MAUDITS - In Situ
Francouzské instrumentální těleso ve svém pojetí prog/post metalu říznutém post-rockem nepřináší zhola nic optimistického. Sází na temnou atmosféru, pečlivě budovanou gradaci, vrstvení ploch a dynamický zvuk. Opojné a pohlcující.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
EDENBRIDGE už mají svůj styl natolik ustálený, že každé nové album přinese přesně to, co se dopředu očekává. A tak mohu s klidem dopředu avizovat, že pokud vás tahle rakouská kapela někdy bavila, nové album vás nezklame. Nakolik si však dovedou získat nové posluchače, to už si nejsem jist. Na to je jejich projev příliš civilní a kultivovaný. Zaujmout mohou svou precizností, nikoliv však dravostí či stylovou invencí. To, co zprvu stálo za menším úspěchem těchto Rakušanů, myšleno oproti jejím kolegům z kapel jako NIGHTWISH nebo WITHIN TEMPTATION, tj. menší chytlavost skladeb a současně progresivní tendence kapelníka projevující se v komplexnějších kompozicích, se nakonec jeví jako pozitivní věc. Po všech těch letech se nemusí snažit o hity, nikdo to od nich nečeká. „Set The Dark On Fire“ je už třinácté album, přičemž žádné z předchůdců nebylo vysloveně zlé. Leč, nalijme si čistého vína, žádné z nich nebylo ani dechberoucí.

Za kapelou stojí kytarista a hráč na všechno možné Arne Stockhammer alias Lanvall. Zpěvačka Sabine Edelsbacher s ním neochvějně drží partu už od samotných počátků v devadesátých letech. Ostatní členové se mění, ale tihle dva to táhnou a každé dva tři roky mají novou nahrávku. Aktuální album je podobné předchozím i v tom, jakým materiálem je naplněno. Zazní několik povedených skladeb, třeba svižný otvírák „The Ghostship Diaries“ nebo oba singly, „Cosmic Embrace“ i folkovými motivy protkaná skladba „Where The Wild Things Are“. Případně i titulní věc je zajímavá, postavená je na nezvykle syrovém riffu. Druhá polovina alba už tak zábavná není a závěrečný čtyřdílný opus, „Spark Of The Everflame“, už je poněkud uspávací záležitost. Na druhou stranu to není špatné album a drží si standart těchto metalo-symfoniků. Kdo kdy s nimi přišel do styku, zklamán nebude.
EDENBRIDGE a jejich třinácté album. Je to stále podobné - na jednu stranu dobré, na druhou místy nevýrazné. Starého psa novým kouskům nenaučíš, ale neurazí a svou kvalitu to má.
6,5 / 10
Sabine Edelsbacher
- zpěv
Lanvall
- kytara, klávesy, piano a další nástroje
Sven Sevens
- kytara
Steven Hall
- basa
Johannes Jungreithmeier
- bicí
1. The Ghostship Diaries
2. Cosmic Embrace
[video]
3. Where The Wild Things Are
[video]
4. Tears Of The Prophets
5. Our Place Among The Stars
6. Set The Dark On Fire
7. Bonded By The Light
8. Divine Dawn Reveal
9. Lighthouse
10. Spark Of The Everflame - Let Time Begin
11. Spark Of The Everflame - The Winding Road To Evermore
12. Spark Of The Everflame - Per Aspera Ad Astra
13. Spark Of The Everflame - Where It Ends, Is Where It Starts
Set the Dark on Fire (2026)
Shangri-La (2022)
Dynamind (2019)
Live Momentum (Live) (2017)
The Great Momentum (2017)
The Bonding (2013)
Solitaire (2010)
LiveEarthDream (Live) (2009)
MyEarthDream (2008)
The Chronicles Of Eden (2007)
The Grand Design (2006)
Shine (2004)
Aphelion (2003)
Arcana (2001)
Sunrise In Eden (2000)
Datum vydání: Pátek, 16. ledna 2026
Vydavatel: Steamhammer
Stopáž: 53:33
-bez slovního hodnocení-
Francouzské instrumentální těleso ve svém pojetí prog/post metalu říznutém post-rockem nepřináší zhola nic optimistického. Sází na temnou atmosféru, pečlivě budovanou gradaci, vrstvení ploch a dynamický zvuk. Opojné a pohlcující.
Divoký post hardcore mixnutý alternativním metalem, ozvuky THE MARS VOLTA se míchají s vlivy DEFTONES, do toho djentové výpady. Současně je zde i odér jakési crossover rockové progrese. Vhodné i pro fanoušky HAIL THE SUN nebo VOLA.
Američané hrnou tradiční brutální death ve slamming stylu. Na rychlost se tu příliš nehraje, i když se objeví i pár sypaček, ale to hlavní je nekompromisní tlak podpořený masivním zvukem. K tomu nějaké ty techničtější finesy a je z toho fajn masakr.
Jeden z mých favoritů roku 2023 je tady s novou deskou a já jsem zatím spokojen. Je to více heavy, více metal, ale ten post-punk to opět celé krásně obepíná a dodává tomu výraznou atmosféru a drive. Ještě pár poslechů a dojmy budou mnohem jasnější.
Thrash-deathoví měňavci z Leedsu se na třetí desce přestavují se svou nejvyspělejší, nejbizarnější a nejepičtější tváří, která občas morfuje tak rychle a krkolomně, až člověku lehce tiká oko. 80 minut futuretro hypnagogie vtahuje jako černá díra.
Chladná, disonantně skřípějící a ne úplně stravitelná sbírka, jež nalezne odbytu u zákazníků THANTIFAXATH, DSO, AOSOTH a nebo třeba GEVURAH. Pokud máte ten svůj nasypaný BM rádi „trochu jinak", nemůžete se "Stillamentum" narazit. Ošklivé a ničivé dílo.
Američané na nové desce přidali důraz na melodické vokály a trochu zpřehlednili svůj energický djent. A nejsem si jist, že je to dobře. Stále jim podle mě nejvíc sluší, když to prostě pálí v masakrálním meshugge stylu. Ale slušné album to určitě je.





