Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Třetí díl bilanční ankety. TOP alba, TOP koncerty a TOP filmy nebo seriály. Tentokrát velmi silná sestava. Začínáme s Kryštofem Eichlerem z kapel FAÜST a YOSSARIAN, pokračujeme spisovatelem Jurajem Červenákem a strategickými osobami z velkých festivalů: Vojtou Sedlákem z Brutal Assaultu a Obscure Production a Radkou Hájkovou z Rock for People.
Navazujeme s principálem MarastMusic Pavlem Pavlíkem, Markem Drahotou ze SNĚŤI, Standou Jelínkem z ELBE a DYING PASSION. A na závěr se vracíme k thrashovému tématu s Petrem z Doomentie, který organizuje například Thrash Nightmare festival v Písku a Kubinou z Thrash or Die a Fobia Zinu.
Top alba:
Tahle deska mě naprosto odpálila. TOWER jsem poprvé zaznamenal tak 5 až 6 let zpátky a jejich minulé album Shock to the System si furt pouštím dost často. No a když oznámili, že v roce 2025 vyjde tahle novinka a ještě k tomu zahrají na 2025 edici Heavy Metal Thunder v Písku, tak jsem byl štěstím bez sebe. Jak koncert, tak i ta deska byly naprosto perfektní a zamiloval jsem si je ještě víc.
VIAGRA BOYS – Viagr Aboys
Hrozný banger a strašně zábavná deska. Je tady strašně moc chytlavých věcí, které by ani chytlavé být neměly, ale Viagra Boys mají talent dělat úplně cokoliv chtějí a zní to naprosto skvěle. Miluju tuhle kapelu každým dnem víc a víc.
LATHE OF HEAVEN – Aurora
Skvělý post-punk/goth/new wave. Lathe of Heaven tady navazují na sakra dobré předchozí album Bound by Naked Skies, které jsem si sjížděl nesčetněkrát, a Aurora rozhodně neklesla – naopak tím ještě přidali na svých pochmurných melodiích a atmosféře. Je to super!
Heavy metal jak má být! Už se nebudu opakovat, ale tady to za mě je se skvělým minulým albem tak nastejno, že ho tímhle nepředčili, ale je to pořád na stejně kvalitní úrovni, takže jsem dostal, co jsem vlastně chtěl, a jsem naprosto spokojen.
Tady se vzývá Satan nejrychlejším a nejchaotičtějším metalem, co je k dispozici. Tuhle desku vždycky projdu a ani nezaregistruju, že už skončila, tak si ji vždycky dám hned znovu... a to je co říct, když to má 40 minut. Never fucking relax, just get evil all the time! Live for violence, die for metal, fuck off in hell!
Top koncerty:
KING GIZZARD & THE LIZARD WIZARD
Tuhle kapelu jsem letos měl tu čest vidět 5×. Bohužel se mi jejich loňská deska Phantom Island nedostala do TOP 5, protože když vyšla, tak jsem z ní nějak moc odvařenej vlastně nebyl. Ale s kamarády jsme si udělali výlet do Holandska, kde v rámci evropské tour měli jednu ze čtyř zastávek, kde hráli s orchestrem, a tahle deska je právě celá nahraná taky s orchestrem. Tudíž bylo jasné, že ji uslyšíme celou naživo, a až tam jsem začal chápat a doceňovat, co se tam všechno vlastně děje, a najednou mi to dávalo mnohem větší smysl. Teď se k ní už vracím moc rád.
Z toho plyne: Choďte na koncerty Gizzardů, potom pochopíte, proč mám takovou obsesi touhle kapelou. Jinak ještě zabřednu k tomu, co se mi na nich nejvíc líbí, a to jsou přesně jejich koncerty a mindset toho udělat každý koncert na tour odlišný tím, že oni nezahrají ani jednu písničku dva dny po sobě. Jak jsem zmiňoval, viděl jsem je letos 5× a z toho 3× v Řecku v Athénách. Měli tam tři dny po sobě koncert a ani jednou nezopakovali jediný song. Taky jejich publikum je v podstatě velká komunita nerdů a otevřených lidí, kteří společně za nimi cestují z různých koutů světa, hrozně rádi si s každým pokecají a pomůžou, když vidí, že je něco v nepořádku.
