Psát recenzi dva týdny po ukončení seriálu je činnost tak trochu s křížkem po funuse. Nicméně seriál samotný je svým způsobem fenomén, a tak si určitě pár řádek zaslouží. Vzhledem k časovému odstupu to bude spíš takový dojmový blog než přímo recenze. Zčásti je to ohlédnutí se za celou dlouhou sérií, zčásti pak text věnovaný poslední řadě. Pokusil jsem se vyhnout dějovým spoilerům, ale touto dobou už je to asi jedno. První řada mysteriózního seriálu vyšla v roce 2016 a stáli za ní bratři, jednovaječná dvojčata Matt a Ross Dufferovi. Předtím vcelku neznámí autoři, kteří napsali scénář a režírovali psychologický horor Hidden z roku 2015. Ten jim otevřel dveře do další práce ve filmovém průmyslu. Poté púsobili jako scénáristé a producenti na několika dílech seriálu Městečko Pines. Tou dobou už ale pracovali na vlastním seriálu. Práva nakonec koupil Netflix. Jak výhodné to pro společnost bylo, se ukázalo velmi brzy. Další dvě série následovaly záhy. Čtvrtou zpozdil covid a pátou stávka scénáristů v roce 2023.

Hlavní devízou STRANGER THINGS kromě monster z obráceného světa je stylizace do osmdesátých let s četnými pop-kulturními vlivy, hudebními i filmovými. Odkazy na horory z osmdesátých let, především pak na dílo Stephena Kinga, se odráží i v samotném názvu, který je inspirován románem Needful Things. A samozřejmě je to prolínání se s RPG hrou Dungeons & Dragons (D&D), která je v Americe velmi oblíbená. Hra má své počátky ještě o desetiletí zpět, avšak v roce 1983, kdy se odehrává první série, si už hověla na nebesích oblíbenosti. Podívám-li se zpětně na všechny řady, pokusil jsem se svůj pohled vystihnout oním krkolomným podnadpisem. Nenarážím na onu jeskyni v poušti, ale na smutný fakt, že ze skvělého díla se časem stala továrna na peníze. Tak už to s úspěšnými tituly bývá.

První série byla famózní především pro jistou skupinu lidí. Jakožto fanda pen and paper RPG a univerza D&D jsem spokojeně pobroukával nad všemi hláškami spojenými s legendární hrou. Čtyři kamarádi Mike, Dustin, Lucas a Will hrají Dungeons & Dragons a zjišťují, že se realita nějak začíná rozmazávat. Seriál byl od počátku (a naštěstí si tento trend udržel) koncipován jako pocta osmdesátým letům. Svou atmosférou a zpracováním kráčela v odkazu právě hororů Stephena Kinga. Hlavní zlo má něco společného s tajnou vládní laboratoří poblíž zcela bezvýznamného městečka. V prvních dílech si člověk zahrával s myšlenkou, jestli nesleduje další variaci na Jumanji. Dospělácký klaďas je zcela klasický hrdina své doby. Veterán, jenž přišel o dítě a propadl alkoholu a depresím. Ale kdesi hluboko v něm se přeci jenom skrývá nezničitelný cit pro spravedlnost, který mu pomůže objevit nález ztracené holčičky. Jeho protějšek, Willova matka, je energická žena v podání Winony Ryder, která si coby mladičká herečka některé slavné snímky z osmdesátých let zahrála (Beetlejuice, Střihoruký Edward a další). Celá tato základní sestava sedmi postav byla pro první sérii dobře vybrána. Pak je tu ještě postupem času se rozrůstající skupina středoškoláků, jejichž vedlejší dějové linie mě od počátku iritovaly, nezajímaly a od první do poslední sezóny mi seriál spíš kazily. První série byla i dějově velmi dobrá, soudržná a celkem uzavřená. Dokonce i ta Nancy a její dilemata tam ještě patřila. Hlavní zlo v podobě Demogorgona, což je v D&D jeden z nejmocnějších démonů, bylo poraženo a vše dobře dopadlo jako při herní sehrávce.

