Pokud se ptáte, proč recenzi na desku z roku 2023 píšu s takovým zpožděním, tak ten důvod je kapela INSOMNIUM sama, sami si za to můžou! Zní to divně, ale je to tak. Až do "Anno 1696" mě totiž tvorba těchto Finů zcela míjela, ač je někteří kolegové mají dlouhodobě v oblibě a napsali na jejich předchozí desky skvělé recenze. No a jak jsem se do jejich tvorby zcela ponořil a objevil jejich starší alba, nedělal jsem (v zimních a podzimních měsících) nic jiného, než jsem poslouchal INSOMNIUM stále dokola. Nyní, po více jak dvouleté intenzivní přípravě, jsem schopný s čistým svědomím prohlásit, že tvorbu INSOMNIUM znám dopodrobna a jsem kompetentní k tomu, abych na jejich poslední album tu recenzi konečně napsal!

Po geniálním mrazivém opusu "Winter´s Gate" nám finští melodici předkládají další úzce propojený koncepční příběh, jehož lyrickou stránku věci si vzal i zde výhradně na starost frontman kapely Niilo Sevänen. Naopak hudební složky se v drtivé většině zhostil kytarista Markus Vanhala (zároveň leader OMNIUM GATHERUM), který tak dokazuje, že má schopnost táhnout svými skvělými skladbami dvě plnohodnotné hudební skupiny. Relativní nováček v kapele Jani Liimatainen dodal dva songy, stejně jako Ville Friman, který dle vlastních slov už bohužel moc nestíhá skloubit své povinnosti profesora mikrobiologie na univerzitě v Yorku s těmi kapelními, nicméně právě jeho "Lilian" je určitě největším hitem celého alba.

Zde prezentovaný koncept se tentokrát týká krušné a beznadějné doby přelomu sedmnáctého a osmnáctého století na vzdáleném studeném severském venkově. Mimořádně dlouhá zima a špatná úroda měly za následek rozsáhlý hladomor a v takových zoufalých situacích dělají lidé zoufalé a dřív nemyslitelné věci. Do toho všeho se míchá křesťanská víra a marné naděje trápících se obyvatel. Hlavní linka vypráví příběh obyčejných lidí, kteří tyto útrapy prožívají a bohužel na ně nečeká žádný happy end, což není u kapel tohoto stylu zase takové překvapení.

Ruku v ruce s (pro INSOMNIUM) ne úplně tradičním příběhem jde i hudební a atmosférická složka. Větší prostor dostávají doomové a gotické (netroufám si to přesně určit, nechám na posluchačích) pasáže a melancholie je jiného typu, než jsem u INSOMNIUM zvyklý. Místo klasického přemítání o životě, smrti a existenci člověka v obecné rovině se tu řeší tragické osudy konkrétních lidí, což je v konečném důsledku možná o dost víc depresivní. Tento výsledný dojem umocňuje přítomnost zajímavých hostů, jakými jsou třeba Sakis Tolis z řecké legendy ROTTING CHRIST (pomalejší "pochodová" "White Christ") a finská celebrita Johanna Kurkela (spektakulární "Godforsaken"). Samozřejmě INSOMNIUM nijak nevyměkli, to nám předvádí zejména v obou skladbách rámující celé album, pořád hraje prim inteligentně agresivní metal s nezbytným melodickým kořením, který si z různých odnoží bere vždy to nejlepší. V některých momentech slyším silný závan kolegů z AMORPHIS (zejména v šesté "The Witch Hunter" a částečně i ve "Starless Path"), ale to je prostě ten klasický finský cit pro melodično, pro který máme kapely ze země tisíců jezer tolik rádi.

V letních měsících čas na poslech INSOMNIUM téměř nenajdu, nicméně pro moje zimní přežívání jsou tito filozofující Finové naprosto neotřesitelní vládci mých reprobeden a sluchátek. A album "Anno 1696" tento jejich status bez jakýchkoliv pochyb potvrzuje.