Patnáctého listopadového večera ve smíchovském podzemí vystupovaly tři kapely, které jedou společné evropské turné pod záštitou Asgaardian Events, a které spojuje škatulka symfonický death metal, ač toto téma každá zpracovává po svém. Večer věnovaný symfonickému deathu vzbuzoval obavy, nakolik půjde o autentický zážitek a nakolik dostanou prostor zvukové záznamy z pásky. Předem tohoto textu však mohu tuto obavu rozptýlit. Samozřejmě nějaké ty pasáže ze záznamu šly, ale v míře únosné. Všechny tři spolky se chtěly předvést především jako fungující živé uskupení. Smíchovský Subzero klub je svými prostory pro tuto v podstatě ještě undergroundovou záležitost takřka ideální místo. Počty návštěvníků neznám, ale klub byl příjemně zaplněn. Zvukově bylo po celý večer vše v pořádku, vystřídal jsem několik stanovišť a nějaké výrazné nesrovnalosti jsem nezaznamenal.

VALHALORE

VALHALORE jsou australská folkmetalová kapela, která v dubnu tohoto roku vydala své druhé plnocenné album „Beyond The Stars“, a přijela jej propagovat na starý kontinent. Přiznávám, že když jsem tu desku před časem slyšel, příliš mě nenadchla. Přeci jenom, podobných kapel je spousta a přijít s něčím osobitým již není snadné. Na druhou stranu, naživo to bylo velmi povedené. Zpěvák Lachlan Neate je charismatická osobnost, která dokáže strhnout lidi na svou stranu. VALHALORE vystoupili jako kompletní šestičlenný ansámbl. Vedle zpěváka si hlavní prostor zabíral kytarista a hlavní mozek kapely Anthony Willis. Z druhé strany stála flétnistka. Druhý kytarista musel zaujmout místo až vedle sloupu, který je ve třetině pódia, tak trochu na hanbě. Ono to holt v klubu Subzero není příliš velké a pět lidí na pódiu (nepočítaje bicí vzadu) je až dost. Ale to nijak výkon nenarušilo, zvuk byl dobrý, i flétny měly krásně čitelný zvuk. Ač jsem tvorbu kapely naposlouchanou neměl, nijak to nevadilo. Skočná, veselá, na folk metal i překvapivě členitá, přesto řízná metalová muzika, která dokázala zaujmout svými chytlavými melodiemi.

Setlist: Life, Edge of Forever, Legacy, The Storm, Within the Fire, Horizon, Across the Frozen Ocean

DARK OATH

Kdo zná jejich předchozí tvorbu, především pak loňské výborné album „Ages Of Man“, je seznámen s jejich hudební vizí. Hudba má do posluchače narážet v maximální intenzitě, zcela ho zahltit mohutnou hudební hradbou, která má sílu vyrazit mu mozek z hlavy prdelí. U vystoupení DARK OATH bylo z vystupujících nejvíce použito záznamu. Přeci jenom zvukový prostor okolo dvou kytar bylo třeba zaplnit. Ale o tom jejich hudba je. Posledním elementem je charismatická zpěvačka Sara Leitão, jejíž vokál je vskutku působivý a naživo brutální. DARK OATH zprostředkovali přesně to, co se od nich z jejich posledního alba čekalo. Úvodní, strhující skladba „Gold I (Dawn Of Time)“ rozechvěla základy starého domu, přičemž toto zemětřesení vydrželo další více jak půlhodinu. Pokračovalo se z aktuálního alba. Až čtvrtá položka „Land Of Ours“ byla ukázka starší tvorby. A vlastně jediná, natolik si muzikanti s deskou „Ages Of Man“ věří. Nestěžoval jsem si, jde o silný materiál. Poté zazněl nový singl „The Weaver“, který vyšel teprve nedávno. Kapela se v něm pustila do trochu členitější koncepce, takže to bylo i chvilkové uvolnění. Následovala opět neprostupná hradba a Sářin nekompromisní řev. Kapela samotná však jsou velcí sympaťáci. Zpěvačka nešetřila úsměvy, ať už na pódiu, nebo později u svého stánku. Zájem publika o jejich hudbu a merch je očividně těšil. Závěr vystoupení patřil zaslouženě skladbě „Iron“, což je i má nejoblíbenější věc na zmíněném loňském albu. Bylo to skvělé a neskutečně intenzivní vystoupení. Jak však poznamenal můj kolega, poslouchat tohle déle, než kolik bylo ten večer odehráno, skutečně by hrozilo, že to posluchače semele a rozcupuje. Takže děkuji DARK OATH za živý požitek, ale nyní je třeba si trochu odpočinout a připravit uši pro kytarové parádičky.