THEE OH SEES
Dlouhou dobu mi unikali, ale konečně jsem měl v srpnu tu čest vidět tuhle bestii naživo a byl to naprosto euforický zážitek. Dva bubeníci, kteří vypotí duši a jsou na sebe dokonale napojení, a v čele (teda na straně pódia, v čele jsou v podstatě oba bubeníci, haha) stojí oběma nohama na pedálech naprosto geniální showman John Dwyer. Po celou dobu koncertu v podstatě bojuje o nadvládu se svojí vlastní kytarou a vymýšlí naprosto šílené kreace, co se dá udělat a nebýt ani jeden moment statický. Těším se na další koncert, doufám, že to bude brzo!
TURNSTILE
Na tohle jsem se taky dlouhou dobu těšil a konečně v červnu zahráli i v Praze a byla to naprostá jízda! Sice mě jejich poslední deska Never Enough nebavila jako zbytek jejich diskografie, takže jsem byl trochu skeptický k tomu slyšet songy z ní naživo, ale na místě to fungovalo fakt dobře. Škoda jen těch bariér před pódiem, které si tam Fource.cz prý vynutili, takže se nemohlo stage-divovat, jak je na Turnstile koncertech zvykem, a když to někdo zkoušel alespoň z těch bariér, tak po něm security hned šli, ale i tak neuhlídali všechny, takže to alespoň částečně mělo atmosféru, jakou vždycky vidím z live videí.
Nové filmy poslední dobou už moc nesleduju, protože mě vlastně ničím moc nelákají, a radši si pustím nějaké staré osvědčené klasiky; i které jsem ještě stále neviděl (například Vykoupení z věznice Shawshank – to mi furt uniká nějak). Ale tady jsou tři loňské filmy, na které jsem si vzpomněl, že mě něčím oslovily a hlavně nenudily: FRANKENSTEIN, MICKEY 17 a SPOLEČNÍK.
Se seriály je to u mě ještě horší. Tady skoro vždycky sahám po minimálně pár let starších věcech, protože mi trvá dlouho, než nějaký dokoukám, a pak mi unikají aktuální věci. Tak zmíním asi to, co mě letos chytlo nejvíc, a to je anime Jojo’s Bizarre Adventures a moc se těším na její letošní novou sérii Steel Ball Run.
Top albumy:
NOVEMBERS DOOM – Major Arcana
MACHINE HEAD – Unatoned
PARADISE LOST – Ascension
MALEVOLENCE – Where Only the Truth Is Spoken
TESTAMENT – Para Bellum
Další pecky: ORBIT CULTURE, CORONER, IN MOURNING, SLOW FALL, NAILED TO OBSCURITY, IMPUREZA, RIVERS OF NIHIL, SHADOW OF INTENT, BEHEMOTH, HATE, DORMANT ORDEAL...
Top 3 koncerty:
MACHINE HEAD (+ FEAR FACTORY) – Barba Negra, Budapešť
GOJIRA (+ KERRY KING) – Tauron Arena, Krakov
WOLFHEART (+ BEFORE THE DAWN) – Collosseum, Košice
Top film: F1
Top seriál: Mobland
Jaký je tvůj hudební TOP 5 pro rok 2025?
DEFTONES – Private Music – Králové alternativního metalu vstoupili do další fáze své existence. Jakožto věčný fanoušek této kalifornské party nemůžu být moc objektivní, rozhodně mi po dvou slabších deskách tato změna kurzu chutná. A těším se na jejich únorovou zastávku v Mnichově.