Druhá řada svou stísněnou atmosférou navazovala na předchozí, přinesla některé nové postavy, především rozhádanou sourozeneckou dvojici. Došlo i dalšímu rozpracování obráceného světa a objevení se jakéhosi mlhavého pavouka, který ovládl Willovu mysl, logicky pojmenovaný Mind Flayer po jiné ikonické obludě D&D. Seriál si stále držel onu ponurou sevřenost a hlavní linie se stále točila okolo dětské party. Ve třetí sérii už to však začínalo trochu nabobtnávat. Když nestačila tajná vládní laboratoř a bylo potřeba přimíchat „vyšší“ spiknutí, v duchu doby to musela být buď neexistující země v Latinské Americe, neexistující země v Africe nebo Rusáci. Nicméně rozrůstající se síť vedlejších dějových vláken to celé poněkud rozbíjela. Současně začaly dospívat i dětské postavy a s tím bylo třeba se nějak popasovat. Třetí sezóna je ale i tak pro mě poslední skvělá. Finálová příšera byla trochu megalomansky pojatá, ale stále v duchu osmdesátek, a v podstatě tím mohl i celý seriál skončit (… se ctí).

Čtvrtá řada přinesla tradiční scénáristický přístup nekonečných seriálů: celé to bylo vlastně úplně jinak. Hlavní záporák se ukázal být číslo jedna mezi dětmi – Henry, v žargonu D&D Vecna, původně mocný mág, který se stal lichem. Skomírající D&D linii zachránila nová postava na scéně Eddie Munson (Joseph Quinn). Eddie byl Game master hráčské komunity Hellfire Club. Současně to byla i jediná opravdu zajímavá vedlejší postava, která se od počátku seriálu objevila. A ano, jeho finálová role spojená s písní „Master of Puppets“ je bezesporu nejlepším momentem celé série. Šerifovo věznění na daleké Sibiři bylo hodně přitažené za vlasy (pokud měl člověk alespoň trochu potuchy o tom, jak fungovaly gulagy), jenže byl to americký hrdina a celé to bylo tak blbě naivní, až to bylo zábavné. Bohužel však v této sérii nabobtnala snaha scénáristů posunout celé události na vyšší úroveň, dát tomu vyšší rozměr než jen spřádat osudy obyvatel bezvýznamného města. Shrnu-li to číselně, tak první sérii bych dal 9/10, druhé 8,5/10, třetí 8/10 a čtvrté 7/10 s odřenýma ušima.

Pátá a (zatím…) poslední pokračuje a navazuje na předchozí sérii. Vecnu porazili, ale ten někam zmizel, a tak jej musí dorazit. Prvních několik dílů tak už opravdu početná skupina hlavních postav vymýšlí další a další plány na jeho nalezení a dopadení. Komplikují to vojáci, kterým z čistě nostalgických důvodů šéfuje Linda Hamilton. Obrácený svět se dočká „vědeckého“ vysvětlení. Je jím ona zpopularizovaná představa červích děr vycházející z Einsteinových rovnic. Ač je to za vlasy přitažené, tak v kontextu všech těch nesrovnalostí je to asi ta nejmenší nesrovnalost. Horší je to s vysvětlením, kde se vzaly všechny ty nadané děti. Tohle raději měli nechat nevysvětleno. Něco podobného zcela narušilo či spíš rozmlátilo tu prvotní, tajemnou a sevřenou atmosféru prvních sérií. A vlastně to popřelo utajenou existenci tajné vládní laboratoře postavené na zkoumání pár jedinců. Megalomanský projekt naznačený v této řadě by neutajili ani v Číně. A hlavní otázka, jestli byl Vecna/Henry zlý už před otevřením kufříku, je také úplně mimo. Může být dítě, které někomu rozmlátí hlavu kamenem, vůbec normální? Autoři chtěli vysvětlit hrozně moc, aby to ukončili co nejobsáhleji, ale jednotlivé dílky do sebe nezapadaly a ve výsledku to je ještě horší. Ale to byl jasný producentský záměr dodat jen částečná vysvětlení, která jen navodí další otázky, celé to nekončí.

