Pátý díl ankety o roce 2025 bude opět nadupaný. Máme tu Dahlien z NOISEBLEED a THE CORONA LANTERN, Čerta z GRIDE, který hraje v dalších čtyřech kapelách, Dejvyho Krédla z Rádia Beat, kapel SECTESY a SYMBTOMY a labelu Souls of Underworld Records.

Pokračovat budeme Jirkou Sedláčkem z DARK GAMBALLE a TRNY & ŽILETKY, se kterými natočil album, jež je z domácí scény asi nejčastěji v naší anketě zmiňované. Zabrousíme i do vod black metalu s Mizzym, jehož můžete znát z kapel MŮRA a VOLUPTAS. Domácí legendy HYPNOS a SIX DEGREES OF SEPARATION bude reprezentovat Vlasa a mladší generaci kytaristů Filip z INNERSPHERE. Závěrečné slovo dostanou Václav Votruba z DARK ANGELS, jenž nás zásobuje YouTube rozhovory v rámci své Zašívárny, a veterán scény stojící za cenami Břitva a zinem Bažina, Ladislav Oliva.

Daniela „Dahlien“ Neumanová (NOISEBLEED, THE CORONA LANTERN)

Top alba:

1/ LANDMVRKS – The Darkest Place I've Ever Been
2/ WHITECHAPEL – Hymns in Dissonance
3/ ALLEGAEON – The Ossuary Lens
4/ ORBIT CULTURE – Death Above Life
5/ HALESTORM – Everest

Top koncerty:

ALL SHALL PERISH – MeetFactory
Návrat králů deathcoru, který do Prahy přitáhl známé, u kterých jsem už ani nedoufala, že je ještě potkám na podobných akcích. Kopec nostalgie, ale pořád stejná preciznost a síla jako dřív.

LANDMVRKS – Brutal Assault
„Tak si tady vepředu užijeme pár skladeb a pak půjdeme dozadu.“ Přesně tuhle větu jsme si s přítelkyní řekly před jejich setem – a hned po prvním songu bylo jasné, že se nikam nejde. Totální nálož všeho, co chceš v moderním metalu slyšet. Přesvědčivé vokály nejen Florenta, nakažlivá energie a pit, který semlel úplně všechny.

HALESTORM – Lucerna (Velký sál)
Pro mě lehký žánrový úkrok stranou, ale možná právě proto jsem si ten koncert užila o to víc. Charisma zpěvačky, které vydá za deset, a skvělý prostor Lucerny udělaly svoje.

Míra Čertík (ex-GRIDE, MASÁŽ, KOSTOHRYZ, SLUCHOLAM, MOŽNOST VOLBY?)

Hudební TOP 5 roku 2025:

Když už je to pro Metalopolis, tak by to asi mělo být víc o metalu, což? Od doby, kdy GORGUTS vydali desku Colored Sands, stále čekám na podobnou nahrávku, ze které bych se posadil na zadek. Letos přijdou s novým albem, tak netrpělivě čekám.

CORONER – Dissonance Theory
Určitě patří do metalové topky. Jedna z výjimek, kdy u letité kapely cítím ještě něco více než jen dobrou řemeslnost.

TRNY A ŽILETKY – Je nutné zabít beránka
Krásně temná „popina“ s mega zvukem.

PSUDOKU – Psudoktrination
Deset progresivních space-grind skladeb s rychlostí rakety.

HUMANITY IS FUN – Comedy We Can't Seem to Quit
Konečně „powerviolence“ s nápadem, který nezní jako vykrádačka Crossed Out.

PSÍ VOJÁCI – Nechoď sama do tmy (3LP)
Jasně, tohle není nic nového, ale další Filip Topol už asi nikdy nebude. První ucelené vydání celého koncertu z klubu Na Chmelnici z 21. ledna 1987.

Koncertní TOP 3 roku 2025:

Tady je to s návštěvou metalu bída, obecně jsem toho navštívil málo.

SISA FEHÉR a BARDO
Slovenská divoženka má talentu na rozdávání, kolegové z tria také. Silný zážitek.