MARUJA – Pain to Power – Pro mě zároveň překvapení roku. O existenci manchesterské čtveřice Maruja jsem do září neměl ani ponětí, a přesto je Pain to Power jedním z mých hudebních vrcholů roku 2025. Kombinace post-rocku, noise-rocku a rapu se spoustou nečekaných, ale fungujících hudebních zvratů.
PEELINGFLESH – PF2 – Zvěstovatelé návratu slam death metalu na výsluní extrémní hudby vydali desku, kterou jsem schopen otočit i čtyřikrát za sebou. Extrémní brutalita, nelidské vokály a samozřejmě notná dávka hudebního humoru. Mňamka.
DEAFHEAVEN – Lonely People With Power – Pokud DEFTONES úspěšně vykročili do nové éry, Deafheaven úspěšně našli cestu k receptu, který jsme u nich měli tolik rádi. Nová deska tak atmosférou a naléhavostí vzpomene na legendární Sunbather, v některých momentech se však nebáli tvrdostí zajít doposud nejdál v historii kapely.
LVMEN – Amen – Česká post-hardcorová legenda LVMEN je zpět s další dávkou drtivého, hutného a nekompromisního zvuku. Kormidlo je jasně nastaveno, žádná překvapení se nekonají, pořád to ale sakramentsky funguje.
Jaký je tvůj koncertní TOP 3 pro rok 2025?
OPETH – Brutal Assault 2025 – Přestože Opeth miluju od svých teenage let, teprve letošní Brutal mi dal první možnost vidět celý jejich koncert nerušeně od začátku do konce. Poslední den a jedna z posledních kapel celého festivalu, kombinace radosti, únavy a úlevy a k tomu neskutečně nadupaný setlist, který obsahoval jak novinky, tak nesmrtelné pecky z mé oblíbené éry Blackwater Park/Deliverance/Ghost Reveries.
BADBADNOTGOOD – Jazzfest Brno 2025 – Jazzový ansámbl Badbadnotgood v zámoří hýbe hudebním světem už pěknou řádku let. K nám se za celou dobu své existence letos v červnu podívali teprve podruhé, a to v rámci vystoupení na festivalu Jazzfest Brno v klubu Sono. Je pro mě záhadou, jak může tato parta relativně mladých jazzmanů přenášet svou hudbou naprosto hmatatelné emoce, navozovat analogový 70s/80s vibe a to vše spojit naprostou technickou precizností. Co miluji na deskách, jsem dostal na koncertě dvojnásob.
CULT OF LUNA – Brutal Assault 2025 – Švédský post-metalový ansámbl Cult of Luna jsem hudebně objevil až v průběhu roku 2025, jejich vystoupení na loňském Brutalu bylo tím pádem první, které jsem mohl jako poučený posluchač zažít. A nic mě nemohlo připravit na to, jak osudově toto vystoupení působilo. Monstrózní zvuková stěna, dvoje bicí, agrese i trpělivé budování napětí. Východ úplňku přímo nad pevností byl už pouhou třešničkou na tomto post-metalovém dortu.
BETWEEN THE BURIED AND ME – Brutal Assault 2025 (Colors) – Album Colors od BTBAM je jedna z desek, které mě v mých teenage letech uvedly do světa progresivního death metalu / metalcoru. Proto když jsem zjistil, že ho zahrají od začátku do konce v josefovské pevnosti, moje nadšení nemohlo být větší. Provedení nezklamalo – BTBAM dokázali 18 let starý materiál na pódiu předvést naprosto bezchybně, jediná nota nebyla mimo – což je vzhledem k technické náročnosti materiálu neuvěřitelné.
RUTKA LASKIER – Kabinet Múz – Jedna z nejlepších českých kapel posledních dvou dekád Rutka Laskier se s kariérou rozloučila na konci roku 2023, v dubnu 2025 ale odehráli jeden vzpomínkový koncert k příležitosti 10 let od vydání své debutové desky. Vystoupili v brněnském Kabinetu Múz jako předkapela amerických emařů Pg.99 a pro nás, kteří jsme už ztratili všechny naděje, že ještě někdy uslyšíme tento jihomoravský klenot naživo, se jednalo o nádhernou vzpomínku, kterou si s sebou ponesu dlouho.
