Další, v pořadí už čtvrté řadové album PHOBOCOSM, se vynořilo zpoza rohu poměrně dost rychle. Zatímco na následovníka „Bringer Of Drought“ jsme museli čekat sedm let, tentokrát jsou to léta jen dvě. Kanadské těleso vytyčilo základní principy své tvorby už debutem „Deprived“ a od té doby se svého řemesla drží jako čert svého kopyta. Výhodou je to, že jejich tvorba, navzdory jasně slyšitelným inspiracím, vyznívá hodně neotřele, a naopak nevýhodou může být fakt, že se během poslední dekády proměnila jen minimálně. PHOBOCOSM vaří pořád ze stejných ingrediencí, jejichž poměr jen lehce upravují, pro jiné recepty se vydávají buď jen zřídka nebo ještě lépe vůbec.

Novinka zní jako sestra předešlé „Foreordained“. Možná bych si ještě přisadil a konstatoval něco o tom, že zní jako její dvojče, jako by „Gateway“ vznikla ve stejné době jako její předchůdkyně, jen spatřila světlo světa o dva roky později. Rozdíly samozřejmě najdeme, ale rozhodně nejsou nijak markantní. Základní stavební kámen, tedy spletenec INCANTATION/IMMOLATION důkladně řezaný ULCERATE samozřejmě zůstává na svém místě, jen působí ještě více neotesaně a drtivě. Pokud pro ty, kteří tvorbu PHOBOCOSM dosud neznají, konstatujeme, že hlavními inspiračními vlivy kapely jsou IMMOLATION a ULCERATE, určitě si představí košatou a poměrně rozevlátou produkci. Pravda je však taková, že Kanaďané si ponechávají jen základní kameny, vykládané jehlice pro detailní disso/OSDM háčkování odhazují v dál a místo toho nasedají do pancéřovaného buldozeru a nekompromisně válcují vše kolem sebe. Kombinace temných harmonií z dílny IMMOLATION s nervními disso výjezdy kytar v držení dua Dufour / Milley (druhý jmenovaný je spojený s tech/death metalisty NEURAXIS) funguje na výbornou, snad jen škoda, že šestistrunky se občas více neobnaží, třeba tak, jako v úvodu předposlední „Beyond The Threshold Of Flesh“, která hezky odkazuje právě na tvorbu ULCERATE.

Na PHOBOCOSM je zajímavé to, že i když je nad slunce jasnější, odkud čerpají, těžko se dají označit jako nějaký jednoduchý rip-off. Půjčili si studenou atmosféru a tlak od ULCERATE a monumentální deathmetalové klenby od IMMOLATION, tuhle směs dokonale zahustili a natlakovali jako pneumatiku od důlního stroje. Mám pocit, že na „Gateway“ ještě trochu zdrsněli a přitopili pod už tak do běla rozžhaveným kotlem. Nejvíce je to znát ve druhé „Unbound“, kde PHOBOCOSM důrazně sází na svůj trademark – frekvenční střídání pomalých pasáží s vysypanými nástupy. Mocná zbraň, která dokáže na posluchače vyvinout tlak a okamžitě ho dostat do defenzivy. PHOBOCOSM nestřídají jen tempo, to samé činí i s vokály. Hlasivky Etienna Bayarda vibrují ve „srozumitelnějších“ dolanovských tóninách (většinou rychlejší pasáže), ale stejně tak dokážou klesnout ještě hlouběji pod povrch a vyseknout poklonu ikonickému mručení Craiga Pillarda (děje se tak zejména v rozvleklých, bažinatých tempech).

Celkem mám ke „Gateway“ dvě malé výtky. První je minimální posun od „Foreordained“. Pokud byste mě vystavili poslechové zkoušce, umístili mě před pódium a nechali mě hádat, kterou konkrétní skladbu PHOBOCOSM zrovna hrají, určitě bych všechny nezařadil správně. Ta druhá výtka je spíše zbožné přání. V tracklistu jsou tři intermezza, „Corridor I-III“, která jsou sama o sobě velmi zdařilá a za mě je škoda, že plní úlohu pouhých předělů mezi regulérními skladbami. Osobně bych tyto tři mezihry buď ještě více rozvinul nebo je rovnou zaintegroval do jednotlivých kompozic. Jednak by jim dodaly potřebnou dávku blackového koření a stejně tak by posloužily jako vhodný oživující prvek. Plnohodnotné skladby totiž moc světla nepropouštějí, prospěla by jim občasná zklidnění, která PHOBOCOSM s úspěchem implementovali zejména na své druhé nahrávce „Bringer Of Drought“. Na té samé desce navíc skvěle rezonovala vytažená basa v držení Etienna Bayarda, která by se nám hodila i tentokrát (i když „Gateway“ je vybaveno tučnějším zvukovým kabátcem, jehož kompaktnost přeci jen neposkytuje solitérním instrumentům tolik životního prostoru).

Pokud jste fanoušky tvorby PHOBOCOSM, s novinkou nemůžete narazit ani náhodou. Kanaďané neuhnuli z vytyčené cesty ani o milimetr a doručují přesně to, co od nich budete očekávat, tedy prvotřídní blackened (disso)death/doom. Za mě to pořád stačí, nicméně příště bych rád registroval alespoň lehkou změnu kursu.