Pokud k nám ze západu doléhá black metal, často na sebe bere méně konfliktní podoby. Fotka kapely níže sice na první pohled mate corpsepaintem, stahováky a kostmi, nicméně vězte, že pod těmito nepřátelskými proprietami bije citlivé, melancholické srdce. Samozřejmě, i dnes budeme kout černý kov, nicméně zcela určitě ne v jeho ortodoxní podobě. Během poslední dekády vyrostla (specificky) v Německu a Rakousku poměrně rozsáhlá scéna, která sice staví na blackových základech, nicméně je vytrvale narušuje a zjemňuje nejrůznějšími atmosférickými, folkovými či post-metalovými ingrediencemi. Předpokládám, že velká většina z vás bude znát jejího nejznámějšího reprezentanta, a sice HARAKIRI FOR THE SKY. Kromě salzburského dua tu máme k dispozici celou řadu dalších, žánrově velmi úzce spřízněných entit, jež na nás útočí ze zálohy především pod vlajkou AOP Records. Jednou z nich jsou i ELLENDE.

Za tvorbu Rakušanů nese plnou odpovědnost jedna jediná osoba, sám voják v poli Lukas Gosch. K ruce je mu pravidelný host Paul Färber, který usedá za bicí nástroje jak ve studiu, tak i při živých koncertech. Pokud rakousko-německou post-blackmetalovou scénu sledujete více v detailu, jistě jste si všimli, že jednotlivé kapely spolu jsou/byly personálně provázány, ať už trvalou formou nebo formou nejrůznějších hostování, studiových či koncertních. Výjimkou nejsou ani ELLENDE. Při nahrávání „Zerfall“ se ve studiu objevila Klara Bachmair s FIRTAN, dodejme, že s housličkami v podpaždí. Obě kapely spolu shodou okolností momentálně jedou turné, přičemž sparingpartnery jim k tomu dělají další Rakušané KARG. A ti samozřejmě hrají co? No přece post-black metal. Na otázku, u kterého labelu vydávají své desky, si už jistě dokážete odpovědět sami.

ELLENDE nepatří, a to ani v rámci post-blackmetalového spektra, k bůhvíjak agresivním spolkům. Jasným dokladem je hned úvodní dvojblok „Wahrheit“, který ve všech aspektech vystihuje aktuální tvůrčí rozpoložení ELLENDE. Klasický black metal se zde omezuje pouze na zpěv a symbolickou, jen několik málo vteřin trvající blastbeatovou sekvenci. A ani u toho zpěvu to zas tak horké není, Lukas sice většinu času statečně krákorá (hlasivky na půl cesty mezi řevem a BM skřehotem), ale rád integruje i šepot, čistý vokál nebo sborový zpěv (viz třeba „Ode Ans Licht“ nebo „Reise“). Zbylý hrací čas okupují atributy, které zásadně přispívají k melancholicko-introspektivní povaze „Zerfall“. Není toho zrovna málo, ELLENDE pracují s klavírem, houslemi, harmonikou a rádi začleňují komorně až meditativně pojaté akustické pasáže. Tím vším se neúnavně proplétá hravá sólová kytara vyšívající povětšinou zkormoucené, pomalu se rozvíjející melodie. Pokud hledáte nějaká přirovnání kromě už zmíněných HARAKIRI FOR THE SKY a KARG, musím jmenovat VVILDERNESS, HERETOIR, dále pak Australany WOODS OF DESOLATION (v titulní „Zerfall“) anebo WALDGEFLÜSTER (sekvence v polovině druhého dílu „Zeitenwende“). Zasněné vokály v „Übertritt“ nás zase přesunou někam do barevného pokojíčku, kde Neige z ALCEST s rozechvěním v hlase vzpomíná na kouzelné příběhy svého dětství.

ELLENDE zvolnili a uzavřeli se více do sebe. Tohle konstatování vynikne o to více, když si pro srovnání pustíte tři roky starého předchůdce „Ellenbogengesellschaft“, který přeci jen vystrkoval rohy mnohem častěji. To však nutně neznamená, že „Zerfall“ není zajímavé album. Přiznám se, že jsem si k němu přes počáteční rozpaky našel cestu a jeho křehkou, citlivou stránku nakonec dokázal plně docenit. Vlastně i díky mírnému, posmutnělému projevu ELLENDE dokázali vystoupit z řady a odlišit se od žánrově spřízněných kolegů, kteří přeci jen působí více divočeji a často se nebojí řádně prásknout do koní. To „Zerfall“ nikam nespěchá, ševelí si to ve velmi přístupných polohách a vytrvale si pohrává s vaší náladou. Prostě takový ten přátelský black metal, který daleko více než „Blut“ a „Dunkelheit“ řeší „Herz“ a „Schmerz“.