NOUVELLE VAGUE
Bossa nova coververze písní z oblasti post-punku a new wave.

UŽ JSME DOMA + SLEEPYTIME GORILLA MUSEUM
Tady nevím, co se mi líbilo víc – jestli nejlepší česká kapela, nebo famózní americká avantgarda.

Přidám ještě čtyřku:
YOWIE + PET RETINA
Večer chaosu a experimentů. Připomnělo mi to zlatou pořadatelskou éru NAAB. Škoda, že podobné akce mají v ČR žalostně málo příznivců.

Filmový nebo seriálový TOP roku 2025:

Snad se ke sledování filmů taky někdy dostanu. Cíleně jsem se do kina nevydal a u televize večer pokaždé usnu.

David „Dejvy“ Krédl (Souls of Underworld Records, SECTESY, SYMBTOMY, Rádio Beat, Symbolic Festival)

Hudební TOP 5 pro rok 2025:

Pokud bych měl být upřímný, obecně se spíše vracím ke starším nahrávkám a dávám jim čas, jaký si zaslouží. Nepřestává mě udivovat zvuk sedmdesátkových kapel a umělců. Ta doba byla naprostou rajskou zahradou hudby… Samozřejmě se ke mně ale dostává (díky práci na rádiu BEAT) i spousta nové hudby. Jen díky pořadu HARD nad HEAVY, který vysílám, musím každý týden naposlouchat několik nahrávek, a to mi věř, že je těžké zapamatovat si byť jen zlomek z toho… Přesto, pokud bych měl být objektivní, musím uznat, že má nejposlouchanější loňská jednička byl CHICANE s remixy na svou předloňskou desku Trampolines. Tohle je pro mě prostě muzikantská genialita. Pak bych to asi vzal bez pořadí:

GRUESOME – Silent Echoes
IMPURITY – The Eternal Sleep
THE HOWLING VOID – The Glow of a Distant Fire
CRYPTOSIS – Celestial Death
ELDAMAR – Astral Journeys pt. 2 … atd. atd. …

Vlastně bych mohl zmínit i všechna CD, která jsme loni vydali na značce SOULS OF UNDERWORLD Records, protože všechny ty nahrávky (ač se jedná o reedice) se staly tím bezkonkurenčně nejposlouchanějším, co mi za ten uplynulý rok prošlo hlavou.

Koncertní TOP 3 pro rok 2025:

Přiznám se, že na koncerty mi opravdu nezbývá moc času (a vlastně ani energie), protože jak se SECTESY, tak se SYMBTOMY poměrně často vystupujeme, takže víkendy trávím spíše tímto způsobem. Přesto jsem si našel čas a zavítal třeba na STONEHENGE do Nizozemí (DISMEMBER, AUTOPSY, MASSACRE, NILE, D. ORCHESTRA či BURIAL REMAINS). Skvělé bylo vidět CANCER v Londýně a pak samozřejmě SYMBOLIC a naše vystoupení se SYMBTOMY, při kterém jsem DuZl požádal o ruku (zde bych opravdu chtěl poděkovat jak klukům z kapely, tak návštěvníkům, protože mi z toho všeho ještě teď běhá mráz po zádech). A pak samozřejmě vystoupení DEADHEAD či A CANOROUS QUINTET – to byla jedním slovem metalová nádhera.

Filmový nebo seriálový TOP z roku 2025:

Uffffffffffff – tohle ale není vůbec jednoduchá otázka. Přiznám se, že jsem se loni zaměřil spíše na „dokoukávání“ restů… Vím, že mě velmi zaujala druhá série Prstenů moci (2024) a zvládl jsem celou sérii Hry o trůny (což byl můj opravdu letitý rest) a navázal Rodem draka. Ve finále je pak pro mě stejně největší horor, drama či komedie sledování kolínských hokejistů, ať už na našem domácím stadionu, či při fanouškovských výjezdech, které pravidelně podnikáme.

