Docela dobře si vzpomínám, jak jsem se na gymnáziu pilně učil latinské názvy kostí v lidském těle. Od té doby velmi dobře vím, že „scapula“ je lopatka. Skapulimancie je pak starodávná metoda věštění ze zvířecích lopatek (nezbytnou rekvizitu většinou nedobrovolně poskytl hovězí dobytek). Probíhala tak, že kost se přiložila k ohni a na základě směru či tvaru prasklin, které na lopatce vznikly v důsledku žáru, se předpověděla budoucnost, meteorologické jevy či výsledek nadcházející bitvy. Velmi zajímavé téma, není-liž pravda? Zhudebnění tohoto rituálu se ujali nováčci HEDONIST, kteří k nám připluli pod vlajkou Southern Lord až z kanadské Victorie. Tradiční logo, na obálce patřičně jednoduchá malůvka a uvnitř deset skladeb v průměru tři a půl minuty dlouhých. Kolonka „žánr“ pak suše konstatuje „old school death metal“. Tady se nebude dlouze chodit kolem horké kaše.

„Scapulimancy“ pluje více než třicet let proti proudu času a vysekává poklonu těm největším žánrovým klasikám. Jak už to v podobných případech bývá, naše pozornost se upře na pravěké BOLT THROWER, ASPHYX a starou dobrou švédskou školu. Poměrně standardní (leč vysoce pevné) základy, na kterých vyrostli, vyrůstají a samozřejmě i vyrůstat budou stovky věrných následovníků. Docela se divím, že HEDONIST vybrali jako otvírák „Execution Wheel“. Sice řemeslně slušnou, leč celkově poměrně nenápadnou skladbičku bych na první pozici nečekal; být to na mně, raději bych ji schoval někam do závěrečné třetiny. Hned od „Heresy“ však akcie HEDONIST začínají růst, kapela hezky buduje kompozice na basic NIHILIST/ENTOMBED/BOLT THROWER riffech a zejména v úvodech rozhazuje slušné melodické linky, při kterých si i slabší žáci musí okamžitě vzpomenout na DISMEMBER. Dobrým příkladem je třeba „Engines Of War“ nebo titulní skladba, kde standardně „švédský“ melodický úvod na chvilku přeroste až v překvapivě chytlavou, skoro až melancholickou sekvenci. Tohle okouzlení však netrvá dlouho, velení si totiž brzo vezme zpět neurvalá motorová pila. A své místo za řídícím pultíkem už nikomu dalšímu nepřepustí.

Tvorba Kanaďanů je trochu špinavější, občas zacítíme nepříjemné pižmo AUTOPSY, já osobně si vybavil i novější GRAVE MIASMA. Dalším důvodem jsou i v potu macerované, abrazivní crust/punkové vlivy, které v produkci podobně laděných kapel nejsou úplným pravidlem. Tady jsem si vzpomněl na jiné Švédy, a sice VOMITORY, kteří si s crustem rovněž rádi potykají. Co je na HEDONIST skutečně jiného, je vokál. Místo za mikrofonem okupuje žena, konkrétně slyšící na jméno Athena, a její hlasivky určitě nepatří mezi ty standardní. Kromě klasického growlu slyšíme hluboké klokotání zaneřáděné stoky, přidušený řev a hlavně pak jakési natlakované blackové supění, jenž občas přeroste ve výbuch jedovatého syčení. Skutečně zajímavá technika, pro kterou momentálně marně hledám jakékoli srovnání.

Vrátím se ještě k úvodu, kde jsme si vysvětlili, co to ta skapulimancie vlastně je. Za mě je spojení old school death metalu a prastaré metody věštění z kostí nesmírně „sexy“ téma, ze kterého je prostě nutno vytěžit maximum. V aktuálním případě se bohužel tak úplně nestalo. HEDONIST sice mají svou atmosféru, nicméně z ní necítím žádné spojení s oním mystickým rituálem. Při poslechu nevnímám, že se nacházím v útrobách plesnivé jeskyně, kde šaman ve svitu plamene pečlivě studuje praskliny v rozpálené kosti zvířete a extaticky deklamuje zvěsti o neblahé události, jež se brzy snese na hlavy nebohých účastníků obskurního obřadu. Tohle byla obrovská šance, jak „Scapulimancy“ obohatit o další rozměr a vtisknout jí tak punc o poznání originálnější události. Škoda, že Kanaďané zaváhali a s touto loženou šancí naložili podobně jako „Božský copánek“ ve finále MS 1994. Jinak je to ovšem v pořádku - poctivá, sazemi a plísní obalená OSDM práce s částečnými crustovými přesahy a nevšedním vokálem. HEDONIST budeme sledovat i nadále.