Období Mejdži, jež přivedlo Japonsko do dvacátého století, bylo pro Zemi vycházejícího slunce velmi důležité. Je do něj zasazeno hned několik významných filmů, seriálů a samozřejmě i románů, případně mangy. Takovým typickým příběhem je Potulný samuraj Kenšin, ale rozhodně není osamocený. Byla to doba po skončení bošinské války, kdy byl svržen Šógunát a nastoupila císařská vláda. Přechod od feudální společnosti k modernímu státu podle západních vzorů. Vyhláška Haitorei zrušila privilegia samurajů, což následně vedlo k povstání. Nicméně v tomto ohledu nechci zabíhat do podrobností, jen uvozuji dobu, ve které se seriál odehrává. Důležité je vědět, že hrdí samurajové ztratili své postavení. Už nesměli nosit katanu na veřejnosti, což symbolicky ukončilo jejich vojenskou funkci. Mnoho z nich upadlo do chudoby v době, kdy zemi sužoval hladomor a šířily se ve velkém nemoci. Hlavně pak cholera.

Hlavní hrdina seriálu je přesně v této pozici. Byl sirotkem, ale vypracoval se na samuraje. Dokonce velmi obávaného samuraje. Nicméně doba se změnila a samurajové padli. On tak ztratil vše krom své rodiny. Dře bídu s nouzí a část jeho blízkých onemocněla. Navíc se zařekl, že svoji katanu už nikdy nevytáhne z pouzdra. Právě v této chvíli se dozvídá o soutěž v Kyotu, která zve udatné bojovníky a slibuje peníze. Vítěz nespecifikované soutěže může vyhrát pohádkové bohatství. A tak se Shujiro Saga vydává do Kyotského chrámu Tenrjúdži, aby se pokusil pro svoji rodinu vyhrát peníze, které by dokázaly vše změnit.

Hra, která je v Kyotu představena, je vlastně takový orientační pochod nebo běh, při kterém sbíráte dřevěné tabulky. Má to samozřejmě háček. Ty tabulky má na krku přivázáno dalších skoro tři sta hráčů, co se v chrámu shromáždili. A tak začíná lítá řež. Jestli máte pocit, že je tu zaděláno na jakousi kombinaci Hry na oliheň, Battle Royal, samuraje Kenšina a Hunger Games, tak nejste daleko od pravdy. V průběhu času se samozřejmě přes další postavy dozvídáme více o Shujirově životě i historii, ze které se zjevují stíny, jež jsou připomínkou nezhojených ran.

Seriál staví i na dalších postavách, které přivádí na scénu jak jako souputníky pro hlavního hrdinu, tak jako jeho nepřátele. Z podstaty věci tu je zaděláno na opravdu hodně bojových scén a velmi zajímavých duelů. Mísí se tu příběh o cestování se „samurajských westernem“ a nezaostává i pletichaření v rámci pozadí celé hry. Ostatně, stejně jako u Hunger Games nebo Hry na oliheň. Někdo to celé přece zorganizoval a má k tomu zcela jistě nějakou motivaci. Celý příběh čerpá z knihy Shoga Imamury, podle které vznikla i manga a jediné, nad čím mohu opravdu silně vyjadřovat nelibost je fakt, že adaptace je rozdělena do více sérií, takže je to další příběh, který je odvyprávěn jen z části a na jeho dokončení si musíte počkat.

Představitel hlavního hrdiny, Džuniči Okada, je dlouholetý instruktor několika kontaktních sportů, včetně filipínského Kali nebo brazilského jiu-jitsu, a podle toho vypadá i akční část seriálu. Souboje jsou nejen silně stylizované v japonském slova smyslu, ale i přehledné s velkým smyslem pro detail. Mění se prostředí i bojové techniky. Jednou je to katana na katanu, podruhé luk, potřetí něco dalšího. Fakt, že ve středu všeho je akční choreograf s velkou mírou zkušeností, je více než patrný. Navíc Okada je nejen herec a choreograf, ale také spoluproducent a kreativní režisér. Mimochodem, byl i součástí japonského boybandu se jménem V6.

Hlavní náplň příběhu je tedy jasná. Náš hrdina, jenž se postupně obklopuje dalšími lidmi, se musí dostat z bodu A do bodu B. Tedy z Kyota do Tokia. Přitom musí projít několik checkpointů, přes které ho nepustí, pokud nebude mít určitý počet „skalpů“. Sem tam vás tvůrci potěší situací, kdy na scénu přivedou postavu, o níž si myslíte, že vydrží do finále, ale následně ji z příběhu odstraní. Takových situací ve stylu G.R.R. Martina bych ale uvítal trochu více.

Nečekejte nicméně nic historického nebo nějak extrémně sofistikovaného. Tohle je opravdu hezky vypadající samurajská vybíjená. Relax. Nic více, nic méně. Kombinuje se tu kvalitní vizuál, super kamera, výtečně udělané akční scény a nějaké to pletichaření na pozadí. Snaha o to, co nejostřeji vykrájet jednotlivé bojovníky a trochu toho tajemna, kam se to celé bude ubírat. A to je vše. Nezmiňuji hudbu, protože si z ní skoro nic nepamatuji. Předlohu jsem nečetl, ale už teď mám určité tušení, jak to celé dopadne. Ale uvidíme. Třeba mě tvůrci překvapí.