Chlapík vystupující pod pseudonymem M. je v posledních letech neuvěřitelně aktivní. Prakticky permanentní koncertní šňůra a do toho ještě co 2 roky studiové nahrávky. Osobně jsem měl za posledních pár let tu čest viděl kapelu živě 3x a to si to s největší pravděpodobností opět zopakuji příští rok v dubnu. Zatím mohu s klidem říct, že se mi živá prezentace LAMP OF MURMUUR pranic nezajídá a stejně tak je to je s jejich (jeho) studiovými deskami. Ta letošní vychází po více než dvou letech od předchůdce „Saturnian Bloodstorm“ a i přes znatelný příklon k experimentálnějšímu pojetí pokračuje v konceptu, jenž rámuje existenci tohoto tajemnou aurou opředeného pojmu mladší americké blackmetalové scény.

Z tvůrčího hlediska se toho zase příliš mnoho nemění. Tedy alespoň v počáteční fázi této až překvapivé pestré nahrávky. Její inklinace k černému kovu devadesátkové skandinávské provenience vlastně definuje i ideovou náplň celé existence LAMP OF MURMUUR. Jeho vyznavač zpoza druhé strany Atlantiku si už na předchozích nahrávkách osahal všechny možné cestičky z jinak poměrně omezeného rejstříku výrazových prostředků severského blacku a zároveň dokázal, že tuto muziku má naposlouchanou více než slušně a že z ní dokáže křesat i jiskry plamene zářící jasným světlem vlastního pohledu na věc.

Schopnost zpracovat léty již možná lehce omšelé postupy ve svěží nahrávku současného black metalu má bezpochyby i v pořadí čtvrté album LAMP OF MURMUUR. Jeho úvodní kompozici tvoří patřičně zaranžované intro, kde to dýchá stylovou klávesovou symfonikou a chrámovou atmosférou. Prvky, které ještě před třemi dekádami byly myšleny zcela vážně, dnes tedy alespoň v případě tohoto amerického tělesa tvoří především nezbytnou a pietní záležitost. V tomto zůstává muzika skupiny velmi důsledná, což platí i pro následující „Forest Of Hallucinations“, s níž se zároveň celé soukolí alba rozjíždí naplno. Opět jemné a sympatickou retro patinou dýchající klávesy coby snad až povinná proprieta navozující tu správnou atmosféru.

Je vlastně fascinující, jakým způsobem dokáže M. vybalancovat svojí náklonnost ke skandinávskému black metalu se schopností se o tuto opřít ve vlastní tvorbě tak, aby se nedostala na úroveň bohapustého kopírování. Jeho černý kov dokáže sugestivně podchytit ducha doby (dávno) minulé, navodit atmosféru těchto časů a přesto ani na okamžik neztratit kontakt se současnou realitou. Vy, coby posluchači se této hry velmi rádi účastníte také, protože respektovat její pravidla pro vás neznamená ztrátu cti ani v případě, že black metal ještě stále berete smrtelně vážně. Pan kapelník to totiž umí namíchat tak dobře, že to vlastně funguje jak v případě, že se jako já na black metal díváte jako na specifické a originální umění v rámci metalové hudby a přesto si od něj držíte, řekněme že akademický odstup, ale zároveň si LAMP OF MURMUUR dokážou užít i ti, pro které je černý kov něco víc, než jen jednou odnoží tvrdé muziky.

M. svým přístupem dokáže strhnout obě tyto skupiny a pro obě dokáže být dostatečně autentický. A přesto mu na této nahrávce začíná být tato košile, nebo řekněme že celý kostým poněkud těsný. Zatímco její rozjezd tvoří očekávaná a tradičně velmi dobře provedená černá náplň, v její, nebojím se říct, že vrcholné druhé části se nahrávka stylově výrazně posouvá k temnému gotickému výrazivu a přináší velmi překvapivé momenty. Titulní kompozice rozdělená rovnou do tří tematických částí postupně odkrývá další a další nečekané žánrové vrstvy. Zejména v prostřední části této trilogie tempo zvolní, kytarové riffy utichnou a taneční rytmus uvede na scénu nenadálý goticky podbarevný zpěv ještě před pár momenty skřehotajícího M. A když se v závěrečném partu ozvou i odkazy k epickým kapelám typu BORKNAGAR, je cesta transformace završena ve vskutku působivém finále titulní troj-kompozice. Pak už asi ani nepřekvapí závěrečný a neméně působivý čistý neofolk v podobě „A Brute Angel’s Sorrow“.

ČTĚTE TAKÉ

LAMP OF MURMUUR - Saturnian Bloodstorm

Tyhlety záhadně se tvářící black metalové projekty, jaké to jen klišé! To už tady bylo někdy v 90. letech a dnes už to fakt nikoho nemůže dojmout / vzrušit (vyberte dle osobního vkusu a preferencí), ne? No tak dobře, všechno tohle vás mohlo okamžitě napadnout už někdy v roce 2019, kdy se objevila první nahrávka one-man show jménem LAMP OF MURMUUR. Týpek bůhví odkud si někde doma pokoutně natočí zaručeně kvltovní nahrávku a my si z toho máme hned sedat na prdel a ukazovat paroháče?

LAMP OF MURMUUR - Saturnian Bloodstorm

Tyhlety záhadně se tvářící black metalové projekty, jaké to jen klišé! To už tady bylo někdy v 90. letech a dnes už to fakt nikoho nemůže dojmout / vzrušit (vyberte dle osobního vkusu a preferencí)...

Není pochyb o tom, že M. a jeho LAMP OF MURMUUR jeví ambice se dál posouvat a nezůstat jen u funkčního modelu, který by se beztak dříve či později vyčerpal. Čtvrtá a z mého pohledu i nejvyspělejší nahrávka americké kapely přináší velmi dynamický materiál. Dokonce i jeho zvukový kabátek nakonec k němu velmi dobře sedí. Je zastřený, jakoby pod dekou, ale zároveň v této snaze o variantu dobového „kanálového“ zvuku nezachází příliš daleko a i v tomto ohledu nahrávka plně reflektuje dobu svého vzniku. Pieta tak akorát. Ve všech směrech výborně vybalancované album, které mě nesmírně baví v každé své žánrové poloze.