Jaký je tvůj filmový nebo seriálový top z roku 2025?
Filmy, které jsem za loňský rok chtěl vidět nejvíc, jsem ještě zkouknout nestihl (například na Weapons se těším moc), takže vyberu jednu kuriózní zábavnou jednohubku – finskou variaci na Johna Wicka Sisu: Odplata. Nekonečná akce, absence fyzikálních zákonů a vůle jednotlivce, která překoná i smrt. Ideální pro ty, kdo mají rádi, když se ve filmech moc nemluví.
Hudební TOP 5:
DEAFHEAVEN – Lonely People with Power
LAMBRINI GIRLS – Who Let the Dogs Out
MILITARIE GUN – God Save the Gun
PANIC SHACK – Panic Shack
TURNSTILE – Never Enough
Koncertní TOP 3 (řazeno chronologicky):
FONTAINES D.C. (Rock for People): poezie v textech, drzost v hudbě, tohle bylo podruhé a rozhodně ne naposledy.
TURNSTILE (Velký sál Lucerna): energie, hodně energie.
ENVY (Brutal Assault): bylo to neskutečné – hudebně, emočně, vším, tekly mi slzy dojetím...
Top film:
Bird (Ptáče) – současná Británie, lidé na okraji společnosti a všechny s tím spojené negativní fenomény, dospívání... a Bird! Je to autentické a uvěřitelné včetně všech magických momentů. Drásavé, ale zároveň plné naděje.
Hudební TOP 5 pro rok 2025?
Letos to mám s topem poměrně nečekaný. I když ve světě vyšlo plno dobrého tech-deathu, progrese, riffákovin i temnoty, první dvě příčky mi okupuje domácí scéna, ha! Totálně mě zabily TRNY & ŽILETKY s novou deskou "Je třeba zabít beránka". Ojedinělý mix podlazených groovů, dystopické atmosféry a vtahujícího zpěvu, který na vás chrlí přemýšlivé vize o temnosvětě.
No a pak debut Zdeňka Kaplana jr. GRAPEFRUIT ASTRONAUTS, který vytírá zrak všem kytarovým progům a velikánům.
Co na to třetí místo? IGORRR? LYCHGATE? Asi nakonec eponymní album RIVERS OF NIHIL, kteří se vrátili ve skvělé formě.
Jaký je tvůj koncertní TOP 3?
Pro rok 2025 to vezmu trošku jinak. Stárnu? Stárnu, jasně. Ale to není ten důvod, proč tolik na koncerty nechodím. Poslední roky mě prostě živá muzika ne a ne dostat do kolen jako dřív, kdy jsem z akcí odcházel rozstřelený a plný entuziasmu, jak si jdu zas sednout za bicí a nabitý k další tvorbě.
Už v době, kdy jsem makal u Obscure, jsem na akce chodil minimálně, takže čekám, kdy se to zas vrátí zpět a já budu obrážet kluby jako dřív. Takže tentokrát bez topu, protože těch pár akcí jsou všechny top.
Jaký je tvůj filmový nebo seriálový top z roku 2025?
Filmy jsou taky moje libůstka, především horory, sci-fi a krimošky. Na seriály zas tolik nekoukám, protože to žere šíleného času, kterého není nazbyt, ale přesto jsem něco málo viděl a tentokrát asi tou top událostí je pro mě konec Stranger Things. I když se děj vlekl roky, po dokoukání jsem měl pocit, že najednou nějaká má životní etapa skončila, ať už si o finální sérii myslíte cokoli.