Setlist: Gold I (Dawn of Time), Gold II (Fall of Time), Silver I (A New King), Land of Ours, The Weaver, Bronze I (Stolen Flame), Heroic I (Sons of Gods and Mortal Men), Iron (Through the Veil of Night)

AEPHANEMER

AEPHANEMER jsou hrozně sympatická usměvavá parta. Žádné pózy, žádná image, jen čistá radost z hraní a vstřícná interakce s posluchači. Přivezli průřez svojí tvorbou, přičemž podstatnou část tvořil materiál z teprve necelé dva týdny staré desky „Utopie“. Intrem a první skladbou „Le Cimetière Marin“ i koncert začal. Hudba AEPHANEMER na studiových nahrávkách je bohatá na orchestrální aranže. Vzpomínám, že v jednom rozhovoru se Martin Hamiche zmiňoval, že pro živá vystoupení mu záleží na autenticitě a z pásky se pouští jen něco. Vrstvené kytary a další efekty, které na albu má, tak musí jít stranou. Naživo musí spolu s Marií spoustu skladeb poupravit a místo klasických nástrojů příslušné partie odehrát na kytary. AEPHANEMER koncertní jsou výrazně víc kytarová záležitost než na studiových albech. Martin Hamiche je virtuóz, na jehož precizní hru je radost pohledět. Dále zazněla „Le Radeau de La Méduse“ z minulého alba a stará záležitost „The Call of the Wild“. Singl „La règle du jeu“ z aktuální desky se ukázal jako velmi dobrá koncertní záležitost. Podobně i další nová skladba „Contrepoint“ zněla dobře. Ta má v sobě kytarové partie, na kterých se mohl kapelník patřičně blýsknout. Pochopitelně došlo i na skladby jako „Antigone“, „The Sovereign“ nebo „Path of the Wolf“.

Marion Bascoul je drobná paní, která má však úžasné charisma, a především působí zcela nenuceně. Stále se usmívá a skřehot linoucí se jí z hrdla ani nejde dohromady s její milou tváří. Tak už to ale AEPHANEMER mají od počátků, kontrast mezi uhlazeným hudebním projevem a chraplavým vokálem. Nečekal jsem, že pro své turné vyberou i obě části skladby „Utopie“ a navíc je umístí před samotný závěr. Na albu je to nejdelší kompozice, která je i nejbohatší na orchestrální aranže. Ale jak už jsem psal výše, naživo byly všechny klíčové partie různých nástrojů odehrány prsty pána kapelníka a poslouchalo se to pěkně. Po předchozí sadě osvědčených skladeb to byl i příjemný oddech. Nakonec zazněla pochopitelně „Bloodline“, excelentní věc z alba „Prokopton“. Skutečně jsem si jí užil. Vlastně jsem si užil celý večer, skvělé vystoupení od všech interpretů. A propos, AEPHANEMER se tu objeví znovu za půl roku, na brněnském festivalu Heathen Strike Over Brno VII.

Setlist: Échos d'un Monde Perdu, Le Cimetière Marin, Le Radeau de La Méduse, The Call of the Wild, La Règle du Jeu, The Sovereign, Antigone, Contrepoint, Roots and Leaves, Path of the Wolf, Back Again, Utopie (Partie I), Utopie (Partie II), Bloodline
 

Foto: autor