SIGH - Goh-Ka
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Metalcore u mě již několik sezón zažívá jistý druh renesance. Žánr, který v různých odnožích existuje nějakých dobrých třicet let, se pro mě stal útočištěm, kde většinou nacházím ideální průnik mezi ráznějším vyzněním a melodickou složkou. Mnoho letitých souborů, a OF MICE & MEN patří mezi premianty, se naučilo tyto dvě esence šikovně mixovat, a tímto si vlastně uzmuly značně velkou část mého zájmu o rockové kapely, které už přestávají stačit na to, aby uspokojily potřebu živelnějšího poslechu. Ta energie z metalcore holt nabíjí více.
Devátá řadovka přičinlivých Kaliforňanů naplno splňuje narativ z předchozího odstavce a přestože se nejedná o žádný velký tvůrčí posun, znovu přináší vyrovnaný materiál, který potěší a je radost se k němu vracet. Před dvěma lety se opus „Tether“ ocitl na území brilantně ukočírovaného a příjemně plynoucího alternativní rocku, na novince se OF MICE & MEN rozhodli znovu malinko vystrčit „coreové“ drápky. Za moji osobu udělali správně, protože další zjemňování soundu by asi bylo proti jejich vlastní nátuře a možná by dopadlo příliš křečovitě. Navíc přepokládám, že skalní fandové, kteří s kapelou dýchají už sedmnáct let, by mohli více než postrádat ony hutnější či ostřejší esence, které se linou valnou většinou jejich desek, zejména těch z dávných počátků.

Každopádně „Another Miracle“ je ukázkovým příkladem moderního a dynamického hudebního představení, které s každým dalším protočením o něco více vyhecuje adrenalin soustředěného posluchače. Není možné neslyšet nadmíru povedené aranže vokálního trojspřeží, jež mají nejvýznamnější podíl na účelově zamýšlené návykovosti kolekce. Jedná se o naprosto dokonale vyvedené pěvecké řemeslo, co doslova rozzařuje hudební duši tohoto alba. Nemalou roli v tomto úsilí hrají i povšechně povedené texty, např. poetika skvěle vystavěného refrénu ve zde nejlepším válu „Troubled Water“ generuje další emoční vibrace.
"Further and further away
With every word you don't say
I'm afraid I just can't seem to bridge the distance
Screaming your name in vain
The only constant is change and disdain
I just can't seem to bridge that distance."
S variacemi zpěvu, kolikrát až ve screamo módu („A Waltz“, titulka), se pracuje skutečně pečlivě a maximálně zručně, a právě ona pestrost ruku v ruce se střízlivě střiženými hudebním nápady korunuje kýženou snahu být zároveň v jádru tvrdý, ale na povrchu citlivý. Šmrnc tuctu skladeb navíc zvýrazňují protřele dávkované syntetizátorové podkresy přidávající do elektrizujícího ozónu celé stopáže další jemné aroma, a které, přestože působí poměrně všudypřítomně, nemají tendenci si skladbu nebo její část ukrást jenom pro sebe, tak jako tomu párkrát bylo právě na předchůdci. Pozornost se daří udržet hlavně díky častým akurátně časovaných proměnám intenzit a temp. Svižnější až punkové okamžiky gradují do razantnějších záchvěvů v „Hourglass“, aby vzápětí zcela přirozeně dorostly do zasněných poloh sladké trpkosti u „Wake Up“. Ani nejpoklidnější varianta aktuálního vydání melodiky pod značkou OF MICE & MEN - „Flowers“ - přesně v půli rozpisky nepůsobí vycpávkově či pateticky.
Nemohu opomenout vklad bubeníka Valentina Arteagy, jehož artilerie je precizně nazvučená, a jehož nápaditá hra nabývá na kráse s každou další exkurzí, pročež se jí vyplatí věnovat zvýšenou pozornost, zvláště při stavu, kdy se veškeré strunné nástroje svorně rozhodly zaměřit na budování atmosfér bez potřeby opravdu zbytečných exhibic. Při troše jízlivosti by se dalo konstatovat, že kytary a basa se drží svého metalocoreové kopyta. Přestože se jedná houpavou a řezavou rutinu, tak jí nemohu vyčíst ani to příslovečné „Ň“, jelikož je, speciálně v podobně rozvržené tvůrčí konstelaci, aplikovaná mistrovsky a navýsost efektivně, zkrátka korpus lahodného dortu, kde se o nános krému a třešniček starají již chválené vokály a právě zmíněné bicí.
