Ten výjev je prodchnutý zvláštní spiritualitou. Živočišnou silou přírody a něčím děsivým, co visí ve vzduchu. Partneři Millie Wilson a Tim Brassington zabloudili v lese a jako by to nestačilo, uprostřed deštivé bouře se ještě propadnou do černé díry. Jsou v jeskyni prorostlé hadovitým kořenovým systémem majestátných stromů nad nimi. Černou podzemní výduť zdobí i podivné zvonce a neurčité kamenné pozůstatky nějaké stavby. Že by šlo o zbytky svatyně, kterou země pozřela? Hodiny ubíhají a venku už je tma. Vysílený pár se rozhodne přenocovat v jeskyni. Tim je nesmírně žíznivý a dychtivě si prohlíží potemnělou tůň uprostřed jeskyně. Millie odmítne, ale její partner si do lahve načepuje vodu a následně se napije. Ráno chtějí oba dva vstát, dostat se ven a najít cestu domů, ale zarazí je ostrá bolest. Jejich lýtka jsou k sobě slepená. Nikoliv lepidlem, ale kůží. Opatrně vyvíjejí tlak a navzdory bolesti od sebe končetiny odtrhnou. Je to jen nepatrný náznak. Předehra nesoucí příslib věcí budoucích.

Jakmile se objeví zpráva o nějakém připravovaném body hororu, zvrhlý biolog ukrytý ve mně okamžitě zpozorní. Pravda. Dnes už jde spíše o mrtvý subžánr. Podpůrný element, jehož určující výrazové prostředky jsou využívány k podtržení sociální kritiky, černého humoru nebo satiry, jak minulý rok ukázala šťavnatá Substance (2024). Málokterý současný film činí z body hororu dominantní téma. Australský filmař a youtuber Michael Shanks si však k mému překvapení nebere servítky. Nejen, že kdysi populárnímu subžánru skládá poklonu, ale činí z něj určující výchozí bod, okolo něhož se pnou další témata. V případě nenápadného filmu Together (2025) je to především psychologická rovina mapující problematiku dysfunkčního vztahu. A jak se na správný body horor sluší a patří, stupňující se psychický teror jde ruku v ruce se vzrůstající prezentací tělesných transformací.

S výjimkou několika krátkometrážních snímků je nízkorozpočtový (necelé čtyři miliony dolarů) koprodukční horor Together plnohodnotným debutem režiséra, který měl premiéru 26. ledna 2025 na festivalu Sundance, kde obdržel příznivé kritické reakce. Popravdě tak příznivé, že americká nezávislá společnost Neon neváhala a postarala se o nasazení filmu do kin a širší distribuci. S přihlédnutím k minimálním produkčním nákladům můžeme hovořit o výhře, jelikož Together vydělal celosvětově dvaatřicet milionů. Tajemství úspěchu? Režisér a scenárista Shanks natočil malý, kompaktní, srozumitelný a na několika místech drsný horor s jasně umístěnou myšlenkou, který kupředu táhne přesvědčivý herecký tandem. Méně je někdy více a svíravě nepříjemný Together je toho dokonaným důkazem.

Millie (Alison Brie) a Tim (Dave Franco) spolu žijí deset let, ale popravdě řečeno, stojí spíše vedle sebe. Jejich vztah se jaksi zasekl na místě. Sice se milují, jenže problémů mají více než dost. Ona je učitelka na základní škole, on se ve svých pětatřiceti letech stále snaží prorazit s rockovou kapelou. Ona ho před přáteli požádá o ruku (trapas), on zaváhá (ještě větší trapas). Ona ho chce, on se sexu vyhýbá. Ona má řidičák, on je koulí na noze, kterou je potřeba vozit. Zkrátka to drhne. Změna prostředí třeba dodá bezkrevnému soužití nový impuls. Velké město vystřídá venkov a pěkný rodinný domek. Millie v městečku získá místo učitelky, nezaměstnaný Tim se věnuje skládání hudby a plánuje menší turné se svými městskými kámoši z kapely. Nezdá se, že by se vztah nějak lepšil, ale hned za barákem je naštěstí nádherný kus přírody. Ideální na vyčištění hlavy a vydatnou túru ve dvou. Pak přijde osudný pád do jeskyně. Možná, že se Millie a Tim k sobě opravdu nehodí, jenže na tom už teď nesejde. Nadpřirozená síla ukrytá v malém jezírku se oba partnery rozhodne spojit. A to doslova a do písmene.

