Od poslední nahrávky „The Singularity“ uběhlo jedenáct let. Je desetiletí dostatečný časový prostor pro důstojného pokračovatele? To beze sporu ano. Došlo k nějakému žánrovému posunu? Nač tato řečnická otázka? ENSHINE jsou ponurý, severskou atmosférou nasáklý doom metal. Tak tomu bylo v minulosti a je tomu i nyní. Pro změnu si autoři odskakují do jiných kapel.

Za projektem stojí dvojice muzikantů. Jedním je Sebastien Pierre, pro kterého je doom metal životním údělem. Proč by si jinak zakládal několik stylově podobných kapel? Uveďme například COLD INSIGHT, FRACTAL GATES (byť tam je to více do svižného deathu, ale podobně jako ENSHINE mají díky Pierrovi výrazné klávesové motivy) nebo INBORN SUFFERING. Poslední zmiňovaná kapela vydala loni výborné album „Pale Grey Monochrome“, byť už bez Pierra v sestavě. Všechny zmíněné kapely jsou však francouzskými uskupeními. V ENSHINE spojil jmenovaný síly s podobně naladěným Švédem Jari Lindholmem. ENSHINE ovšem vznikli původně jen jako Lindholmův sólo projekt, Pierre se k němu přidal roku 2012, tj. v období, kdy se po vydání desky „Regression To Nothingness“ INBORN SUFFERING na deset let rozpadli.

Tato dvojice je tvůrčím jádrem, další muzikanti jsou jen hostujícími pomocníky. Ale i to je dobrý přístup. Je příjemné slyšet rytmus bicích, za kterými sedí živý muzikant s vlastní invencí, který doommetalové rytmy zpestří svižnými přejezdy po přechodech. Je jím Portugalec Marcelo Aires spojený hlavně s black/death smečkou THE OMINOUS CIRCLE, jejíž aktuální album „Cloven Tongues Of Fire“ jsme tu měli nedávno.

Hudebně se album rozprostírá mezi ponurými, vleklými kompozicemi a death/doomovými skladbami, které i přes svižnější tempo nikdy do rychlého smrtícího kovu nesklouznou a udrží všeobjímající poklidné a mrazivé hudební výrazivo. Od počátků tohoto projektu je kladen velký důraz na atmosféru a v tomto přístupu nic nezměnila ani desetiletá tvůrčí pauza. Úvodní skladba „Shimmering“ je současně i povedené nástupní místo do světa ENSHINE. V základu je to death/doom severského střihu, na který je nabalen výrazný příkrov klávesových motivů. Ty odlehčují doomovou nálož a zároveň budují specifický zvuk.

Pomyslný vrchol alba spatřuji ve skladbě „Where The Sunrise Is Felt“, která svým pochodovým rytmem rozproudí ospalou náladu a vžene trochu teplé krve do studených žil. Svou strukturou i hlavní melodickou linkou by se klidně mohla vtěsnat i na album finských INSOMNIUM. Instrumentální záležitost postavená převážně na klávesách, „Distant Glow“, poté navrátí posluchače do krajiny pokryté sněhem a zahalené mlhou. Tam zůstávají i v další skladbě „The Moment“ a to i přes svižnější rytmus. Současně se ukazuje i cit pro čitelné melodie, které se vždy skrze mlžný závoj dokážou protlačit do popředí, v této skladbě a vlastně na celém albu. „The Purity Of Emptiness“, jak už název naznačuje, je poklidné, pochmurné rozjímání. Závěrečná dvojice skladeb pokračuje v linii melodického, utahaného death/doom metalu. Ústřední „kvílivý“ prvek v pomalejší kompozici „Soar To Fall“ trochu potahá za uši, ale k narušení celkové harmonie nedojde. „Reignite“ stojí na výrazném riffovém základu, přes který se pouští oba muzikanti do svých instrumentálních variací. Je to povedené zakončení alba.

„Elevation“ je rozhodně důstojný pokračovatel dekádu starého materiálu. Je lepší svou strukturou i celkovým zpracováním. Tentokrát se vyplatilo nespěchat a nápady nechat pěkně uzrát. Rok 2025 přinesl slušné množství kvalitních doom a death/doom metalových alb od starých pardálů i méně známých formací. Nakonec do tohoto žánru patří i NOVEMBERS DOOM, výherce naší každoroční Valhally s albem „Major Arcana“ a PARADISE LOST s „Ascension“ hned na druhém místě. Jak na tom bude rok 2026 nelze předvídat, každopádně ENSHINE jej nezačali vůbec zle. Nahrávka „Elevation“ je sice pohodlně rozkydlá v žánrových mantinelech, ze kterých ani kousek nevyčnívá, ale jako celek působí dobře. Je to ideální záležitost pro chladná a temná zimní rána.