Jiří „Desed“ Sedláček (DARK GAMBALLE, TRNY & ŽILETKY, APLAUS PRO DVA)

Hudební TOP 5 pro rok 2025:

Vynechám zahraničí, protože raději podpořím domácí kolegy. A klidně můžeme vynechat mnou hluboce nenáviděnou hlášku „na české poměry“, protože tato alba snesou srovnání se zahraničím, ale také si drží svůj „ksicht“, čehož si v době revivalů, kopií a zvukově zaměnitelných souborů cením nejvíc.

ILLEGAL ILLUSION – Night Rivers

Miluju tuhle kapelu od prvního dema, na aktuální album napsali na jejich poměry vstřícnější (berte s velkou rezervou) materiál s nejlepším zvukem, jaký kdy měli. Illegalové jsou králové autentičnosti s vlastními škatulkami.

ELBE – Peculiar

Uhrančivé album. Jak už jsem někde psal, takhle má znít album napsané z vnitřního přetlaku, od srdce a z duše. No a zpěv na albu sedí jak prdel na hrnci.

PAN LYNX – Odvrácená strana lesa

Jenom ignorant by si nevšiml tohohle alba. Michal Skořepa se podruhé prochází ve svém nitru a v patách mu s kočičí ladností kráčí rys. Přemýšlím, jestli tu je ještě nějaká taková osobnost, která ovládá prakticky veškeré nástroje včetně unikátního zpěvu, nakreslí si vlastní obal, natočí klip – a všechno v topu. Nemyslím si.

PRVNÍ HOŘE – Achtung, Sultan!

Vždycky jsem měl slabost pro První hoře a na stará kolena to měnit nebudu. Tohle album je bláznivě pattonovské, hodně dada, rozmanité a má skvělé texty. První hoře jsou jistotou, že si u nich nemůžete být ničím jisti – pouze snad kvalitou, a to se dá snadno snést.

COLOSALIST – Two Suns

Petr Staněk má dar složit něco jednoduchého, úderného, s přidaným hitovým potenciálem. Předváděl to už jako mladý u SSOGE a právě do toho období se částečně vrátil. Nabral do COLOSALIST ideální sestavu a s ní natočil výborné album.

Koncertní TOP 3 pro rok 2025:

Já kromě koncertů s DARK GAMBALLE byl pouze na Brutal Assault a moje koncertní top bude právě odtud. Mám odsud TOP 4, a to jsem mnohé super kapely vynechal.

OBITUARY – tady si uvědomíš, co to znamená mít svůj zvuk, ať už vezmeš jakýkoliv nástroj kapely. Koncert mě kopl do minulého století. Bylo to nádherně rozvrzaně hnusné a přitom chirurgické.

THROWN – skupinu jsem neznal, při dopoledním nebo lehce popoledním parnu jsem se motal po BA a náhle někdo podladil svět a kladivo hutnosti do něj zatlouklo hřebíky. Později jsem si pustil nahrávky a ten zatloukací pocit se dostavil jen z části, ale naživo na Brutal Assault mi vystoupení Thrown srolovalo ponožky. Zvukově jsem byl unešený.

HENTAI CORPORATION – Pražský výběr na heroinu a Plant v košili z Lidlu. HC nemají slabého člena, ale jejich kytarista je nadpozemský, stejně jako energie a zpěv jeho bratra. Jen škarohlíd by nepochválil jejich vystoupení.

MASTODON – vždycky mě bavily kecy, jak už nejde nic vymyslet a všechno už bylo vymyšleno. Leda tak hovno. Pusť si například Mastodon, nebo si zajdi na jejich koncert a pak mluv.

Filmový nebo seriálový TOP z roku 2025:

Kdysi dávno v Americe (American Primeval) – tento seriál má prakticky všechno, co potřebuju. Takhle zpracovaný divoký západ fakt můžu. Líbí se mi dotažené prostředí, příběh, akce, napětí, uvěřitelnost, vynikající obsazení. Takový Dane DeHaan v roli Jacoba doslova smrdí z obrazovky. Prostě bravurní snímek.