Michael Shanks se nebojí přiznat inspiraci skutečnými mistry žánru. Někdy své vzory cituje konkrétním vizuálním obrazem (úvodní scéna se psi pomrkává na Věc od Johna Carpentera), jindy rozvíjí naznačenou myšlenku (idea o splynutí několika duší v jednom těle předestřenou filmem Moucha režiséra Davida Cronenberga). I přes očividné vlivy si australský režisér buduje vlastní rukopis, jaký velmi pravděpodobně vykrystalizuje až v dalších filmech. Shanks umí dobře pracovat se symbolismem, nepříjemnou atmosférou a dokonce zvládá i strašit. Když třeba Tim najde tajemství hnilobného zápachu nad lustrem, nejde jen o morbidní vsuvku, ale indicii, která naznačí budoucí kontury příběhu. Relativně omezený prostor a účast skromného počtu herců filmu zase propůjčuje dojem určité izolovanosti, což jsou optimální podmínky pro akceleraci několika creepy momentů. Vyloženě strašidelných pasáží není mnoho, ale když už se objeví, dokáží pocuchat nervy.

Na rozdíl od vrcholných žánrových děl, v nichž býval spouštěčem tělesných metamorfóz nějaký sci-fi element, Shanks pro svůj karneval nechutností využívá magii, lesní kouzlo či druh prokletí (stačí si vybrat). Tím se z filmu vytrácí nutný hi-tech balast i složité vysvětlování. Režisér místo toho sahá po dávném mýtu. V Symposion, jednom z Platónových dialogů, se vypráví příběh o tom, že původní lidské bytosti měly čtyři ruce, čtyři nohy a dvě tváře. Bůh Zeus je pak rozsekl na dvě části a od těch dob hledá každá polovina svou ztracenou část. Svůj ideální protějšek. Jak se říká - jedno tělo, jedna duše. Alespoň tak to ve filmu předestírá učitel Jamie McCabe (dvojznačný Damon Herriman), poněkud zvláštní kolega Millie. Together lze tedy do určité míry vnímat jako milostný příběh, který drsným způsobem testuje vztah Millie a Tima.

Je pravděpodobné, že někteří z vás znají tu nejistotu, která po letech soužití nahrazuje prvotní vzplanutí vášní. Z intenzivních měsíců, kdy se člověk nemohl nabažit svého protějšku, mohou po letech zůstat pochybnosti, ale také strach učinit zásadní rozhodnutí. Odejít z opotřebovaného vztahu znamená přijít o jistotu. Vášeň je dávno v trapu, spojení ztratilo celistvost, ale přesto je těžké odejít. Trávíte spolu každý volný den a současně se vzdalujete jeden od druhého. Shanks má očividně odžito. Chápe, co znamená vzájemná závislost v jinak problematickém soužití. Together pomocí body hororu zkoumá, zdali si mohou být dva lidé souzeni navzdory osobnostním rozdílům a z nich pramenících neduhů (hádky, nejistota, odcizení). Jakmile Tim po zážitku z jeskyně začne pociťovat animální až tělesnou posedlost vůči Millie, Shanks se obratem rozhodne utahovat šrouby. Narůstající fyzický teror zahrnující vzájemné srůstání končetin, asimilaci či požírání vlasů je přitom jen explicitní metaforou na otázku, kterou řeší statisíce párů po celém světě. Jak k sobě opět nalézt cestu, abychom došli štěstí a neztratili jeden druhého?