A protože se bavíme o 2025 a já ti sem původně vypsal pár věcí, které jsou ale, jak postupně dokoukávám, už z roku 2024, tak pak bych vypíchl Predátor: Badlands i přes jeho disneyfikaci. Ne pokaždé potřebuju u filmu hluboce přemýšlet a hodiny se z něj otřepávat, někdy prostě – stejně jako u hudby – stačí, když vás naplno pobaví a vypne vás od reality. Přestože šlo o blockbuster, našlapaná jízda s tunou monster měla děj, který dával smysl a otevřela svět, který, když se dobře uchopí, může v návaznosti na restart série (už od Prey) přinést fajn zábavu.
Přiznám se, že v roce 2025 jsem nové nahrávky moc nesjížděl, ale pár věcí mě přece jen neminulo.
TEMORA – S/T demo
Z těchhle kluků worshipujících české Mordloch mám velkou radost. Je z toho cítit čistá láska k žánru. Naživo hrají cover Autopsy a živáky, co jsem zatím bohužel viděl pouze online, mají v sobě ten správný drive a zmrdství. S demem bez velkého labelu v zádech dostávají nabídky na zahraniční koncerty včetně třeba In Flammenu v Německu. Za mě pozoruhodný start. Hrozně jim držím palce.
MALFORMED – Confinement of Flesh
Mladíci z Finska si svojí skladatelskou a technickou zručností povodili celou scénu. Na první poslech jsem to nedocenil, ale pak si to sedlo a užíval jsem si jejich pojetí floridského death metalu.
PISSGRAVE – Malignant Worthlessness
Pissgrave na své třetí desce trošku pročistili zvuk. Je to nálož jak hovado. Tak to umí jen oni.
MAGGOD – Salvation Denied
Začínám být zvyklý na to, že bubeníci jsou lepší kytaristi než já. Většinou teda i basáci nebo náhodní kolemjdoucí. Jurgena zná každý jako dříče a nezmara, co sypal nebo sype (na bicích!!) v kapelách jako Sick Sinus Syndrome, Ingrowing, Heaving Earth, Insistent a okolo tisíce dalších. Teď si usmyslel, že si udělá death metalovou desku á la Florida přelomu 80/90 let. Je to řemeslně naprosto vychytané po všech stránkách.
Pro tuhle kapelu mám slabost od první desky Emetic Communion z roku 2021. Na první desce byly jasně rozeznatelné riffy Kylea House, který hrál na kytaru v začátcích Acephalix nebo pak i Vastum či Necrot. Na Deific Mourning jdou do více doomových vod, což je pro mě tenký led skrz tuny generického death metalu, co vychází poslední roky. Nicméně ten zvuk je naprosto úžasný a nápady na vyhrávky a sóla, co tam Kyle má, jsou dle mě neuvěřitelné a moc nechápu, proč se o té desce víc nemluví. V Decrepisy je to banda mých oblíbených muzikantů. Krom Kylea je tam zpěvák Daniel Butler z Vastum a Acephalix a na bicí Charlie z Funebrarum, Incantation, live Morbid Angel, Ascended Dead a dalších.
TEITANBLOOD - From the Visceral Abyss
Jestli je něco fakt true kapela co už přes dvacet let neuhnula od ortodoxního, chaotickýho death metalu tak to jsou tihle Španělé. Poslední deska je opět super.
Strašně mě baví zvuk nahrávky a kluci se fakt posunuli. Na český scéně ojedinělý úkaz. Zpěvák jen občas moc mluví.
Doomová dokonalost. Jejich předchozí desku uctívám a tahle je taky výtečná. V létě bychom jim měli dělat koncert v pražském Subzero!
Koncerty:
SOVEREIGN na 007
Nerdskej a hudebně přeskillenej death/thrash metal. Miluju jejich nahrávky, ale naživo je to neuvěřitelné sledovat, co tam profesoři vyváděli za psí kusy. Neuvěřitelné.
DISGUISED MALIGNANCE – Varšava
S těma jsme hráli na "Death is Not the End". Nasazení jak blázen. Jeden člen je z Malformed.
