Po delší době je tu další seriál z dílny Critical Role. Jen připomenu, že se jedná o americký tým profesionálních dabérů, kteří společně hrají stolní hru Dungeons & Dragons a své kampaně vysílají online formou streamů a podcastů. Projekt začal jako domácí hra mezi přáteli, ale postupně se stal globálním fenoménem s miliony fanoušků. Kromě streamů vytváří i komiksy, knihy a animovaný seriál The Legend of Vox Machina, jehož jednotlivé série jsme na našich stránkách také v minulosti probírali. Nicméně stará parta je pryč a Critical Role přichází s novou bandou.

Děj se odehrává dvacet let po událostech z poslední Vox Machiny a Critical Role si dali trochu více práce s postavami, které působí mnohem méně jako klasické RPG archetypy. V rámci budování postav a jejich charakterů jsem si několikrát vzpomněl na příběhový opus Baldur’s Gate 3, který stále zůstává naprosto nedostižný v tom, jak skvěle napsané postavy do fantasy RPG žánru přinesl. Vnímám citelnou snaha udělat je komplexnější a samotné vyprávění o něco temnější s menší mírou humoru.

První série The Mighty Nein po všech stránkách působí jako základní seznámení s postavami. Jestliže ve Vox Machině jsme dostali partu různorodých dobrodruhů, kteří už byli na sebe zvyklí, tady jsme svědky toho, jak se celá parta dává dohromady – a je to celkem bolestivý proces.

Princip vyprávění je stejný jako u The Legend of Vox Machina. Tedy Critical Role hrají a příběh se odehrává podle toho. Děj tedy ovlivňují hráči samotní, jejich rozhodnutí a někdy i hod kostkou. Celá stylizace má opět příchuť temného, syrového fantasy, ve kterém není nouze o gore scény se spoustou krve.

Jak už jsem zmínil, tento seriál tvoří opravdu silná nová skupina velmi nesourodých a komplikovanějších hrdinů. V první řadě šesti osobností s vlastním traumatem, konflikty i vnitřní hloubkou. Už jen v hrubých rysech je tu zaděláno na mnohem nestabilnější a vnitřně zjizvenější osobnosti, než tomu bylo u Vox Machiny. Namísto tradičního fantasy dobrodružství se setkáme s opravdovými výzvami vnitřních bojů, což seriálu dodává silnější identitu v porovnání s předchozím projektem.

Dám sem jeden příklad. Jednou z postav je goblinka Nott the Brave. Je to drobná, ale ostře inteligentní a zvídavá postava s pohotovou reakcí a sarkastickým humorem. Ze začátku silně nenávidí svou podobu goblina; skrývá se pod maskou a pláštěm. Její závislost na alkoholu ji na jednu stranu rozkládá a v jiných případech jí pomáhá. Pije, aby unikla traumatům z minulosti, která nebudu zbytečně rozkrývat. Přesto je Nott mimořádně ochranářská ke svým přátelům; vůči jiné postavě projevuje silný mateřský instinkt a ve své drobné postavě skrývá nezlomnou statečnost, která často překvapí. Vypadá to vlastně tak, že každá postava má nějaké menší či větší tajemství, které skýtá velmi zajímavý potenciál do budoucnosti.

Hudba Neala Acree má modernější šmrnc a mnohdy jsem si vzpomněl na poslední soundtrack pro film TRON: ARES, pod kterým jsou podepsaní Nine Inch Nails. Samozřejmě tu jsou i nějaké náznaky dungeon synthu, ale ten příklon k modernějšímu pojetí k atmosféře vlastně dost sedí. To samé se týká animace od studia Titmouse, které sem dokonale sedne.

Pokud se ptáte, jestli seriál obstojí i nezávisle na původním stolním příběhu – odpověď zní "rozhodně ano". Tvůrci dokázali převést komplexní děj kampaně do formátu, který je srozumitelný i pro diváky, kteří nikdy nehráli Dungeons & Dragons. Milovníci fantasy a RPG žánru si na něm vyloženě smlsnou. Postavy jsou představeny přirozeně a příběh se soustředí na emocionální oblouky, politické intriky a napínavé akční scény. Díky tomu působí první řada jako dobrý úvod do fantasy dramatu s propracovaným světem a silnými hrdiny, kteří si získají pozornost i těch, kdo o Critical Role slyší poprvé. Jedinou výtku vznáším k faktu, že je hodně znát hlavní záměr první série – jde o pouhé rozdání karet, se kterými hráči budou plnohodnotně hrát v následujících sériích.