Dojem z filmu nepochybně přiživuje fakt, že Alison Brie a Dave Franco jsou v reálném životě manželé. Během projekce si jistě všimnete té nepřehlédnutelné partnerské historie, která se jen těžko imituje. Ze způsobu, jakým si pár vzájemně přihrává, škodí, ale také vyměňuje projevy empatie, doslova vyčnívají prožité roky. Jejich společný herecký part je místy intimní a především velmi fyzický. Sledovat, jak se jejich těla ohýbají do nepřirozených poloh v urputné snaze o vzájemné splynutí, je vskutku intenzivní podívanou. Stejně tak i zoufalé sebezapření, s jakým se Millie a Tim snaží této těžko pochopitelné magnetické síle vzdorovat.

Kromě vypjatých momentů má film místo i pro absurdní humor a morbidně úsměvné situace. Když Millie popadne elektrickou pilu se záměrem oddělit srostlé ruce od sebe, můžeme vidět omluvu v jejích očích za bolest, která bezpochyby postihne oba partnery. Dojemná chvilka je však nečekaně přerušena. Aby otupil bolest, nervozitu i strach z uvědomění, že jeho partnerka je jako pravačka nucena řezat levou rukou, pije Tim whisky, na což Millie reaguje tím, že si musí pospíšit, protože účinky alkoholu začíná pociťovat i na sobě. „Ožralá a ještě pravačka,“ prohodí vynervovaný Tim a divákovi nezbývá, než se začít smát.

Za mě osobně funguje lépe první polovina filmu bohatá na náznaky, psychologii a ukázkovou práci s budováním atmosféry. Milovníci bizarních výjevů, cynického humoru a wtf scén si přijdou na své až později. Nedá se říct, že by si obě poloviny odporovaly. Podobně jako ústřední motiv filmu se svým způsobem vzájemně doplňují. To, co pouze tušíme, dostane ve druhém dějství konkrétní podobu. Navzdory žánrovému zařazení, se o kondici žaludku nemusíte obávat. Vyložených nechuťáren je tu poskrovnu, byť mimořádně lepivá scéna, ve které figuruje záchod, penis a vagína, mě donutila překřížit nohy. Nechť žijí praktické efekty! Latexové a protetické rekvizity z dílny designéra Larryho Van Duynhovena vypadají rozhodně lépe, než počítačem animované části, které vytvořila společnost Framestore. S přihlédnutím k rozpočtu si však film drží, pokud jde o speciální efekty, nadstandardní úroveň.

Stopáž pod sto minut je v dnešní době sice milým zázrakem, ale v případě Together to znamená i mírnou uspěchanost a zbytečné utlumení jinak brilantně budovaného napětí. S blížícím se koncem mi také vadily menší logické díry ve scénáři, případně nakousnutí a nedořešení některých témat (Timova minulost). Shanks začne přidávat do kroku, chce vysvětlit všechno a pomáhá si otravnou doslovností i okatě rozmístěnými nápovědami. Přesto mohou někteří diváci pociťovat určité zklamání, jelikož pointa filmu neleží v odhalení původu magické vody, ale v něčem docela jiném. Je dobré počítat s tím, že Together není ani tak filmem o příčinách, jako o následcích. Zároveň jde přesně o ten typ malého přímočarého díla, které nejlépe funguje na první zhlédnutí.

Snímky jako Together značí budoucí obrodu body hororu, alespoň v to doufám. Debut Michaela Shankse je překvapivě originální, vážný, ale i přesně tak humorný, aby nevstoupil na území groteskní frašky. Nikdy se nepotopí do hlubin samoúčelné krvavé lázně, ale současně nemá problém s tím být na těch správných místech vizuálně nepříjemný. Together jde v pitvání vztahové krize vyloženě pod kůži. Své obecenstvo tedy zvládne vyděsit, znechutit i rozesmát, ale možná některé z vás přinutí přemýšlet o tom, co všechno jste pro záchranu vztahu ochotni riskovat.