WEITE + GINGER WIZARD AND THE PETER JACKSONS na 007
Tohle byl naprosto neuvěřitelný večer. Tenhle žánr moc neděláme, přitom ho poslouchám stejně intenzivně jako metal. Tohle byl pro mě nejsilnější zážitek celého roku. Obě kapely mě totálně zhypnotizovaly.
Seriály:
Novinky jsem nesledoval, možná až na Medvěda, který mě bavil.
Jinak to byl rok ve znamení Adama Balla. Dávali jsme s manželkou Six Feet Under a hned po tom True Blood, který nás totálně odpálil.
PS4:
Zklamání roku – Hogwarts Legacy
Požitek – God of War 2018 a Ragnarok
Hudební TOP5 pro rok 2025
ANNA VON HAUSSWOLFF – Iconoclasts
Tohle album mi udělalo obrovskou radost a pořád se k němu vracím. Annu sleduju už od desky The Miraculous a dá se říct, že jsem se do její hudby úplně zbláznil. Iconoclasts tenhle pocit ještě umocnila, je v ní neskutečné množství vášně, jedinečnosti, experimentů, netradičních postupů, a přitom působí naprosto přirozeně. Nedrží se žádných trendů, je nadčasová, silně originální a pokaždé mi dává zvláštní pocit vnitřního tepla a uspokojení.
Tohle album pro mě funguje jako čistá astronomická poezie. Steven Wilson má v mém hudebním světě dlouhodobě výjimečné místo. V The Overview jako by se tu naplno propojila jeho láska k vesmíru, prog-rockové tradici a k dokonalému zvuku, který mě na jeho tvorbě fascinuje už roky. I když některé jeho požitkářské momenty nemusí sednout každému, rozsah ambicí a odvaha mířit tak vysoko si zaslouží respekt. V době, kdy je svět čím dál chaotičtější, mi tohle album nabízí vzácný únik, možnost na chvíli opustit Zemi a dívat se na věci z vesmírné perspektivy. A právě tam má Wilsonova hudba pro mě nejsilnější smysl. Je náhoda, že podobnou myšlenku jsem měl už při skládání alba Skylor, které jsme s Dying Passion natočili před čtyřmi lety.
BRUIT ≤– The Age Of Ephemerality
Nádherné experimentální dílo. The Age of Ephemerality je křišťálově čisté, precizně produkované a zahrané, a přesto je v samotném jádru extrémně syrové, jako neředěný výlev emocí, napětí a vzteku. Každá nota působí naprosto záměrně a nepředstavitelně dramatické vrcholy i tichá údolí posouvají tuhle desku nejen na vrchol post-rocku, ale silné hudby obecně. Vstřebával jsem ji výrazně déle než jejího předchůdce The Machine Is Burning And Now Everyone Knows It Could Happen Again. Vyžaduje plnou soustředěnost, ale právě v tom je její síla, pokud jí ten čas dáte, bohatě se vám odmění.
KWOON – Odyssey
Krásné, pohlcující melodie, jemné rytmy, spousta shoegaze kytar, ale také vznášející se klávesy, vřelá elektronika, ambientní prostor, orchestrální pasáže a progresivní struktury. Kwoon se mi s Odyssey absolutně trefili do vkusu a když vás některé momenty doženou až k mrazení a slzám, říkám si, že tihle sympatičtí Francouzi to dělají sakra dobře.
Tuhle hudbu mám rád třeba při řízení auta nebo v práci. Má v sobě zvláštní schopnost nabíjet pozitivní energií, i když se dotýká témat jako krize středního věku, úzkosti, zhroucení, závislostí nebo pomíjivé krásy lidstva. Právě proto mi přijde, že lepší název desky si Suede ani nemohli zvolit. Podobná témata vloni otevřeli i The Cure na Songs Of A Lost World, jen v mnohem melancholičtější podobě, na tohle album si taky vždycky rád udělám čas.