Jedna bitva za druhou – tento film jsem si pustil s chutí třikrát za sebou, přemýšlím, kdy se mi to stalo naposled. Sean Penn, Leonardo DiCaprio, Benicio Del Toro, Teyana Taylor rozehráli kolotoč emocí, absurdností, změn tempa a dokonale mě vtáhli do filmu. Lepší jsem letos neviděl.

Sisu 2: Odplata – Sisu je kult od prvního dílu, u přemetu tanku skoro v závěru filmu jsem se normálně řehtal. Tohle je skoro tarantinovská řezničina zalitá plechovkou surströmmingu. Hrdina filmu je určitě rodina s Chuckem Norrisem – smrt se ho totiž bojí.

Michal „Mizzy“ Kopecký (MŮRA, VOLUPTAS, MarastMusic)

Hudební TOP 5 pro rok 2025:

TEITANBLOOD – From the Visceral Abyss (03/2025)

Protože Teitanblood opět potvrdili, že jsou stále nejlepší bestiální black/death/war metal kapelou. Nekompromisní mrda od začátku až do konce Tomb Corpse Haruspex. Plusové body si zaslouží i skvěle propracovaný obal.

HADOPELAGYAL – Haematophoryktos (09/2025)

Starší kapela Hekly z Pale Spektre (kteří mj. hráli na loňském křtu Můry). Rovněž black/death/war zvěrstvo, ovšem s vyšinutým ženským vokálem a větším důrazem na atmosféru.

MARTRÖÐ – Draumsýnir eldsins (12/2025)

Pravděpodobně nejlepší „islandská“ BM deska od Kosmískur hryllingur, kde nechybí psychedelie, atmosféra, ale ani riffy. Výbornou nahrávku vydal rovněž spřízněný projekt VÖRNIR – Av Hädanfärd Krönt.

LYCHGATE – Precipice (12/2025)

Asi nejpropracovanější (nejen) avant garde black metal roku, zdařilá poklona pozdním Emperor a nejsilnější deska od dost unikátně znějící kapely. Její loňský koncert v Londýně byl rovněž top.

LVTHN – The Devils Bridge (09/2025)

Velmi vkusné spojení několika modernějších blackmetalových výraziv při zachování žánrové oddanosti a vlastního xichtu s vokálem, ze kterého intenzita a emoce jen tryskají.

Koncertní TOP 3 pro rok 2025:

Vzhledem k tomu, kolik koncertů a festivalů jsem za loňský rok navštívil, je pro mě výběr top trojky dost náročný. Jelikož je ale tato anketa pro Metalopolis, omezím to na metalové koncerty a nechám je chronologicky. V mnoha případech se mi zapsaly do paměti i díky s nimi spojenému cestování a dalším faktorům.

DARK SONORITY na Caerimonia Nidrosiæ festivalu v Trondheimu (sobota 11. ledna) Protože se jednalo o první koncert mé nejoblíbenější Nidrosian black metal kapely po dlouhých osmi letech a zároveň o jejich nejlepší gig, co jsem kdy viděl. Nechyběly zde ani songy z dob Kaosritual, Vemod na stejném festivalu mj. hráli I Troldskog Faren Vild od Ulver a Whoredom Rife zase Under a Funeral Moon od Darkthrone. To vše v zasněženém Trondheimu.

IMPETUOUS RITUAL na Kill Town Death Festu v Kodani (čtvrtek 4. září) Původně jsem do Kodaně letěl primárně kvůli tomu, abych po dvanácti letech opět viděl Portal v co nejlepších možných podmínkách. A byť i jejich koncert byl pochopitelně silným zážitkem, to, jakým způsobem to tam rozjebali Impetuous Ritual, fakt nemělo obdoby. Mitochondrion s dalšími kapelami v následujících dnech byli také výborní a Kodaň už dlouhodobě patří k mým nejoblíbenějším městům.

DJEVEL v klubu Parkteatret v Oslu (sobota 22. listopadu) Vlastně se jednalo o poslední dvojkoncert kapely a byť i její páteční set byl skvělý, ten sobotní, hlavně díky neskutečně silnému závěru v podobě Natt til ende, fakt řadím k nejsilnějším momentům, co jsem kdy na koncertě zažil. A to zvlášť v kontextu loňské nešťastné smrti hlavního mozku a zakladatele kapely Trånna Ciekalse.
Nemetalovým koncertem roku pak budiž reunionová show The Kilimanjaro Darkjazz Ensemble a The Mount Fuji Doomjazz Corporation v Berlíně.

