Jakoby to bylo včera. Drsný zvuk tektonického skřípění. Pomalý posuv těžkého kamenného poklopu a odkrytí zatuchlého prostoru v hrobce. Dovnitř dopadne nažloutlý pruh slabého světla, který ulpí na čtyřech kovových hrotech ostrých vidlí. Hrdelní skřehot prořízne vzduch: „I live... again!“ Nemilosrdný pistolník Caleb, jenž byl zrazen pánem temnot, opouští poslední místo odpočinku a vydává se na cestu nemilosrdné vendety. Neztrácí čas. Za jednou z chladných mramorových zdí temné krypty se ukrývá dynamit. Ideální hračka do začátku. O pár kroků dále už to ale opravdu začíná. Masivní dvoukřídlé desky se rozevřou a uvolní cestu ven. Z vlhké zeminy před kryptou vylézají první smrduté zombie třímající sekyry a dole před branami pohřebního ústavu je slyšet vzdálený smích šílených kultistů. Vidle do střehu. Je čas opět spustit krvavou lázeň.

Majitelé konzolí mohou zvolat třikrát sláva! Tedy alespoň ti, kteří mají v občance uvedené datum spotřeby po záruce, abych tak řekl (a to je jaké datum??!! – pozn. korektora). Old schoolová first-person střílečka Blood z roku 1997 je zpět, což znamená, že s cynickým antihrdinou Calebem můžete konečně porcovat démonické přívržence kultu Cabal na vašich obřích televizních obrazovkách. Vylepšená verze hry označená dovětkem Fresh Supply dorazila na moderní operační systémy počítačů již v květnu 2019. Konzolisté si sice museli počkat dlouhých šest let, ale hned zkraje musím konstatovat, že časová prodleva za to opravdu stála. Blood: Refreshed Supply (2025) splňuje ta nejpřísnější kritéria každého poctivého remasteru a navrch ještě přikládá dodatečný obsah i nové herní funkce. Ostatně facelift nesmrtelné herní klasiky si vzali na starost lidé ze společnosti Night Dive Studios. Opravdoví mistři na revitalizaci starých vykopávek.

Veteráni raných stříleček se prý dělí na fanoušky Dooma (1993) a na pozdější (rozumněj mladší) přívržence testosteronové akce Duke Nukem 3D (1996). Nemám nic proti rozsévání zkázy v dalekém vesmíru, ani proti likvidování hord mimozemšťanů v ulicích Los Angeles, ale Blood od vývojářské společnosti Monolith Productions mi byl vždy o něco bližší. Z původně vážně pojatého příběhu a ambiciózně zamýšlených herních mechanik vznikla divoká first-person akce klasického střihu překypující pixel artovými splatter efekty a jedinečnou atmosférou kombinující vizuální estetiku středověku a dobu 20. až 40. let minulého století prodchnutou futuristickými technologiemi. Blood je ale především čistokrevný béčkový horor. Skoro jako když si na starém videorekordéru pustíte levně vypadající zombárnu z 80. let, které však můžete být aktivní součástí. Průchod hrou je vlastně jedna velká atrakce. Jízda obrovským strašidelným zámkem plným archetypálních kulis všeho druhu. Hřbitovy, nemocnice, strašidelné domy, ponuré tvrze, tmavá sklepení, pekelné chrámy.

Kromě morbidních hlášek hlavního protagonisty, černého humoru a komiksově přehnaného násilí zaujal Blood i vizuálními odkazy na děsivé relikty popkultury. Celou hrou prochází inspirační fluidum spisovatelských mistrů žánru jako Stephen King, Clive Barker, James O'Barr či H. P. Lovecraft. Na tento mrazivý fakt navazují i okaté citace významných hororových děl. Je zde třeba mapa The Overlooked Hotel inspirovaná snímkem Osvícení (1980) či zákeřný nepřítel v podobě oživlé useknuté ruky, symbolu hororové trilogie Evil Dead (1981 - 1992). Hráč navštíví i špinavá jatka připomínající zchátralou usedlost z Texaského masakru motorovou pilou (1974). Je toho ale daleko víc. Fanatická podstata kultistů v kápích se láskyplně otírá o kosmická božstva Lovecrafta a mramorová mauzolea pro změnu pomrkávají na fantasy horor Phantasm (1979). Něco je okaté, něco naznačené a některé detaily lze i snadno přehlédnout. Hned v úvodu slavné úrovně E1M1 (Cradle to Grave) můžete a také nemusíte nalézt tajný secret, kde ze země trčí náhrobek s vyrytým příjmením DRAVEN, mstitele z komiksu Vrána (1989). Zkrátka učiněná encyklopedie děsu, ve které je radost listovat, hledat a objevovat.

