Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pondelkový večer v Majestic Music Clube patril temnote a rock’n’rollu. Spoločné turné Cowpunks & Glampires Tour 2026 spojilo dánskych „cowboys“ D.A.D a fínskych „Helsinki Vampires“ THE 69 EYES.
Organizácia priestoru bola mierne pozmenená… fotopit posunutý hlbšie do davu, miesta na sedenie zatvorené. Klub spočiatku pôsobil miestami riedko, ale to sa časom zmenilo. Ľudia si prišli po zážitok.
Večer otvorili D.A.D, kapela, ktorá si už dávno nemá čo dokazovať, no napriek tomu pôsobí hladne a nebezpečne. Hneď od prvých tónov skladby „Jihad“ bolo jasné, že nejde o nostalgickú jazdu, ale o tvrdý, poctivý rock’n’roll. Zvuk bol masívny, presný a čitateľný, bez zbytočných efektov či prikrášľovania. Presne taký, aký si ich hudba žiada.
D.A.D pôsobili na pódiu uvoľnene, no zároveň dravo. Ako kapela, ktorá vie, že má publikum v hrsti, a nebojí sa s ním hrať. Najviac pozornosti na seba prirodzene strhával basgitarista Stig Pedersen – neustále v pohybe, provokatívny, výstredný. Liezol na kopák bubeníka aj na aparatúru, ovládal pódium s absolútnou samozrejmosťou a menil basgitary ako vizuálne zbrane. Na pódiu striedal ikonické tvary (vrátane rakety), ktoré boli súčasťou jeho osobnosti… v skratke povedané trochu punk, trochu cirkus, no vždy čistý rock’n’roll.
Kontakt s publikom bol pre D.A.D kľúčový. Počas skladby „Something Good“ spevák bez váhania zobral mikrofón zo stojanu a vyšiel priamo medzi ľudí. „Grow or Pay“ pritvrdila tempo a rozkývala aj tých, ktorí dovtedy len pozorovali dianie z úzadia. Kapela si vedela dovoliť aj kontrast – akustická verzia „Laugh ’n’ a ½“ pôsobila ako krátky, takmer intímny moment uprostred hlučného setu.
Záver patril skladbe „Sleeping My Day Away“, dnes už legendárnemu hitu. Klub sa v tom momente definitívne prebudil. Ľudia tancovali, spievali, reagovali spontánne. D.A.D tak uzavreli svoju časť večera presne tak, ako sa na skúsenú kapelu patrí: bez pátosu, bez zbytočných slov, len silou hudby. Ich vystúpenie nebolo len predkapelou pre THE 69 EYES, bolo plnohodnotnou kapitolou večera, ktorá nastavila tón a energiu.
Po zhruba polhodinovej prestavbe pódia sa Majestic ponoril do dymu, svetlá stlmili a klub na chvíľu stíchol. THE 69 EYES nastúpili s miernym meškaním, no hneď, ako sa spustilo intro, bolo jasné, že publikum sa prenesie na inú vlnu – temnejšiu, romantickú. Koncert otvorili skladbou „Devils“ z rovnomenného albumu a okamžite si podmanili celý priestor. Po zvukovej stránke to bol jeden z najlepších ozvučených koncertov v Bratislave. Jyrki 69 pôsobil ako kazateľ rock’n’rollu – sebavedomý, chladný, s typickým elvisovským frázovaním a charizmou, ktorú nemožno nacvičiť. Publikum reagovalo okamžite, krik a spev sa ozýval priestorom.
Skladby „Don’t Turn Your Back on Fear“, „Feel Berlin“ a „I Survive“ udržiavali tlak a plynulý rytmus. Publikum bolo úplne pohltené… niektorí tancovali, iní len fascinovane sledovali Jyrkiho a kapelu, zatiaľ čo dym a stroboskopické svetlá vytvárali takmer filmovú kulisu.