Filmový nebo seriálový TOP z roku 2025:

Co se filmů týče, tak za mě byl loňský rok spíše slabší. Docela mě bavili mnoha lidmi nenávidění Sinners, ale jinak asi nic, za co bych dal vyloženě ruku do ohně. Jestli si ale něco určitě zaslouží zmínku, je to seriál The Pitt z urgentního příjmu pittsburské nemocnice. To je fakt ultimátní jízda, která tě nenechá vydechnout ani na vteřinu! Žádná Ordinace v růžové zahradě nebo Nemocnice na kraji města. Jsem fakt zvědavý, zda si udrží podobné tempo a kvalitu i v druhé sérii.

Vlastimil „Vlasa“ Urbanec (HYPNOS, SIX DEGREES OF SEPARATION)

Jak nad tím tak přemýšlím, tak rok 2025 u mě nebyla až taková hitparáda. Krom návštěvy Brutalu, který měl naprosto parádní line up, a CDF, který má zase své neoddiskutovatelné, jak se říká „rodinné“ kvality, jsem vlastně na žádném koncertě nebyl (pokud neberu vlastní koncertování). U obou zmíněných – parádní organizace, line up a profesionalita. Můžeme být hrdí, že takovéto akce máme zrovna u nás v ČR.

Svůj volný čas musím dělit mezi hraní ve dvou aktivních kapelách a rodinu, což jsou závazky a absolutní priorita. Vyzdvihl bych ale koncerty COLOSALIST. Ta kapela hraje úžasně. Stejně tak hraje i jejich poslední deska. Ze zahraničních bych zmínil nový TESTAMENT a co mě teď posadilo na prdel, je nový CORONER – prostě ukázka toho, že thrash metal se dá dělat i v důchodovém věku.

Na filmy nebyl moc čas. Chodím teď do kin s juniorem na Spongeboba a Tučňáky z Madagaskaru, ale seriál Gentlemani od G. Ritchieho bych doporučil každému, bomba.

Filip Rabenseifner (INNERSPHERE)

Hudební TOP 5 pro rok 2025:

GHOST – Skeletá

Zpočátku jsem k téhle desce přistupoval skepticky, ale nakonec se mi „proposlouchala“ až na první místo. Obzvlášť si vážím prostoru a hudebního vkladu neuvěřitelného Fredrika Åkessona – hlavně v kytarových sólech a linkách.

SLEEP TOKEN – Even in Arcadia

I tady jsem si ze začátku prošel „těžkými časy“, a to navzdory pro mě velmi silnému prvnímu singlu „Emergence“. Postupně jsem ale ocenil přirozený smysl pro hitovost a přitom absenci autorského tlaku na tříminutový „rádiový“ produkt. Album kombinuje melodiku, jemnost i tvrdost – a použití slavného „gilmourovského“ akordu (Gm13) v „Infinite Baths“ beru jako zdravou drzost a znak suverenity napříč hudebním univerzem.

DARON MALAKIAN & SCARS ON BROADWAY – Addicted to the Violence

Na téhle desce mě baví (a upřímně i hřeje) „česká stopa“: Roman Lomtadze – bubeník dlouhodobě spjatý s ČR – tu má konečně i zřetelný studiový otisk. Jeho groove Malakianovu neurotickou písňovost rytmicky zahustil a udělal ji tělesnější. Zatímco dřív kapela uměla vystřelit jeden velký, okamžitě zapamatovatelný hit („Lives“, „Guns Are Loaded“, „Insane“, „Exploding / Reloading“), tady mám dojem, že album víc sází na konzistentní tah a texturu než na jednu ikonickou hymnu.

