S BLUT AUS NORD mám po čertech komplikovaný vztah. Nazval bych ho syndromem „mělo by se mi to líbit, ale…“. Každé nové desce jsem dával šanci – jednak proto, abych se udržel v obraze, jednak z určité povinnosti vůči vlastnímu hudebnímu svědomí. Zaklaplo to ale až zpětně, přes jiné obskurní kapely, nezřídka z labelu Debemur Morti. A když jsem pak uviděl jejich tričko na kamarádovi, do kterého bych tyto posluchačské chutě rozhodně neřekl, došlo mi, že se na BLUT AUS NORD budu muset podívat znovu a pořádně.

Aktuální stav bych nazval „nadšením nepolíbeného“ a je mi jasné, že se s mým pohledem řada skalních fanoušků nejspíš mine - možná právě proto, že „Ethereal Horizons“ patří k nejmelodičtějším a nejpřístupnějším deskám v jejich diskografii. Nejde o lásku na první poslech, ale u třetího už bych se nebál říct, že některé skladby mají až překvapivě silný, místy skoro hitový potenciál. Výhodou i nevýhodou posluchače neznalého bohaté diskografie BLUT AUS NORD je unikající kontext, významový i vývojový. Na jednu stranu to může být osvobozující: člověk není zatížen očekáváním ani nutností srovnávat, na druhou stranu přichází o hlubší pochopení skladatelského přístupu a vývoje kapely. Upřímně ale přiznávám, že i kdybych si vzal dovolenou a rozhodl se ten obrovský objem hudby dohnat, vzhledem k její náročnosti bych to nejspíš stejně nezvládl. Analytický přístup se tu míjí účinkem a neviditelná autorita mi šeptá: „neřeš a poslouchej“. A vlastně jsem s tím v míru.

O BLUT AUS NORD se zřejmě nedá mluvit, aniž by člověk zmínil samotný zvuk. Celý život jsem tak nějak prahl po srozumitelném přednesu metalových kapel, čistém zvuku a reprezentativní produkci. Jenže časem jsem pochopil, že ne každá kapela o něco takového usiluje a že se to navíc ne všude hodí. Některé subžánry si dokonce na jisté neuchopitelnosti postavily vlastní identitu. A přesně sem BLUT AUS NORD patří. Slovo „zvuk“ u nich dávno nahradila hudební masa. Pitvat jejich produkci by bylo asi stejně přínosné jako dostat vysvětlení k Lynchovým filmům. Někdy je zkrátka lepší nechat na sebe hudbu působit, než ji rozebírat - vnímat ji spíš jako zážitek nebo zkušenost než jako klasickou hudební produkci. A právě objevování neuchopitelného může mít pro posluchače větší hodnotu než prostý poslech alba. U této novinky jsem nad tím přemýšlel víc než kdy dřív.

Deska má hned několik atributů, které musí zapůsobit i bez ohledu na míru obeznámenosti s kapelou. Vedle výrazné melodiky jí dominuje hmatatelná, téměř kosmická atmosféra a éteričnost, z nichž vyrůstá široké spektrum nálad a pocitů. Přesto nechybí ani surovost, disonance, sypačky nebo nárazové čisté vokály. BLUT AUS NORD jsou natolik proměnlivou a nepředvídatelnou kapelou, že by mě upřímně překvapilo, kdyby po sobě vydali dvě podobné desky. „Ethereal Horizons“ tak lze vnímat jako další (možná novou?) etapu. V přeneseném smyslu lze BLUT AUS NORD chápat jako ztělesnění evolučního přístupu k tvorbě, zatímco tato deska působí jako vyústění osobní introspekce. Cesta od klasického black metalu přes jeho avantgardní formy až k dnešní éterické poloze může být stejně přirozená jako filozofický nebo spirituální vývoj.

Ať se nám to líbí nebo ne, BLUT AUS NORD si budou dál dělat, co chtějí. V různých obdobích budou fanoušky ztrácet i získávat stejně jako tomu bylo v mém případě. A docela by mě zajímal pohled zapřisáhlého znalce jejich tvorby a to, nakolik by se naše dojmy překrývaly, nebo naopak rozcházely. Za sebe každopádně doporučuji k „Ethereal Horizons“ přistupovat s otevřenou hlavou a dát jí víc než jednu šanci. Skrývá v sobě víc, než by si většina posluchačů byla ochotna připustit.