Američanům se na „Another Miracle“ povedlo zkomponovat vitální materiál, na kterém excelují při tlakování plejády nálad, tak jako by vás během čtyřicetičtyř minut chtěli vystavit všem možným rozmarům počasí a vy si na konci produkce namísto rozčarování překvapivě odnesete i dosti intimní zážitek.
Velmi povedená metalcoreová deska, která nešetří emocemi, a která nevyznívá podbízivě či trapně.
7,5 / 10
Aaron Pauley
- zpěv, basová kytara,
Alan Ashby
- kytara, doprovodný zpěv
Phil Manansala
- kytara, doprovodný zpěv
Valentino Arteaga
- bicí, perkuse
1. A Waltz
2. Troubled Water
[video]
3. Safe & Sound
4. Hourglass
5. Wake Up
[video]
6. Flowers
[video]
7. Another Miracle
[video]
8. Contact
9. Parable
10. Somewhere in Between
11. Swallow
12. Infinite
Another Miracle (2025)
Tether (2023)
Echo (2021)
Timeless (EP) (2021)
Earthandsky (2019)
Defy (2018)
Cold World (2016)
Restoring Force (2014)
The Flood (2011)
Of Mice & Men (2010)
Datum vydání: Pátek, 14. listopadu 2025
Vydavatel: Century Media
Stopáž: 43:53
Produkce: OF MICE & MEN
Sice nesdílím kolegovo nadšení z přitvrzení, které na aktuálním počinu přišlo po příjemně uvolněném a hravém minulém albu "Tether", přesto je sympatické jak OF MICE & MEN stále ctí své kořeny a hájí onu inteligentní formu metalcoru, díky které si již před mnoha lety udělali jméno. Stále se jim totiž daří vyhýbat podbízivě prvoplánovým šablonám a jejich hudba tak v sobě nese to lepší z metalcore trendu, navíc příjemně kořeněné progresivnějšími prvky a jistou dávkou alternativně rockové emotivnosti. Současně je jejich hudba i plná hitového potenciálu, viz třeba opravdu výrazná skladba "Troubled Water", takže je vlastně všechno jak se pro daný styl sluší. Mě osobně ale o trochu víc vyhovoval odlehčenější styl předchozího alba "Tether".
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Australané WEREWOLVES se s tím nepářou a od debutu v roce 2020 vydávají každý rok jedno album. Možná už jedou v zaběhnutých kolejích, ale jejich energický death metal funguje i na sedmé desce. Tahle parta zkušených hudebníků svůj um prostě dovede prodat.
Sympaticky roztěkaný technický death/thrash metal. Riffy přeskakují v nepředvídatelných úhlech, rytmika neustále podkopává půdu pod nohama a celé album vyvolává dojem kovostroje, který se vymkl kontrole, ale stále dokonale ví, co dělá.
Zajímavá alternativa k AUGUST BURNS RED a jejich aktuální desce „Season of Surrender“. HASTE THE DAY představují to lepší, co současná metalcore scéna nabízí. Jejich agresivně melodické pojetí nezapírá tradice, přichází však v moderním kabátku.
Melancholický post-rock říznutý progresivním popem z Japonska. Překvapí bohatými aranžemi i skvělou prací s dynamikou a emocemi. Pokud překousnete lehce „mňoukavý“ zpěv, čeká vás výborná alternativně-rocková deska.
Trochu teatrální gothic/doom metal (ostatně jsou to Italové, tak se není čemu divit). Po hudební stránce je vlastně zcela v pořádku a má i své světlé momenty. Jen přes ten afektovaný vokál se prostě nemohu dostat.
SEVEROTH opět poctivě plní normu jedné hodiny hracího času v režii výpravného a současně i rozjímavě-meditujícího atmo black metalu. Nejlépe je ve druhé a třetí skladbě, kdy „Waves“ občas připomenou čelní srážku WOODS OF DESOLATION, DRUDKH a LUSTRE.





