Tvorbu německých KREATOR mám osobně rozdělenou na několik etap. První trojlístek alb je poplatný době, a ač chápu jejich kultovní status mezi ortodoxními thrashmetalovými fanoušky, tak už v mých uších dnes moc neobstojí. Vážně začínám kapelu brát až od "Extreme Agression", kde už jsou znát dostatečné zkušenosti a vývoj k lepšímu, co se komponování a instrumentálních schopností týká. Na následující "Coma Of Souls" už je ta tak typická evropská forma thrashmetalu vybroušena k absolutní dokonalosti. Období "Renewall" až "Endorama" je pro mě hýčkanou srdcovou záležitostí (kromě sterilně znějícího "Cause For Conflict"), erupce kreativity a snahy se vyvíjet, parádní ztvárnění deprese a melancholie. Na "Violent Revolution" sice ještě doznívalo echo ze zmíněného experimentálního období, ale už bylo jasné, že kvůli tradičním konzervativním fanouškům kapely se bude bude muset pootočit kormidlo opět směrem do klasických metalových vod.

A opravdu - přesně v tomto duchu se nesla většina následujících alb. Ač jsem vnímal občasné pozitivní reakce fanoušků a kolegů redaktorů v průběhu let, přestal jsem se o tvorbu KREATOR aktivně zajímat po nepovedeném "Enemy Of God". Co jsem pak letmo zaslechl z následujících desek, to mi přišlo tak nějak standardně průměrně v pohodě, ale nic, čemu bych měl věnovat větší pozornost. Poslední dobou si ovšem všímám trendu, kdy se staří bardi opravdu snaží a předkládají nám solidní (TESTAMENT) a excelentní (CORONER) nahrávky, tak jsem si řekl, že by se na této pozitivní vlně mohli svézt i právě recenzovaní thrashoví Titáni.

Nejsme v seriálu "Dark" (kde je hudba KREATOR zmíněna celkem výrazným způsobem), spoilerů se bát nemusíme, takže určitě nebude problém, když prozradím svůj verdikt již zde, v úvodu celé recenze. Na excelentní kategorii to bohužel není, ale mezi těmi solidními alby to s přehledem stačí na horní místa tabulky. Je jasné, že toho dřevního thrashe už se od chlapců nedočkáme a snad to nikdo příčetný ani neočekával. Aktuální tvorba KREATOR se pohybuje v mantinelech typicky německého (těžko se to vysvětluje, ale snad mě většina z vás pochopí) kousavého powermetalu s pravidelnými odbočkami k jiným stylům, ať už k těm agresivnějším, nebo si naopak někde jinde vypůjčí víc melodií a atmosféry. Díky tomu, a také promyšlenému řazení skladeb, nepůsobí album sterilně a monotónně. Bezchybná produkce je u takové kapely v dnešní době už samozřejmostí. Ne nadarmo patří Jens Bogren k těm nejvíc vyhledávaným producentům tvrdé hudby současnosti. Pokud chce někdo znít velkolepě a absolutně profesionálně, jde právě za ním a přesně tento efekt se dostaví i zde.

Celé album startuje původně ochutnávkový singl "Seven Serpents", se kterým jsme se mohli seznámit už před koncem loňského roku. Kapela hned v úvodu ukáže všechny karty, jimiž zamýšlela na „Krushers Of World“ hrát. Melodický úvod, intenzita, strhující refrén a epický atmosférický závěr. Jako návnada pro zbytek alba rozhodně správný výběr. Melodickou "Satanic Anarchy" jako by Mille snad skládal společně s kamarády z Hamburku a u hitové "Blood Of Our Blood" jsem dokonce i aktivně vyhledával, zda není mezi spoluautory uveden Kai Hansen, protože ty typické postupy pozdějšího období GAMMA RAY tam prostě jsou (sloka, melodický předěl, závěrečná sóla a vyhrávky). Pro ty, které zajímá odpověď: NE, Kai nikde nefiguruje.

Titulní píseň se řadí spíš k těm pomalejším a rozmáchlejším a bude jistě dobře fungovat naživo - úplně vidím ten houf paroháčů a úplně slyším ty mohutné fanouškovské sbory odpovídající na Milleho hecování. Vzpomínky na unikátní "Endoramu" nejvíc ožívají v "Tränenpalast", kde Mille doslova cituje sám sebe, konkrétně motivy z úvodních dvou písní tohoto unikátního alba, jen místo Tilo Wolffa z kapely LACRIMOSA zde hostuje Britta Görtz, členka melodických deathmetalistů HIRAES. Ta si stihla střihnout malý part ještě v předposlední "Deathscream", v níž Ventorovy kopáky rozhodně nezahálí. Celkově mi přijde jeho výkon na celém album famózní. Je mi jasné, že v dnešní době je možné si ve studiu hodně pomoci technickým dopingem, ale i tak... taková jízda od šedesátiletého pána, klobouk dolů. Zpomalení po spíše tvrdší druhé polovině alba přijde v závěrečné "Loyal To The Grave", která sice není kdovíjak spektakulární, jako důstojná melodická tečka ale obstojí spolehlivě. Textově se pohybujeme v opět tématech, která jsou pro KREATOR dlouhodobě typická - smrt, temnota, chaos a apokalypsa. Ani v tomto směru se nedaly čekat nějaké překotné změny a ono by to nejspíš nemělo moc logiku - vzhledem k charakteru hudební složky by asi moc nešlo dohromady, kdyby kapela v textech řešila sex, auta nebo rozjuchané mejdany.

"Krushers Of The World" může někdo brát jako sázku na jistotu, ale není to taková ta laciná podbízivost pro ty nejvíc ortodoxní fanoušky v džískách s nášivkami. Je patrné, že Mille někde vzadu ty "outcastovské" choutky pořád má a sem tam je do své tvorby vkusně propašuje, ale úplné urvání ze řetězu už určitě nehrozí. Máme tu nyní album, které nezklame tradiční fanoušky kapely a zároveň příjemně překvapí ty, kteří oceňovali ono zmiňované odvážné a inovativní období.