THE ETERNAL jsou skupinou, která se mi pravidelně ztrácí z dohledu a vždy si pak sypu popel na hlavu, když se mi opět dostanou do zorného pole. Bylo tomu tak po jejich druhé desce "Sleep Of Reason" (2005) i poté, co mě po letech oslovilo album "Waiting For The Endless Dawn" (2018), a nepochopitelně jsem prováhal další desku "Skinwalker" (2024), což zpětně hodnotím jako chybu. THE ETERNAL zde totiž nic neztratili na své schopnosti malovat vzletné hudební imprese plné silných melodií a emotivně proudících aranží. A své schopnosti potvrzují i na aktuálním EP "Celestial", kde dále rozvíjí skladatelský koncept vycházející z tradiční doommetalové formy, ale silně zjemňovaný jednak procítěným vokálem, ale hlavně silnými tendencemi ke gothic rock/metalovým polohám, které jsou navíc podpořeny pro tento styl typickou unyle tepající rytmikou.

THE ETERNAL ve svých začátcích ctili odkaz doom metalu a gothic metalu, ale našli si svou vlastní polohu, ve které si hrají s rozmáchlými a zasněně vleklými kompozicemi, kde díky neustálému variabilně se měnícímu základu udržují dostatek děje. Což je fascinující s ohledem na fakt, že vlastně využívají celkem omezený rejstřík výrazových prostředků. Umí ale své často jednoduše se vlnící motivy hezky modulovat a obměňovat, takže přestože se aranže mnohdy sladkobolně vlečou, nepropadají se do jednotvárnosti. Vyhrávají totiž nálady, které jako by skupina uzavírala do kolovrátkových motivů, ale současně neustále oživovala jemnými změnami a doplňky.

Zajímavá je obměna sestavy, kterou nyní tvoří z poloviny původní australské kytarové duo, rytmiku ale obstarává dvojice z Finska. A to ne ledajaká. O basu se stará Niclas Etelävuori (ex-AMORPHIS) a bicí tluče dlouholetý člen AMORPHIS Jan Rechberger. Co k tomu dodávat? Snad jen vyzdvihnout, že velmi svěží produkce zdůrazňující gothicrockovou vzdušnost jejich výkonům sluší a Mark Kelson je opravdu mnohotvárný a suverénní zpěvák, který mi svým sytým hlasem občas připomene Paula Kuhra z NOVEMBERS DOOM.

"Celestial" je oproti předchozím dvěma deskám lehce odlišné svou větší přímočarostí, skladby se neroztahují do dlouhých rozmáchlých ploch a nesou větší podíl odlehčené gothicrockové nálady. Tu podporuje i trochu méně tradiční podíl elektroniky a samplů, které u THE ETERNAL posledních let do popředí příliš nešly. EP je jich ale plné a vlastně mu to dodává zvukovou svěžest, takže se dá chvílemi dokonce zapomenout, že tu máme co do činění se skupinou, která má své kořeny v dřevní doommetalové minulosti. Musím si už ohlídat, aby se mi THE ETERNAL zase neztratili z očí.