UNALIGNED - A Form Beyond
Na label Transcending Obscurity je spolehnutí, debut téhle americké skupiny je po všech stránkách dotažené dílo usazené v techničtější deathové poloze. Sice tradiční a nijak objevné postupy, ale šlape to na výbornou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud vás to táhne k americkému stoner rocku, Nashville pravděpodobně nebude tou první adresou, na níž by člověk hledal zádumčivé vousáče s různou měrou podlazenosti nástrojů. Žijeme ale v čase dynamických změn, kdy se i americké country přesunulo blíž k barům velkoměst, v nichž se schází Gen Z se svými radostmi a úzkostmi. Tak proč ve městě špičatých bot a vypasovaných kalhot nenarazit na bandu, která svými lyrickými východisky odkazuje někam hluboko do let sedmdesátých k hravé fantaskní prog-psychedelii?
Kapelu HOWLING GIANT v náruči rodné Tennessee zformovali v roce 2014 Sebastian Baltes, Tom Polzine a Zach Wheeler a od té doby si coby trio vydobyli na stonerové scéně obstojné jméno, do značné míry spojené s odlehčenějším pojetím žánru a údajně vynikajícími koncerty. V pořadí třetí album „Crucible & Ruin“ zastihuje kapelu plnou třpytivé energie, jejíž vitalitu ještě posílilo angažmá nového kytaristy a klávesáka Adriana Zambrana.
Třpytivost nejspíš nebude tou první věcí, která člověku vytane v případě stoner rocku na mysl, ale jak už bylo řečeno, i když HOWLING GIANT odvozují své inspirace z hudební větve definované kapelami jako MASTODON či HIGH ON FIRE, jejich přístup zejména v případě noviny obsahuje celou řadu jasných odkazů k psychedelii a prog rocku, ke kapelám jako RUSH, nebo novější vlně retro uskupení typu KING BUFFALO či ELDER. Jinými slovy, robustní stonerové základy se tu prolínají s kompozičními postupy a sonickými paletami jasně ukotvenými v rockové minulosti.

Nashvillský kvartet speciálně přidává ještě nápadnou melodičnost a zpěvnost, v níž je něco třeskutě chlapeckého. Vokální harmonie vysokých hlasů tria Baltes, Polzine & Wheeler jsou skoro naivně bezstarostné, což může pro někoho vytvářet rušivý kontrast s masitými riffy a těžší rytmikou. Jenže právě tenhle střet křišťálové čistoty s instrumentální robustností zakládá novou identitu HOWLING GIANT a vymaňuje je z jakéhokoli epigonství. V expresivitě hlasů je podobná křehkost, která mě v dobách „The Misery Index: Notes From The Plague Years“ fascinovala na post-HC matadorech BOYSETSFIRE, klukovská křehkost, a přitom prosebná naléhavost, které je třeba jít kus naproti, ale každý krok se vyplatí.
„Crucible & Ruin“ už svým obalem odkazuje k fantasy mytologickým východiskům. Je to album založené na motivech tvořivé (až božské) moci, která je neodvratně spojená s destrukcí, na archetypálních symbolech jako jsou kovárna, labyrint, archiv, místech vzniku, bloudění a paměti, v nichž se obrazně formuje lidská identita a svět, v němž existuje. Podobně jako svým hudebním pojetím i tady album stojí na pomezí psychedelické kosmologie a post-moderní práce s tradičními schématy. I tady jednoznačně odhaluje inteligenci a nápaditost svých stvořitelů.

Dramaturgicky jde o dovedně vyklenuté dílo, které plní požadavek na každé dobré vyprávění. V expozici se rozjíždí pozvolně, odhaluje zásadní přednosti kapely i zásadní prvky poetiky. Vedle vokálních harmonií tu výraznou roli hraje tučná groovy rytmika, dovedně spletené kaskády riffů i melodicky elegantně klenuté refrény. Nejpozději v „Archon“ jsem si uvědomil, že ty hezké melodie jsou chytlavé a zapamatovatelné. Dvojice instrumentálních meziher tmelí materiál, který má své nejsilnější momenty vměstnané do druhé poloviny. Především skvostný track „Scepter And Scythe“ ukazuje, v čem jsou HOWLING GIANT extrémně silní: brilantní práce s groovy rytmikou, účelně vygradovaná stavba tracku, jednoduché, ale zapamatovatelné harmonie. Pohybujeme se někde mezi stonerem, art a hard rockem, do kterého klidně vpašuje parta z Tennessee i doommetalový důraz („Melchor's Bones“). Čím víc prostoru „Crucible & Ruin“ dostává, tím štědřejší odměna. Skromná deska, která se hned tak nevyčerpá.
Tvořivá i ničivá síla. Hodně osobitý take na současný stoner od nashvillské bandy, která ctí rockové kořeny, přesto nežije v minulosti.
8 / 10
Sebastian Baltes
- basa, vokály
Zach Wheeler
- bicí, vokály
Tom Polzine
- kytara, vokály
Adrian Zambrano
- kytara, klávesy
1. Canyons
2. Hunter's Mark
3. Archon
4. Lesser Gods
5. Beholder I: Downfall
6. Archivist
7. Scepter and Scythe
8. Melchor's Bones
9. The Observatory
10. Beholder II: Labyrinth
Crucible & Ruin (2025)
Glass Future (2023)
The Space Between Worlds (2019)
Datum vydání: Pátek, 31. října 2025
Vydavatel: Magnetic Eye Records
Stopáž: 47:20
príjemne, no neviem sa ubrániť pocitu ako keby som počúval starých dobrých ASG ; ) https://www.discogs.com/artist/1090946-ASG-2
Na label Transcending Obscurity je spolehnutí, debut téhle americké skupiny je po všech stránkách dotažené dílo usazené v techničtější deathové poloze. Sice tradiční a nijak objevné postupy, ale šlape to na výbornou.
Tihle Australané mastí prvotřídní metalcore, i když než typický metalcore je to spíše důrazný štěkavý hardcore plný metalového aroma. Místy silné deathmetalové tendence, takže je to drsnější a na melodické vokály se tu nehraje.
Dostatečně brutální progresivní death, ve kterém se ale prosazují i typické severské melodie a atmosférické vlivy. Dominuje však živelná neurvalost. Tihle Finové ví jak mixovat technické finesy a moderní přístup s klasickou žánrovou šablonou.
Až z daleké Chile k nám doléhá starý dobrý old school DM. Tentokrát nečekejte kdovíjaký "cavernous" extrém, spíše devadesátkovou, decentně odlehčenou kolekci. Když se k tomu přidá pověstná jihoamerická divokost, vznikne poměrně solidní žánrová deska.
Mr. Meilenwald je zpět a tentokrát se dostal poprvé pod hodinu. Originální atmo black/doom metal s deathmetalovými črty a meditativně-rituálním podtextem ani tentokrát nepodlézá hodně vysoko položenou laťku. Zejména „Day Of The Poacher“ je úžasná skladba.
Zajímavý tah. WOE nastoupili (ano, Chris Grigg opět přibral spoluhráče) do studia, kde v live módu téměř bez úprav znovu nahráli předchozí kolekci „Legacies Of Frailty“. Nová verze je agresivnější a neučesaná. Něco mezi koncertem a studiovou nahrávkou.
Aj v časoch krízy nemeckého automobilového priemyslu je stopercentné spoľahnutie na túto hlučnú fabriku z Porúria. Jedna naleštená a perfektne vyladená thrashová mašina za druhou aj v roku 2026. Som nadšený.