Potom prišli „If You Love Me the Morning After“ a „Drive“, ktoré preniesli atmosféru do melancholickej, dekadentnej romantiky. Hudba sa stala hladkou a zvodnou, každý tón dýchal temnotou a túžbou, ktorá je pre THE 69 EYES typická. Bol to moment, keď sa zdalo, že čas spomalil, a publikum sa nechalo unášať na vlne temnej krásy – niečo medzi snom a nočnou prechádzkou po opustených uliciach.
Skladby „Wasting the Dawn“, „Gothic Girl“ a „Brandon Lee“ sa nad klubom Majestic vzniesli ako temná vlna, zahalená dymom. Jyrki hovoril cez hudbu – jeho hlas bol hypnotický, prenikal každým tónom, udržiaval ľudí v napätí a vtiahol ich do svojho vlastného sveta, kde temnota a romantika splývajú do jednej neodolateľnej energie. Každý riff, každý úder bicích, každá basová linka sa stala pulzom, ktorý sa šíril klubom a spájal publikum do spoločného dychu, spoločného rytmu.
Po krátkom odchode z pódia sa „Helsinki Vampires THE 69 EYES vrátili s prídavkami „Framed in Blood“ a „Dance d’Amour“, ktoré ešte viac prehĺbili túto gotickú extázu. Svetlá sa lámali na steny, dym vytváral tajomné siluety. Tesne pred poslednou skladbou sa Jyrki naklonil k publiku a vypálil legendárne „You wanna rock?!“ odpoveď bola jednoznačná. „Lost Boys“ uzavrela večer presne tak, ako mala – hlučne a s pocitom, že niektoré veci sa nemenia.
Koncert THE 69 EYES a D.A.D v Majesticu bol jeden z najlepších koncertov za posledné roky. Kapely dokázali naplno ovládnuť priestor a vtiahnuť publikum do svojho sveta.
FOSSILIZATION se poměrně rychle dostali do první OSDM ligy, ale místo toho, aby pomýšleli na pohárové příčky, volí ustálený střed tabulky. Jinými slovy, „Advent Of Wounds“ je samozřejmě velmi dobrá deska, jen jí chybí trochu více odvážné tahy štětcem.
Velmi zajímavá kapela. Po třeskutě deathovém debutu tu máme neméně třeskutého následovníka, ovšem plně v režii vzpomínání na černé skandinávské devadesátky. Znělo to dobře napoprvé a neméně slušné je to i napodruhé. A tak se ptám - co bude příště? Thrash?
Je příjemné se zas a znova přesvědčovat, že melodický black / black/death metal dle receptů nedostižných DISSECTION tu s námi bude navěky. Brazilci OUTLAW patří mezi velmi učenlivé žáky a svou tvorbou uspokojí zejména milovníky divokých poloh THULCANDRA.
Mimořádně fragilní post-black/shoegaze. Je to jako by se Neige (ALCEST) rozhodl založit boční projekt, který by měl za úkol posunout hranice přecitlivělosti až na neúnosnou úroveň. Deska pro ty, kteří trpí úzkostí i když jim náhodou přidají v práci.
Zcela typický Rogga. Švédský oldschoolový workoholik se svým projektem PAGANIZER nezklamal ani tentokrát. Slušná deska nabírající na síle hlavně ve svém závěru. Palec nahoru za energickou dámu za mikrofonem v poslední skladbě „Vanans Makt“.
Zní to jakoby postpunkeři, začali hrát rapmetal se saxofonem. Má to atmosférou, energii a spoustu zajímavých zvuků. Jestli tak má znít obsah škatule s visačkou „crossover současnosti“, tak vrním spokojeností.
Výlet do temných hlubin industriálního metalu s překvapivě organickým nádechem, inspirovaným skutečnými ptačími zpěvy a zkušenostmi z dobrovolnické pomoci migrantům. Tristan vytvořil jedno ze svých nejtvrdších, ale současně nepřístupnějších alb.
