9 / 10

Dva roky nazpátek tradičně přebíhám v srpnovém vedru od pódia k pódiu, abych zkusil všehochuť, co Brutal Assault nabídl. Jako každý rok. Došlo na spoustu překvápek, příjemných i smutných, proto potřebujeme jistoty. Nevšedně mi přijde skvělý, jak mě o kapelách s tlustou rýhou za dekády poučujou výrazně mladší. Kam na to chodí? Do muzea fastcoru? Počkat, tohle už není skandinávský grindík? Vlastně moc nerozumím těm nuancím PéVéčka, přiznávám. Pusťe si živák ROTTEN SOUND z BA 2024 a jen do mě! Hudba nejsou závody a, přestože zběsilou, máme tu nahrávku, co si uzme obě uši, ať už potřebujete doposlouchat cokoliv ze svého oblíbeného bilančního žebříčku. Loňská, ale aktuálnější než kdy dřív.

Svět se hnul, říká Pistolník poměrně často v sáze Stephena Kinga, kterou jsem nezvládl přes nápor srdcervoucí tryzny dočíst. Možná jednou? V téhle kategorii je přeplněno, sám nevím, na co čekám. Od pondělka? Od zítřka? Někdy? Příště? Pravda je taková, že sled novoročních událostí nabral doslova vražedné tempo a podlehnout byť jen na chvilku rutinou jako lobotomický doomscrolling, kuřpauza s hrnkem kafe nebo ranní rozcvička.

„Dělám to denně, všechno mě bolí, takže cítím, že žiju.“, řekl mi jednou Básníř v letech, ostravský HC-punk maskot zase, že „…ale bojovat neznamená válčit!“. Oba teď cituju v bolestech, cinkající oznámení z telefonu znervózňují namísto,  abych rozkouřil bezmoc. Vlastně se poslední nahrávka ROTTEN SOUND perfektně hodí jako soundtrack téhle doby. A jakékoliv předtím i potom. Nadčasovost desetiminutovky „Mass Extinction“ tkví v tom, že reflektuje všechny války a se všema bojuje. Zas a znovu.

Už to bude dekáda, co se upsali francouzskému labelu pojmenovanému podle čtvrtého svazku Gaimanova grafického opusu a dodnes ční jako připomínka dřevních let Season of Mist. Jestli máte tuhle kapelu rádi, pořád platí za jistotu a záruku. Nadstavba ale tentokrát spočívá v repetitivnosti. Ne snad postupů, ale tenhle náser se zažere pod kůži jako infekce, jako rez se chytne a nepustí, dokud tuhle desku neprotočíte alespoň hafo. Nekompromisní tlučba je obrat, co tady musím použít bez vokecávaček, stejně jako Keijo. Metafory ani diskuze tady nemají místo. Už jsme si to vysvětlili tolikrát… Představte si, jak vám je ve chvíli, kdy (pra)rodiči v reakci na rozčilování se z ekologické lobby a popírání klimakrize jako poslední možnost nabídnete, aby se poslední den v roce podíval z okna. Nebo co jste měli na sobě cestou směr Silvestrovský večírek? V prosinci? Otvírák alba „Recycle“ je poctivá finská zatloukačka, ale tentokrát to hraje jako nikdy dřív. Nejsem audiofil a v případě zběsilých žánrů předprodukce smrdí Pařížskou, tentokrát má ale zvuk fakt lví podíl na tom, proč „Mass Extinction“ nemůžu vypnout. Mám obavu, že ji snad z gramce už ani nepůjde sundat. A svět tam venku mě v tom ujišťuje. Soundtrack ke konci světa? Ještě ne…!

• 26. února 2026

8 / 10

Grindcore jako žánr se mi poměrně vzdálil. Máloco mě totiž dokáže nadchnout hudebně i kompozičně. Moje sluchové pohárky se poměrně jednoznačně vyprofilovaly k tomu, že pokud se sype, dávám lajk. Jenže hrdinů, kteří usypou celou desku či koncertní set, aniž by se o ně nepokoušela smrt nebo alespoň mrákoty, je málo, a tak se moje pozornost směrem k výplachům limitně blíží nule. ROTTEN SOUND vtrhli na scénu s velmi svébytným rukopisem, takže první dvě desky se staly kultovními prakticky v reálném čase. Album „Exit“ se trochu distancovalo od melodií, zato se brutálně zrychlilo, a jestli se někde sype, tak potom tady. Za mě jeden z vrcholů grindcore celkově a dost problematický milník na překonávání. S dalšími deskami mi ROTTEN SOUND zmizeli z hledáčku a ačkoli jsem každou desku z edukativních důvodů protočil, jiskra znovu přeskočila až s aktuálním „Mass Extinction“. Zvuk je natlakovaný a šťavnatý, prakticky je to model, jak by dle mých představ moderní grindcorový zvuk měl vypadat. Většinu času se sype (ne jako na „Exitu“, ale furt dobrý!) a když ne, jsou to poměrně smysluplně pojatá zpomalení. Osm songů na ploše devíti minut je efektivně strávený čas, nudit se nestihnete, ani kdybyste to měli v plánu. Šlape to, kope to, sype to. Za mě doslova renesanční návrat kapely, která nikdy neodešla!

• 18. února 2026