Koncertní TOP3 pro rok 2025
STEVEN WILSON - "The Overview Tour" - 5. června 2025 PreZero Arena, Gliwice
ORANSSI PAZUZU - Brutal Assault - 6.srpna 2025 Josefov
BOHREN & DER CLUB OF GORE - Brutal Assault - 9.srpna 2025 Josefov
Filmový nebo seriálový TOP z roku 2025
Train Dreams - Clint Bentley
Adolescence - Philip Barantini
Otec - Tereza Nvotová
TOP ALBA:
Druhá velká deska od švédských Century jen potvrdila vysokou kvalitu a vlastně i originalitu těchto heavymetalových hitmakerů. Sjel jsem to mockrát a pořád se těch 10 songů nemůžu nabažit!
AMBUSH – Evil in All Dimensions
Vlastně srovnatelná záležitost jako Century. Švédi Ambush na čtvrtý desce vyzráli v naprostou špičku NWOTHM. Hymna za hymnou!
PHANTOM SPELL – Heather and Heart
Kyle, předák kapely, je neskutečnej náladotvůrce a nová deska představuje jednu z nejlepších heavy-rock nahrávek současnosti!
Že starý psy novým kouskům nenaučíš? Ale kdeže! Němečtí veteráni na novince čarují se silnými melodiemi, v jinak žánrově striktním black/thrash metalu!
Co k tomu říct? Death to false metal!!!!!!!!!!!!
TOP KONCERTY: Pozn. Záměrně vypouštím koncerty kapel na mnou pořádaných festivalech/koncertech, protože všechny byly top a mám k nim jiný vztah!
IRON MAIDEN, Vídeň - Nejlepší kapela všech dob odehrála nejlepší koncert roku. Takhle jednoduchý to je….
VIOLENT FORCE, Keep it True - Už jsem ani nedoufal, že tuhle thrash klasiku někdy uvidím naživo. Tenhle jejich jediný koncert mě naprosto odrovnal. Bylo tam všechno, co německá 80s kapela má mít. Navíc zvuk byl naprosto autentickej. Jakoby „Malevolent Assault of Tomorrow“ vyšlo včera!
ENFORCER, Selb - Spontánní výlet na klubovej koncert Enforcer, kde se vzpomínalo na to, jak tahle kapela hrála v malých klubem pro hrstku věrných. Tady v malým narvaným klubu tekl pot ze stropu a téměř hodinu a půl se hrál za maximálního nasazení kapely nejlepší heavy metal nový éry.
FILMY: Díky rozjezdu nových projektů pro mě rok 2025 často znamenal práci pozdě do noci a tím pádem jsem moc filmů neviděl. A protože mám ještě resty v podobě starších kousků, novinek jsem viděl jenom pár a v hlavě mi moc neutkvěly. Kromě jednoho – Velký vlastenecký výlet. Pořád se v myšlenkách k tomuto filmu (i když spíš k realitě) vracím a nedokážu pochopit, že mezi námi žije tolik vymaštěných dezolátů, kteří budou dál onanovat nad komoušema, Rajchlem a dalšími kretény, co nevystrčí hlavy z Putinovo prdele ani ve chvíli, kdy jim budou padat bomby na jejich vlastní střechy. A smutný je, že se dost takhle ztracenejch lidí najde i na český metalový scéně…
Tady není o čem. Viděl jsem křest alba na Thrash Nightmare festivalu, takže to mám stvrzené i koncertem. Jihoameričané jedou na vlnách DESTRUCTION půlky osmdesátek. Nahrávka má příjemné tempo a zvuk; všechno se dobře pamatuje a leze okamžitě pod kůži.
GABRIEL ÓLAFS – Polar
Gabriel má status jednoho z nejlepších mladých autorů neoklasické hudby. Nahrávka je soundtrackem pro neexistující film. Skvěle se u toho dá vypnout a meditovat. Klavír a orchestr z Reykjavíku se trefuje do černého. Album vycházelo i ve verzích, kde je anglický či japonský komentář.
