Psychedelie na křídlech fantazie!

KHAN jsou tři týpci, kteří ačkoliv si vzali do rukou těžkou látku, tak s ní na čtyřech deskách a jednom EP naložili s obdivuhodnou lehkostí a recenzovaná kolekce čítající pouze dvě skladby na ploše čtyřiceti šesti minut znamená absolutní vrchol v jejich téměř desetileté činnosti.

Nedávno jsem tu v elaborátu na opus „Songs To Sun“ od ukrajinských STONED JESUS zauvažoval o možnostech rozvoje stone rockového výraziva a hleďme, je tu rázná odpověď „That Fair And Warlike Form // Return To Dust“ od těchto nenápadných Australanů. Dynamický dvojblok masiv nabízí plejádu hudebních nálad, které zní sice povědomě, ale až neuvěřitelně svěže.

Prvotní závan přinese voňavé aroma rockové nekomplikovanosti THE BLACK KEYS či RIVAL SONS, přičemž každá ta mega skladba pokouší několik hudebních poloh, které jsou do sebe elegantně propletené a společně dodávají jistý epický nádech, jenomže právě díky té špičkově vyladěné dynamice nabýváte postupem času dojmu, že jste se nevědomky dostali do zajetí jakéhosi promyšleného šamanského rituálu, ve kterém není jediná hluchá vycpávková pasáž, jež by nastolený hudební magnetismus nějak rušila.

Poměrně svižný riffový tanec vede jak rozvážná kytara, tak občas i agilní basa. Kytarová technika Joshe Billse dává místy vzpomenout na umění Davida Gilmoura, a to nikoliv laděním nebo atmosférou vycházejícím z jeho nástroje, nýbrž způsobem formovaní motivů a jejich gradací. Určitě nejde o žádný echo PINK FLOYD revival, nicméně styl, jakým Josh modeluje některé své nápady, nezapře rukopis tohoto artrockového génia. Billsova kytara nenabízí rozmáchlé éterické hudební plochy, ale umí podobné plochy úchvatně komprimovat a pospojovat v živelnou a doslova hypnotizující skladbu.

Trojice si zakázala instrumentální exhibice a své úsilí výhradně soustředí na budování hudebního napětí. I krátké repetitivní úseky jsou využívané maximálně účelně a připravují půdu pro další proměnu. V obou skladbách lze nalézt mnoho odkazů na rockové či metalové klasiky - např. BLACK SABBATH. Vše je restaurováno nenásilně s velkým citem a skutečně v moderním duchu. Přestože novinka splňuje všechny předpoklady výtečného progového alba, její nevětší devízou zůstává již avizovaná skladatelská lehkost, která lpí na čitelnosti a stejně tak plynulosti předkládaného hudební dění. Jedná se o jakési futuristické retro, které se v určitých úsecích nebojí ani okázalých gradací.

Psychedelickou dimenzi značně umocňuje i střídmě dávkovaný Billsův vokál, jenž kromě barev předáků výše zmiňovaných veličin hraje chmurnými odstíny Thoma Yorka (RADIOHEAD) a Chrise Cornella (SOUNDGARDEN). Z této hlasové palety se kreslí slovní spojení naplněná existenčním nepokojem, přitom samotný přednes je častokrát ponořen do jakési mystické mlhy. Celé to upomíná „broukající“ mnichy slyšené budhistických chrámech a produkce takto nabírá i meditačně–spirituální rozměr.

KHAN už nahráli přitažlivou čistě instrumentální desku („Monsoons“) či totálně ulítlou, avšak neméně interesantní 8-bitovou verzi alba „Vale“, s níž jsem ke svému údivu bezbolestně přijal jejich poctu oblíbeným videohrám. Aktuální materiál několikrát čerpá právě z debutu „Vale“, ze kterého se například taková skladba „Control“ celkem pěkně otiskla do letošní „Return To Dust“, jenže ani tyto vazby neruší a v rámci překládaného konceptu naopak spíše podtrhují tvůrčí sebevědomí.

Australanům odvaha ani nápady neschází a tyto na "That Fair And Warlike Form // Return To Dust" přetavili do charismatické a mistrovsky poskládané mozaiky svých hudebních vizí.