Schizmo
8 / 10
Ne že bych chtěl být akurátní hnidopich, ale současní CONJURER jsou už od poměrně jasně definované škatulky sludge docela daleko, a to jak obsahově, tak filozoficky. Nijak extra na tom nezáleží a do jisté míry jde o mé osobní chápání definic, ale kdyby mi někdo řekl, ať si CONJURER pustím s tím, že je to „super sludge“, vypoklonkuju jej ze dveří. Většina sludgeových kapel, které si z hlavy vybavím, totiž operuje s jistým atributem monotónnosti až nudnosti. A to je v přímém kontrastu s tím, co deska „Unself“ nabízí. Jistě, mnoho lidí by mohlo namítat, že právě sludge je to gró, z něhož kapela vychází, ale všechno, co potřebujete vědět, je, že jde především o post-metal. To nám umožňuje pracovat s faktem, že apokalyptickou, valivou pasáž bezostyšně vystřídá prvotřídní násyp.
CONJURER skvěle pracují s atmosférou a je docela jedno, jestli zrovna kytary tlačí, riffují, vybrnkávají nebo vazbí – vše je zde ztmeleno do kompaktního celku, který by klidně fungoval i jako zvuková kulisa k ne zrovna veselému filmu o neutěšené budoucnosti. Variabilní jsou také vokály, které se pohybují v celé řadě poloh a výborně podtrhují momentální charakter konkrétní pasáže. A jako bonus na závěr: deska má parádní, devastující zvuk. Abyste si udělali alespoň elementární představu, o čem tu celou dobu mluvím, představte si tour, na kterém se CONJURER vyjímají někde mezi HUMANITY’S LAST BREATH a TRHOWN. To by byla jízda, božínku.