SPIRITBOX – Tsunami Sea

Tsunami Sea pro mě stojí především na Courtney LaPlante a její barvě hlasu: ve světě metalových kapel s ženským frontem působí jedinečně – není to tuctové „kňučení“, ale tón s charakterem, který unese intimní linku i plný dramatický tah. Technicky fascinuje plynulostí: přechody mezi čistým zpěvem a extrémními technikami jsou precizní, přirozené a muzikálně frázované, takže i v nejtvrdších momentech zůstává artikulace i výraz. Instrumentálně album drží pohromadě moderní riffing a detailní práce s texturami (metalcore/djent, elektronika, místy až drum’n’bass impulz) – ne jako exhibice, ale jako promyšlená dramaturgie zvuku.

KATATONIA – Nightmares as Extensions of the Waking State

Katatonia tu zní jako mistrně udržovaná „noční teplota“: pomalé harmonické posuny a melancholická kantiléna vytvářejí kontinuum, v němž je největší drama často v nepatrném akcentu. Je to deska spíš o trvání než o výbuchu – a jestli někde záměrně bolí, tak právě tím, jak trpělivě odmítá efektní katarzi.

Koncertní TOP 3 pro rok 2025:

GHOST – 11. května 2025, O2 arena, Praha

Když jsem toho květnového odpoledne čekal na svůj už pátý koncert Ghost, nestačil jsem se divit, jak se za posledních skoro deset let proměnila fanouškovská základna – na chvíli jsem si říkal, že tam vlastně nepatřím a že je to můj poslední Ghost. Kapela mě naštěstí přesvědčila o opaku: velkolepá, precizní, hudebně i emočně bujará show. Za zmínku stojí zejména zařazení (pro mě) nejlepší skladby z Meliora „Majesty“, balady „Darkness at the Heart of My Love“ a také zdánlivě „naživo nehratelné“ novinky „Umbra“. Klobouk dolů i před aktuální živou sestavou, v níž má Česko své želízko v ohni – vokalistku (a tamburinistku) Gabrielu Gunčíkovou.

AVENGED SEVENFOLD – 11. června 2025, Rock for People, Hradec Králové

Mezi mým prvním a dosud posledním koncertem A7X uběhlo 11 let – stejně jako od jejich poslední návštěvy v Česku. Mám obrovskou radost z progresivně avantgardního směru, kterým se kapela na albu Life Is But a Dream… vydala, a že tenhle materiál hrdě a výrazně drží i v koncertních setlistech. Až psychedelická „Cosmic“ toho byla důkazem – a pro mě i vrcholem tohohle shledání.

GOJIRA – 7. srpna 2025, Brutal Assault, Jaroměř (Pevnost Josefov)

„Intimní“ zážitek z Lucerna Music Baru před devíti lety už asi nic nepřekoná, přesto mu moje čtvrté setkání s kapelou dýchalo na záda. Gojira naživo rok od roku roste: energie zůstává agresivní a přímočará, ale přibývá pódiových prvků, které dotahují atmosféru a potvrzují, jak moc kapela vyrostla. Pětiminutový dvojkopák ve „From the Sky“ je demonstrací kondice i disciplíny celé kapely. Vrcholem byla „The Chant“, při níž se podařilo rozezpívat celou do posledního místa zaplněnou pevnost Josefov – moment pamětihodný až dojemný.

Filmový nebo seriálový TOP z roku 2025:

Jelikož nejsem majitelem televize a když už náhodou něco zahlédnu, většinou datace vydání filmu začíná číslovkou „19xx“, zmíním téměř desetihodinový (opožděný) přímý přenos koncertu Ozzyho Osbourna, který by se do kin měl dostat snad někdy v příštím roce, takže v jeho hodnocení budu v podstatě vizionář. Zahrát si na vlastním pohřbu – o tom se snad ani Ozzymu nesnilo, a přesto se mu to povedlo. Bylo to velkolepé, emotivní a srdcervoucí, zejména v momentech, kdy bylo na Ozzym jasně vidět, že hlava by moc chtěla, ale tělo křičí „ne!“. Odpočívej v pokoji, Ozzy.

