To zní jako slovenští PROPAGANDHI, napadlo mě, když jsem ochutnal aktuální album košického trojlístku MY O VLKOCH úplně poprvé. Skladba, kterou jsem v tu chvíli slyšel, byla „Aj tisíckrát opakovaná lož je stále lož“ a mně se v tu chvíli zablýsklo v očích. Následující minuty a další písničky mě vyvedly z prvotního omylu, protože ten náznak PROPAGANDHI se rychle rozplynul. Zůstalo ale prvotní přesvědčení: MY O VLKOCH na aktuálním materiálu udělali obrovský krok vpřed a natočili své nejsilnější album. Dá se říci, že to byla láska na první poslech. A ta přetrvává. „Slovo je zbraň“ je velmi vzácnou kombinací skvělých, ostrých textů, silných a dostatečně pestrých hudebních motivů a hardcorově-punkového laufu zabaleného do srozumitelného zvuku, který má potřebný tlak i punkovou špínu.

Už dlouho se mi u nějaké desky nestalo, že bych si zpíval s kapelou už při druhém poslechu. Tady se tomu nejde vyhnout. „Optimizmus je přítěž“ je přece kurva nová crustová hymna. Punkový hit, který zbourá stadion, a navíc se vejde do dvou minut. Nejen v této skladbě, ale vlastně na celém albu se potkává nadhled a zpracování poměrně vážných témat v mateřštině, aniž by to znělo nějak dětinsky nebo prvoplánově. Je to dostatečně kousavé, napřímo angažované a současně chytlavé a chytré. Celek dobarvuje poměrně dost drobných nápadů, jež dodávají skladbám na desce osobitý ráz. Už jen úplný začátek nepostrádá vtip. Zní zprvu jako biblická nedělní chvilka poezie, ale velmi záhy se láme v dravý riff, při kterém vás trojice z Košic řádně profackuje.

MY O VLKOCH se naučili citlivě pracovat s tématy, která ve velké míře tvoří naprosto standardní výbavu politicky angažovaného punku. Rozdíl od většiny podobných kapel je v tom, že výsledek je svým způsobem přímočarý, zábavný a současně nesmlouvavý. Jde vám neustále po krku. Vedle sociální kritiky a politických témat tu jsou i motivy jako sexuální zneužívání nezletilých nebo upozornění na případy, ve kterých v domovech seniorů zaměstnanci šikanovali své klienty. Závěrečný ploužák o punkové sounáležitosti je opusem, u kterého prostě chcete s touhle trojkou dát někde v létě pivo a ubalit si cígo bez filtru.

Povedl se zvuk. Je to šťavnaté, špinavé i čitelné. Hudebně mi velmi sedne mix stylů a subžánrů. Vedle nekompromisních rytmických vánic, které páchnou po metalu, tu jsou hardcorové riffovačky, punkové halekačky i ozvěny crustu a disbeatu. Občas se vynoří odstín raných UŽ JSME DOMA – to je citelné třeba ve skladbě „Domov důchodců“, ale nejde o nic, co by smrdělo nějakým vykradačstvím, protože feeling skladby je úplně jiný než cokoliv od UJD. Vedle autorské tvorby je tu i jeden cover „Prázdniny u strýčka“ od skupiny DUBEN V PEŠTI. Notně zrychlená, ale možná o to naléhavější zpověď o znásilnění dítěte.

Závěrem lze říci, že aktuální album představuje mimořádně silný příspěvek do slovenské punkové scény – je to nahrávka, která spojuje nekompromisní energii s inteligentními texty, pestrou hudební paletou a autentickým zvukem. „Slovo je zbraň“ tak není jen dalším albem v řadě, ale důkazem, že MY O VLKOCH našli vlastní hlas, který má sílu oslovit, profackovat i nastolit křehkou rovnováhu mezi angažovaností a hudební radostí.