Blood bohužel vyšel krátce po nástupu prvních regulérních 3D stříleček a tato skutečnost mu v době vydání trochu ubírala na síle. Hra běžela na Build Enginu od programátora Kena Silvermana, který původně poháněl zmiňovaný titul Duke Nukem od 3D Realms. Šikovný engine přivedl k životu nemalé množství her, ale troufám si tvrdit, že teprve lidé z Monolith jej dotáhli na absolutní hranici možností. V základu se stále jednalo o falešné trojrozměrné prostředí označované jako 2.5D. Tedy přesněji o 2D mapy, rozdělené do uzavřených sektorů, kde každý podléhal dodatečným prostorovým datům o výšce dokonale svislých ploch mezi podlahami a stropy. Iluzorní trojrozměrné prostředí bylo následně osázeno interaktivními sprity. Například nepřátelé jsou vlastně jen rozpohybované 2D obrázky nasnímané z několika úhlů (obvykle z osmi až šestnácti). Navzdory technickým limitům v době videoherní revoluce a nástupu moderních grafických karet dokázal Blood zaujmout důvtipem.

Mám na mysli různorodé lokace a jejich tematickou provázanost. Hned první mapa začíná na hřbitově a pokračuje přes pohřební ústav až na nástupiště. Právě tam hráč nasedne do vlaku a cestuje na konečnou stanici před brány lunaparku. To vše je rozděleno do několika samostatných levelů, kde na konci jednoho vidíte začátek dalšího. Svým způsobem revoluční. Mimochodem, Phantom Express zůstává podle mě jedním z nejlepších train levelů v historii žánru FPS. Zde se opravdu projevil šalamounský přístup vývojářů k technickým omezením enginu, jelikož vysokou rychlostí uhánějící vlak ve skutečnosti stojí na místě. Okolní terén, včetně kolejí je vlastně scrollovaná mapa. Kulisa pohybující se v nekonečné smyčce. Doprovodné zvuky, kouř, rychle se míhající krajina. To vše vytváří dojem dynamického pohybu. Geniální a jednoduché zároveň. Abych hře nekřivdil, nacházejí se v ní i pravé voxely, plnohodnotná trojrozměrná tělesa složená z malých kostiček. Není jich moc, ale jsou tam. Kupříkladu každá nalezená zbraň se otáčí ve vzduchu kolem své osy. Standard, který po vypuštění hry Quake (1996), vzali hráči za svůj.

Je pravděpodobné, že oficiální remaster by světlo světa spatřil dříve, leč bohužel. Problematika vlastnictví práv (nynějším vlastníkem značky je společnost Atari) a politováníhodné zašantročení původního zdrojového kódu hry odsunulo modernizaci do říše snů. V průběhu let vzniklo jen pár neoficiálních portů od zapálených modderů. Šikovným lidem z Night Dive Studios se ale podařil opravdový zázrak. Získali původní kód, na kterém hru znovu postavili a s pomocí svého osvědčeného KEX Enginu mírně vylepšili. Plody jejich práce si nyní můžeme vyzkoušet v pohodlí obývacích pokojů. Oproti původní verzi Fresh Supply (běžící výhradně na KEX Enginu), přináší aktuální Refreshed Supply řadu novinek. Jde bez nadsázky o definitivní edici hry Blood. Máme k dispozici všechny čtyři původní úrovně, včetně dodatečných rozšíření (Cryptic Passage, Plasma Pak). Hráči se dále mohou těšit na fanouškovské mise (Marrow a Death Wish) a rozšířený multiplayer. Kooperace až pro osm hráčů, funkci cross-platform a dokonce lokální split-screen! Ano, na jedné bedně, usazení na jednom pohodlném gauči, můžete kosit monstra společně ve dvou. Díky integrovanému počítadlu padlých nepřátel je navíc vzájemná soutěživost zaručena (kde jsou ty časy hádek o jednu klávesnici a střídání se před monitorem?) Splněný sen.

Vynechat nelze ani četná technická vylepšení. Kromě širokoúhlého zobrazení, podpory 4K rozlišení a stabilního frameratu (až 120 fps) bylo opraveno několik bugů a technických glitchů. Dále tu máme přepracované a plně nastavitelné gamepadové schéma, gyroskopické míření a v případě konzole PlayStation i podporu funkcí ovladače DualSense (mohu potvrdit). Kosmetické změny jsou citlivé. Upravené světelné efekty, volitelné filtry, lepší zpracování vody, ohně atd. Night Dive Studios mírně vylepšilo i umělou inteligenci některých nepřátel. Kultisté umějí vrhat zapálené nálože dynamitu s ještě lepší přesností, nezasekávají se v prostředí a jejich reakce jsou po čertech rychlé. Nedá se hovořit o zmodernizované AI v pravém slova smyslu, ale spíše o odstranění dávných chyb ve prospěch hratelnosti. Připravte se na časté ukládání pozic a brutální souboje.

