koukat? Vyhozené prachy a promrhaný čas. Spousta kapel si asi myslí, že musí natáčet klipy, že se to od nich vyžaduje. Pak pověsíš na internet tuctovou mrdku.

Dan: Tohle by v naší kapele cinefilů neprošlo. Každého z nás baví různé filmy, animáky i další formy audiovizuálu, tak proč tyhle vlivy neotisknout do videoklipů?

Jaké vlivy?

Dan: Marty mi nedávno konečně pustil Twin Peaks a totálně jsem tomuhle opusu propadl.

Marty: Já jsem posedlý veškerou tvorbou Davida Lynche, mám rád osmdesátkové Giallo horrory, miluju cokoliv od Argenta, taky klasiky jako Carpenter nebo Cronenberg. Zároveň nás s Carsonem hodně inspiruje mladší vlna filmových suverénů, třeba Refn. A taky videohry, ale to je spíš Danova devíza.

Dan: Mega Man X je nejoblíbenější videohra vůbec. A taky Ultrakill, z opačného spektra. Nemůžu se jich nabažit! Ale i z Martyho se nedávno stal pařan. Všichni už jsme pohodáři, co rádi mastí videohry.

Marty: Ani bych neřekl. Hraju Doom a Katamari. Toť vše. (smích)

Dan: Klasiky! Víc netřeba, ne? (smích)

Dá se stagediveovat s houslema?

Marty: No, když to jde s kytarou...

Dan: Prostě se držíš houslí zuby-nehty a skočíš. Mě se to machruje, když mám kytarový popruh. Ale stejně jakmile skáču z pódia, kytaru zahazuju. Nedoporučuju na festivalech, kde je spousta prostoru. Nicméně když do toho dáš srdíčko, dokážeš cokoliv! I s houslema.

Nechci to rozmazávat, ale na kanálu hate5six existuje záznam z února 2023, kdy jste hráli v Baltimoru a Carsonův moshcall se stal virálním. Svoji verzi jsme dostali i my na Brutal Assaultu.

Dan: Největší prdel byli lidi, co psali nenávistné komentáře pod video na Instagramu, jaký je Carson dobytek a že náš koncert radši vynechají. Asi jim nedošlo, že to video zveřejnila kapela sama, ale všem těmhle idiotům díky za zvýšení dosahu! Všechny ty nejostřejší komentáře jsem samozřejmě připnul pod video, aby byly vidět. "Koukám, že ta houslistka je jenom dekorace?" Jasně, očividně rozumíš hudebním nástrojům.

Přijde mi skvělý, že otevíráte set „Star Baby“. Připomíná mi to BILLIE EILISH, když otevírala svoje sety se singlem „Bad Guy“.

Dan: „Star Baby“ je náš největší hit, to rozhodně. A jednou jsme si s Carsonem řekli: co takhle začít koncert právě našim nejpopulárnějším songem? Přijde mi to fakt vtipný a zároveň fakt zmrdský!

Marty: „Star Baby“ jsem pustil rodičům. Asi tak.

(Během přerušení zvukovkou za vedlejší zdí zjistím, že se kapela chystá na evropské turné s TESERRACT a zahráli i v Paláci Akropolis)

Dan: Ta pohostinnost a vstřícnost, co jsme v Evropě zažili, je neskutečná! Nebe a dudy oproti tomu, jak ve Státech promotéři jednají s kapelama. Vůbec se nebudu pouštět do polemik o kvalitě života...

Marty: Já už nikdy nechci jet žádné turné v Americe!

Dan: Ve Státech tě po koncertě promotér vyhání z klubu. Poraď si sám! Asi se reálně s kapelou přestěhujeme do Stoke-on-Trentu. V Anglii, kde za náma po koncertě přijde promotér, poskytne jídlo a ubytování, povídáme si. Mám to tu fakt rád a kéž bychom mohli strávit co nejvíc času v Evropě.

Takže se budeme vídat častěji. TCD a jejich nejméně oblíbený punisher (otravný fanoušek, pozn. aut.).

Dan: Věř mi, že jsi daleko od takových lidí...

Nabízí se otázka na nejnepříjemnější situaci s takovým punisherem.

Marty: Ani náhodou!

Dan: Tohle ani mimo záznam!

Marty: Ale naši fanoušci jsou hrozně milí. Kohokoliv jsem skrze kapelu poznal byl fajn.

Dan: Cítím z toho stejné nadšení, jako když jsem zamlada potkal svoje oblíbené muzikanty. Vlastně to tak mám dodnes. Kdyby teď vešel Jonathan Davis z KO?N, rozzáří se mi oči a budu na něj dorážet: "Prosím, prosím, můžeme teď hodinu jen tak tlachat, prosím, prosím prosííím?!"

Takže pokud jsem někdy na druhé straně, nenechám se rozhodit. Nikdy v životě bych fanouška nenazval punisherem. To slovo používám fakt nerad.

Tak to mě uklidnilo.

Dan: Kdykoliv jen zaslechnu, jak si někdo stěžuje, že ho přepadl punisher, ublinknu si. Strašnej cringe. Ty vole, dyť jste toho člověka oblíbená kapela! Jasněže si bude chtít povídat.

Jeli jsme turné s D.R.U.G.S. což je kapela Craiga Owense a přišel za ním po koncertě fanoušek s deskou Illuminado od CHIODOS se slovy, že mu změnila život a chtěl aby mu ji Craig podepsal. Namísto vysvětlování, že tohle je jediná deska CHIODOS bez Craiga, tak ani nemrkl, podepsal dvě desky, se kterýma nemá nic společného, byl milý a fanoušek nadšený. Tohle mě dostalo. Vidět lidi, co už hrajou fakt dlouho, jak se ke svým fanouškům chovají, vždycky tě to mile překvapí. Fakt mi věnoval svůj čas můj hudební idol? Chci, aby se takhle cítili i naši fanoušci, když nás potkají. Nebudu se vykrucovat z konverzace, jasně, turné je náročné a bývám unavený, ale pokud mě někdo osloví, protože ho baví naše hudba, rozhodně ho neodbydu. Sám si přeju, aby se takhle moje oblíbené kapely chovaly ke mě.

ELVIS nebo THE BEATLES?

Dan: Za mě THE BEATLES. Jasně, John Lennon byl fakt hajzl, ale stejně: Strawberry Fields Forever?!

Marty: Nejsem zrovna fanoušek ani jednoho, ale asi THE BEATLES.

Dan: Vždyť „While My Guitar Gently Weeps“ je jedna z nejlepších písniček, co kdy byla složená!