Václav Votruba (Vencova Zašívárna, DARK ANGELS a ÁNNI)

Hudební TOP 5 pro rok 2025:

Vítězí u mě noví SWANS. Veledílo, které mě dostalo hned na prvním rande. Na záda jim dýchá ROBERT PLANT, který mě sólově nikdy neoslovil, což se ale změnilo albem Saving Grace. Nádherná deska, díky které jsem konečně začal objevovat i jeho předešlé nahrávky. Z metalu u mě zabodovali BLUT AUS NORD, u nichž jsem zažil zajímavý posluchačský vývoj. Začalo to zklamáním, kdy mi to přišlo na poměry kapely příliš hodné, bezzubé… Jsou to ale BLUT AUS NORD, takže mě to neustále přitahovalo, až jsem nakonec usoudil, že je to další jejich skvělá deska.

Peťan z Thrash Nightmare Promotion mě v roce 2025 nakazil old school metalem, takže jsem hodně nasával mladé kapely, které se vrací kamsi do osmdesátek. Objevil jsem díky němu TOWER, do kterých jsem se zamiloval. A jejich novinka potvrdila, že to bude dlouhodobý vztah. Z tohoto ranku zmíním ještě divoké EVILCULT. Odpověď zakončím songem roku, byť na ten ses mě neptal, ale já musím… „Something Beautiful“ od MILEY CYRUS. Tohle mohla být celkově klidně deska roku (jmenuje se tak i celé album), kdyby nebyla kvalita skladeb rozkolísaná. Ta silná část nahrávky je ale úžasná a „Something Beautiful“ dechberoucí otvírák (když nepočítám intro).

Koncertní TOP 3 pro rok 2025:

Budu trapný, ale opět zmíním SWANS. Jejich pražský koncert byl životním zážitkem. Viděl jsem mnoho koncertů, ale tohle se do mě zapsalo natolik, že to ve mně zůstane už napořád. Kdo nezažil, nepochopí. Jako druhé bych dal TIAMAT na Basinu, kdy mě všichni odrazovali, jak to bude strašné, ale já byl nadšený. Perfektní zvuk, emotivní koncert… No a bronz dám TOWER v Písku. To byl parní válec.

Filmový nebo seriálový TOP z roku 2025:

Budu trošku na hraně, protože zmíním NOSFERATU, což je sice film z roku 2024, ale u nás šel do kin začátkem 2025. Po Majáku se pro mě stal Robert Eggers režisérským bohem, věřil jsem, že NOSFERATU bude perfektní, ale předčilo to mé očekávání. To natolik, že bych to dal i před úžasnou Herzogovu verzi z roku 1979. Ze seriálů vypíchnu HEWELIUSZ, díky kterému se mi otevřela polská filmová a seriálová tvorba. Překvapilo mě, jak šikovné tvůrce tam mají. Svou temnou a depresivní atmosférou mi to připomíná severské filmy a seriály, ale prostředím je to blízké nám tady, takže je to atraktivní mix.

Ladislav Oliva (ceny Břitva, Bažina)

Prozatím asi nejsem moc kompetentní k tomu, abych se k něčemu takovému vyjadřoval. Nebo alespoň ne takto brzy, ale raději až za několik měsíců. Pokud jde o alba, mám velké zpoždění v poslechu, protože během roku 2025 jsem poslouchal alba převážně z roku 2024, někdy dokonce ještě starší, zatímco alb vydaných roku 2025 jsem zatím slyšel jen minimum a chystám se to napravit až teď v nejbližších měsících.

U mě to funguje jinak než u jiných lidí. Když něco vyjde, běžný člověk si to hned poslechne z nějakých těch streamovacích webů, které já vůbec nepoužívám a ani nevím, jak se všechny jmenují. Vím jen, že existuje cosi jménem Spotify, ale nikdy v životě jsem tento web nenavštívil a neotevřel, natožpak abych odtud cosi poslouchal. Pak ještě znám Bandcamp, který výjimečně používám pro krátký náslech něčeho mně neznámého, čili zda si to chci či nechci pořídit, ale nikdy ne k poslechu celých nahrávek. Názvy ostatních podobných webů neznám a nezajímají mě.