Jinak je to pořád ta stará dobrá klasika. Variabilní levely, uzavřené cesty, ke kterým potřebujete adekvátní klíče, tajné místnosti, nepřátelé na každém kroku a hlavně nenáročná zábava, jež vyčistí mysl a prověří vaše reflexy. Asi uznáte, že tyhle staré střílečky mohly zaujmout především dvojicí stěžejních vlastností. Zajímavým designem úrovní a nápaditým zbrojním arzenálem. V případě hry Blood není o čem polemizovat. Nechť si Doomguy nechá svou motorovku na řezání palivového dříví. Na smrtící hračky Caleba se chytá jen málokdo. Neobvyklé vidle doplňuje svatá trojice oblíbených kamarádů ve složení upilované brokovnice, bubnového samopalu a pulzujícího raketometu. Z okultních zbraní zaujme voodoo panenka a magická hůl. Ta pravá sranda ale přichází s ohněm. Nálož dynamitu můžete hodit do hloučku nepřátel a vymalovat s jejich vnitřnostmi strop, stěny i podlahu. V rámci sekundárních funkcí lze nálože klást na zem, nebo je později vybavit pohybovým či časově nezávislým spínačem, který se vyplatí aktivovat v tu správnou chvíli. Kombinace Zippa a aerosolového spreje je k nezaplacení, ale proč nádobku rovnou nezapálit a nevytvořit si tímto způsobem improvizovaný Molotovův koktejl? A co teprve střílení světlic? Proměňování kultistů v zapálené louče, jež pobíhají po okolí a v agónii křičí pseudo latinské kletby, zůstává kratochvílí, která se nikdy neomrzí.

Blood to měl v počátcích těžké. Vyšel v březnu 1997, ale s pozdějším příchodem plnotučných 3D akcí Star Wars Jedi Knight: Dark Forces II a Quake II začal vypadat jako chudý příbuzný. Horkou jehlou ušitý nástupce Blood II: The Chosen (1998) sice přinesl 3D prostředí a podporu moderních grafických karet, ale také řadu problémů technického rázu, ztrátu jedinečné gotické atmosféry a hravosti. Caleb byl před zázrakem Unreal (1998) odsouzen k záhubě. Tak trochu paradoxní je, že původní Blood dnes vypadá daleko lépe, než většina tehdejších stříleček podporujících karty 3dfx, Voodoo 1, RIVA TNT2 a populární multiplatformní rozhraní typu OpenGL. Právě díky poctivé staromilské grafice, zajišťující trvale vzrůstající hodnotu, si zásadní produkt společnosti Monolith Productions můžeme dopřát i v těchto dnech.

Od 4. prosince si jde Blood: Refreshed Supply pořídit za necelých třicet dolarů na všech platformách. Pochopitelně pouze v digitální formě (zatím). Pro herní veterány zanedbatelná investice. Blood má stále své jedinečné morbidní kouzlo. Nakažlivé, vtahující a časem prověřené zaklínadlo. Pozorovat svou dcerku, jak s rozběhem nakopává hlavu zombíka, o kterou ho nejprve připravila salvou z brokovnice, je velmi niterný zážitek. Hrdému otci nezbývá, než zamáčknout slzu v oku, odevzdaně si oddychnout, popadnout druhý gamepad a přidat se k všeobecnému veselí.

S hodnocením je to těžké. Night Dive Studios odvedlo 100% profesionální práci, ale v základu jde stále "jen" o remaster staré hry, nikoliv remake či vyloženě nový produkt. Ani v době vydání původní hry nešlo o revoluci. Blood se nicméně odlišoval nevšedně podaným prostředím, chytrým level designem, množstvím krve, lahůdkovým zbraňovým arzenálem, vysloveně záporným protagonistou a především hlubokou poctou hororovému žánru. Zůstanu tedy těsně pod vrcholem, ale pokud máte chuť na starou střílečku, fandíte zlým hlavním postavám, inklinujete k strašidelným filmům a Blood se vám z nějakého důvodu doposud vyhýbal, klidně si k výsledné známce přihoďte ještě jeden bod. Sadistický pistolník Caleb, vzezřením připomínající démonickou verzi Zorra mstitele, je ideálním společníkem k nadcházejícím svátkům. Není nad to rozbalit dárky, pak se přes kvanta mrtvol vydat za svou krvavou pomstou a přitom jen tak mimochodem zachránit svět.