32 let nechali své fanoušky čekat! Švýcarům se podařilo potlačit hudební ega, takže comeback není pouhou demonstrací, co lze všechno zahrát. CORONER všechen svůj um podřídili skladbám, které vrcholí ve správný moment a disponují špičkovou rytmikou s podmanivou atmosférou.
HANIA RANI – Non Fiction: Piano Concerto in Four Movements
Klidně by se mohlo jednat o nejlepší desku, ale nesmím zapomenout, že žebříček bude zveřejněný na metalovém zinu. Podobný příběh jako v případě Gabriela Ólafse. Mladá (podobně stará jako já) pianistka a skladatelka neoklasické hudby, o jejímž nadání se už pár let ví. Tentokrát však udělala něco výjimečného. Nechala se inspirovat objevením kompozic Josimy Feldschuh, která za války psala písně ve varšavském ghettu, a také konflikty na Ukrajině a v Pásmu Gazy. Vznikla tak velice emotivní hudba.
BLUT AUS NORD – Ethereal Horizons
Zatímco předchozí dva záznamy BAN byly o dost temnější, tak novinka nás vrací někam do období "Hallucinogen" (2019), což bylo pro moje chápání hudby jedno z úplně nejvíce zásadních alb. Opět se posluchač může ponořit do nejhlubšího nitra a užívat si návštěvu snových krajin. Název záznamu rozhodně prázdnou slámu netluče.
TOP 3 koncerty:
EVILCULT @ Thrash Nightmare
VULTURE @ Thrash Nightmare
TOWER @ Heavy Metal Thunder
Považuji se za velkého filmového a seriálového znalce, ale vše dokoukávám zpětně, protože nemám čas chodit do kina a sledovat novinky. Avšak povedlo se mně minulý rok na Netflixu zaregistrovat westernový seriál „Kdysi dávno v Americe“, kam složila jeden z nejvíce atypických soundtracků moje nejoblíbenější post-rocková banda EXPLOSIONS IN THE SKY.
FOSSILIZATION se poměrně rychle dostali do první OSDM ligy, ale místo toho, aby pomýšleli na pohárové příčky, volí ustálený střed tabulky. Jinými slovy, „Advent Of Wounds“ je samozřejmě velmi dobrá deska, jen jí chybí trochu více odvážné tahy štětcem.
Velmi zajímavá kapela. Po třeskutě deathovém debutu tu máme neméně třeskutého následovníka, ovšem plně v režii vzpomínání na černé skandinávské devadesátky. Znělo to dobře napoprvé a neméně slušné je to i napodruhé. A tak se ptám - co bude příště? Thrash?
Je příjemné se zas a znova přesvědčovat, že melodický black / black/death metal dle receptů nedostižných DISSECTION tu s námi bude navěky. Brazilci OUTLAW patří mezi velmi učenlivé žáky a svou tvorbou uspokojí zejména milovníky divokých poloh THULCANDRA.
Mimořádně fragilní post-black/shoegaze. Je to jako by se Neige (ALCEST) rozhodl založit boční projekt, který by měl za úkol posunout hranice přecitlivělosti až na neúnosnou úroveň. Deska pro ty, kteří trpí úzkostí i když jim náhodou přidají v práci.
Zcela typický Rogga. Švédský oldschoolový workoholik se svým projektem PAGANIZER nezklamal ani tentokrát. Slušná deska nabírající na síle hlavně ve svém závěru. Palec nahoru za energickou dámu za mikrofonem v poslední skladbě „Vanans Makt“.
Zní to jakoby postpunkeři, začali hrát rapmetal se saxofonem. Má to atmosférou, energii a spoustu zajímavých zvuků. Jestli tak má znít obsah škatule s visačkou „crossover současnosti“, tak vrním spokojeností.
Výlet do temných hlubin industriálního metalu s překvapivě organickým nádechem, inspirovaným skutečnými ptačími zpěvy a zkušenostmi z dobrovolnické pomoci migrantům. Tristan vytvořil jedno ze svých nejtvrdších, ale současně nepřístupnějších alb.