Co se týče zpracování, tak to bylo (vzhledem rozpočtu) perfektní, precizní a vizuálně skvělé. Hudební doprovod je opět vybrán z ikonických hitů své doby (Prince, ABBA, Michael Jackson, PIXIES a další). Horší už to bylo se scénářem. Na seriálu a na poslední sérii především bylo znát, že na tom pracoval tým scénáristů, kdy někteří (předpokládám bratři Dufferovi) si drželi hlavní linii „kluci a Eleven vs. Vecna“ a jiní se specializovali na milostné problémy středoškoláků. Taktéž to bylo i s režií, kdy prostředek převzali další režiséři. Některé scény tam musely být, protože si to žádá doba (a politika Netflixu) a někam se musely nacpat. Co na tom, že se zrovna řeší záchrana světa, prostě to musí ven. Něco je třeba říct, i když se zrovna běží proti obrovské příšeře na cizí planetě. Bohužel to soustředěné sledování děje zcela rozbíjí. Výhradu však mám i vůči hlavní dějové linii. Je strašně plytká. V prvních minutách prvního dílu se rozjíždí hon na Vecnu, který se ani příliš nezkomplikuje, jen se do něj nabalují další a další postavy (některé už opravdu nemají opodstatnění), a ve finále chudáka Vecnu společně urubou. Linda Hamilton zadrží pár postav, na kterých to ani nestojí, a úspěchu pár jejích vojáků v poli snad ani nelze věřit. Ti špatní vojáci přece střílí slepými, to víme už od Arnoldových dob. A od počátku všudypřítomná D&D linie tu jde zcela stranou. V minulé sérii jí zachránil Eddie Munson. V této dostala alespoň zadostiučinění ve finálových titulcích. Paralelní linie týkající se uvězněných dětí s vědomím ve Vecnově mysli zavání Matrixem, ale na druhou stranu ona stylizace do poklidného domu a okolních lesů je příjemná, lepší, než kdyby autoři přišli s další CGI krajinou. Výkony herců byly rozporuplné. Někteří mladí herci vyrostli do ještě lepších herců, někteří stagnovali (Millie Bobby Brown už působila trochu toporně). To je něco, čemu se holt nešlo vyhnout. Naštěstí to dál táhla ústřední dospělácká dvojice. Velmi dobrý byl i výkon hlavního záporáka v podání Jamie Campbell Bowera (když zrovna neměl svojí strašidelnou masku), byť chvílemi až moc tlačil na pilu.

Nejslabší dějové linie se opět točí okolo středoškoláků, nyní již mladších dospěláků. Z Nancy Wheelerové udělali Johna Ramba, či spíš Toppera Harleye. Nekonečné špičkování Steva Harringtona a Dustina, případně Steva a Jonathana Byerse už přesáhlo úroveň otravnosti. Sledování srdceryvného vyznání Jonathana a Nancy v „jejich poslední hodině“ nebo Willův proslov už hraničilo s flagelantstvím. To nejhorší si autoři připravili na závěr. Posledních čtyřicet minut finálového dílu bylo tak trochu v duchu závěru Pána prstenů. Zničili jsme hlavní zlo, ale je třeba pojednat o tom, co dělají a v budoucnu budou dělat hlavní postavy. Celé je to však jedno velké utrpení. Nezachránili to ani IRON MAIDEN. Scénka z ukončení ročníku byla vlastně velmi dobrá a vtipná a alespoň na chvíli zpestřila tu ubíjející nudu okolo, ale už to nebyl ten samý „Wow“ efekt spojení hudby a obrazu z předchozí série.

Seriál mě bavila jako celek, pátá řada však byla zklamáním. Počáteční propojení toho, jak čtyři malí kamarádi hrají hru, která se nějak prolíná s „reálným“ světem, bylo v první sérii skvěle zpracované. Bohužel se to postupem času dostalo na vedlejší kolej. Hra později slouží už jen jako zdroj terminologie, nad kterou dospělejší postavy v seriálu koulí očima. Nic „autentického“, jak to viděli oni čtyři kluci. Že ten trend šlo udržet i s jejich stárnutím ukázala nakonec čtvrtá sezóna. Poslední hod dvacetistěnkou v podání Lucasovy sestry měl v sobě dostatek dramatičnosti (alespoň pro nás, kteří jsme pen and paper RPG okusili). Škoda je, že to v poslední sérii nahradily nekonečné „Beverly Hills“ scény. Seriál skončil, ale Netflix bude svou zlatou žílu ještě dlouho dolovat, dokud to nezmrší jako Zaklínače.