Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zúčtování s minulým rokem 2024 v extrémnějších koutech kytarové hudby. Sem samozřejmě patří i vydatná porce desek, na které tu máme recenze – a těch bylo opravdu mnoho. Radost nám udělala thrash metalová stáj, kde excelovali REFORE, FAÜST nebo LAID TO WASTE. Za zmínku stojí černočerná thrash-speedová deska od omladiny z MÖRGHUUL. Recenzi na nejlepší domácí deathmetalovou nahrávku od BRUTALLY DECEASED tu najdete také, stejně jako na nové MALIGNANT TUMOUR, SIX DEGREES OF SEPARATION nebo skvělé black metalové splitko „Sousmrtí“ od HNUS UMÍRAJÍCÍ a NAV. Takže které kapely nám tu v tom nejlepším z roku 2024 ještě chybí? Máme tu v záloze minimálně čtyři kousky a dvě čestné zmínky.
Po 15 letech existence a zástupu menších formátů jsou tu Pražáci koketující s grindem, fastcorem i powerviolence s „velkou“ deskou. Ve 21 krátkých, úderných šrapnelech kapela kombinuje špinavé, hutné riffy s nepolevujícím tlakem a spoustou drobných žánrových odboček, kvílivých kytarových výjezdů a nápadů, které z desky dělají významný kus ve svém teritoriu. Většina podobných desek dojíždí trochu na zvuk. Tady se povedlo uhnětat dostatečně špinavou desku i s tím, že je všechno čitelné, precizní a dynamické současně.
Absolutně nesmlouvavá nahrávka, která je stylově nalepená na tu nejbrutálnější stěnu hardcore punku, fastcore a crustu. Osmnáct minut naprosto radikálního výplachu, který je stejně hrubý jako syrový. Intenzivní deska, která jde přímo k podstatě a v tématech, které zpracovává, vždy střílí ostrýma. Slovo „nekompromisní hudba“ díky tomuto materiálu nabírá toho správného významu.
Základní barva kovu je tu černá, nicméně je tu i požehnaně death-doomových a crustových odstinů, které jsou do jejich hudby zhusta vpleteny a pražské dvojici dávají jasněji rozpoznatelnou osobnost. Charakter kapely rozvádějí i poměrně košaté instrumentální plochy ve středních tempech, které posluchače vtahují do neutěšeného, dusného světa, jehož obrysy vyřezávají ostré nepropustné kytarové zdi. Melodiku tu definují hlavně na kost ohlodané znervózňující figury, které působí znervózňujícím a někdy i výhrůžným dojmem. Ta vlčí energie tu bez debat je.
25 skladeb a 14 minut. Jen bicí, kytara a dvě stylově hodně odlišná hrdla. Fastcore meets powerviolence. Kombinace sociální kritiky, nadhledu a politiky. Hudebně velmi příjemná zběsilost, která neustále intenzivně kope kolem sebe a kombinuje thrashmetalové riffy s punkovými nálety. Zvuk z Davosu, takže všemu je rozumět i přes snahu kapely to co nejvíce znepříjemnit.
Dvě čestné zmínky na konec. Jedná se o teenage kapely, které bychom si měli hýčkat, protože někdo ten metal musí dělat i za deset nebo dvacet let.
Když to kluci v roce 2020 zakládali, bylo jim dvanáct let a začínali s covery BLACK SABBATH a SEPULTURY. V roce 2024 to dotáhli na plnohodnotné debutové album. Thrash metal ve středních tempech má poměrně dobrou produkci, na kterou dohlížel Honza Kapák, ačkoliv aranžérsky tu jsou znát ještě nějaké dětské nemoci. Boční projekty členů kapely, jakými je TEMORA, ale jednoznačně demonstrují fakt, že potenciál pro růst tu rozhodně je. A to není fráze z příručky správného UG psaní.
Poslední roky domácí scéna vyprodukovala řadu výtečných thrashmetalových kapel a ATOMIC WARDEAD jsou jejím nejnovějším zplozencem. Stylově pevně rozkročení mezi speed thrash a power metal dávají Pražáci nostalgicky vzpomenout skrze heroická sólíčka na zlaté období žánru. K dokonalosti chybí trochu zapracovat na vokálech, angličtině a třeba i zvuku baskytary.
Co očekávat od britské kapely, která je pojmenovaná po slavné písni IRON MAIDEN? Pochopitelně to je kultivování odkazu svých slavných vzorů, chvílemi s přispěním modernějších melodických směrů. Přesto je to slušný retro heavy metal.
Vzhledem k tomu, že jsem jako první píseň slyšel „Revenge" nazpívanou R.Adlerem (FATES WARNING ad.), nezdálo se to špatné. Nakonec je z toho ale jen další heavy projekt s řadou zpěváků, kde hodně záleží, jak se povede hudba a jak do ní pásne hlas. Průměr.
EP přináší NIGHTMARER v jejich dosud nejuhlazenější podobě a i když typický fanoušek podobných extrémů možná touží po ještě větší brutalitě, mně tato sofistikovanější tvář vyhovuje. Obskurní, disonantní, ale především atmosférická záležitost.
FOSSILIZATION se poměrně rychle dostali do první OSDM ligy, ale místo toho, aby pomýšleli na pohárové příčky, volí ustálený střed tabulky. Jinými slovy, „Advent Of Wounds“ je samozřejmě velmi dobrá deska, jen jí chybí trochu více odvážné tahy štětcem.
Velmi zajímavá kapela. Po třeskutě deathovém debutu tu máme neméně třeskutého následovníka, ovšem plně v režii vzpomínání na černé skandinávské devadesátky. Znělo to dobře napoprvé a neméně slušné je to i napodruhé. A tak se ptám - co bude příště? Thrash?
Je příjemné se zas a znova přesvědčovat, že melodický black / black/death metal dle receptů nedostižných DISSECTION tu s námi bude navěky. Brazilci OUTLAW patří mezi velmi učenlivé žáky a svou tvorbou uspokojí zejména milovníky divokých poloh THULCANDRA.
Mimořádně fragilní post-black/shoegaze. Je to jako by se Neige (ALCEST) rozhodl založit boční projekt, který by měl za úkol posunout hranice přecitlivělosti až na neúnosnou úroveň. Deska pro ty, kteří trpí úzkostí i když jim náhodou přidají v práci.