Naopak to u mě funguje tak, že hudbu poslouchám pouze z fyzických nosičů. Když něco vyjde, někdy si to pořídím vzápětí, jindy si to rezervuji u vydavatele, ale dorazí mi ve větším balíku třeba až za několik měsíců, a někdy si to vyloženě pořídím až za delší dobu, třeba za půl roku. A jakmile to mám doma, tak to neznamená, že to jde okamžitě na gramec či do přehrávače. Jak už jsem zmínil, mám velké zpoždění v poslechu nahrávek, takže i od okamžiku fyzického pořízení trvá dalších několik měsíců, než se k tomu poslechově dostanu.

Takže z toho mála desek z roku 2025, které jsem již slyšel a zaujaly mě, stojí za pochvalu ostře hardcore punkové jízdy DECULTIVATE a INNOXIA CORPORA, albově debutující potemnělý crust MÄRNØ, rovněž debutující tvrdě atmosféričtí MAYON, deathmetalová stálice PANDEMIA, crustová jistota RISPOSTA, ale také desetipalec trojice holek BIBIONE nebo nové album slibující kratší nahrávka TATA BOJS.
Dále existuje celá řada desek, které mám už dávno doma, některé i třeba půl roku, ale ještě jsem se k nim poslechově nedostal. Jsou to kapely, jimž dlouhodobě věřím, že nemohou zklamat a že tedy opět budou skvělé. Do této skupiny patří LVMEN, ELBE, PIGSTY a sólový Necrocock, ale zmínit lze také albově debutující COLOSALIST nebo z mé domoviny pocházející KAKKTUS. Pokud jde o často chválené, ale současně tolik proklínané nové album legendárních MASTER'S HAMMER, zatím nevím a nechám se překvapit.

Najdou se i kapely, jimž věřím podobně jako těm již zmíněným, ale v momentě, kdy tohle píšu, jejich nové desky ještě vůbec nemám, natožpak abych je slyšel – DĚTI DEŠTĚ, ILLEGAL ILLUSION, NAHUM, SLUT a TRNY & ŽILETKY. Nemluvě pak o deskách, které sice již jakože vyšly, ale pro mě zatím neexistují, protože fyzicky vyjdou až letos. To je případ DRUTTY a druhého alba Michala Skořepy, známějšího pod jménem Pan Lynx. Ale jak už jsem naznačil, definitivněji budu své TOP 2025 schopen určit v lepším případě až někdy na jaře.

Loni jsem byl na přesně 10 koncertech či festivalech, což není mnoho, ale bydlím v regionu, kde se toho až tolik neděje, leckam to mám daleko a už nejsem nejmladší, abych ročně zvládl 30–40 akcí, jako tomu bývalo v minulosti. Jednoznačně největším zážitkem se pro mě stal koncert TATA BOJS v Olomouci, což byl místy takový hlukový nápor, že něčeho podobného většinou nejsou schopné ani takzvaně tvrdé či extrémní kapely. Zajímavé bylo také koncertní spojení metalové kapely PAČESS se žánrově přelétavou zpěvačkou Bárou Basikovou.

Dlouhodobě pak preferuji festivaly, na které jezdím pravidelně – MetalGate Czech Death Fest v Červeném Kostelci a Obscene Extreme v Trutnově. Mám je v oblibě ani ne tak kvůli programu a kapelám, ale hlavně díky skvělému prostředí a vynikající atmosféře, stejně jako pro možnost setkání s těmi, s nimiž se mnohdy za celý rok vidím pouze tam. A speciálně musím přidat po 10 letech navrácený festival Obscene Society v Pardubicích, který je pro mě zajímavý také svou dramaturgickou koncepcí.

Pokud jde o filmy a seriály, je to se mnou ještě horší než s těmi alby. Nechodím do kina, takže jsem neviděl žádný film z roku 2025, tedy když pominu ty ještě nedávné nové vánoční pohádky. Teprve zcela nedávno, díky premiéře v televizi, jsem poprvé viděl film Vlny, ten je ale z roku 2024. A na nějaké seriály nekoukám vůbec.