Se seriálovým Zaklínačem to bylo od druhé série dost nahnuté. Druhá a třetí série se topila v přílivových vlnách hejtů od fanoušků knižních předloh, přičemž jim bylo nejvíce vyčítáno podivné obsazení některých rolí a nesmyslné odchýlení se od originálních knih od Andrzeje Sapkowského. Čtvrtá série přichází s přeobsazením hlavní postavy Geralta z Rivie, což vyvolává další vlnu mrmlání od fanoušků, kteří si zvykli na Henryho Cavilla, kterého považovali díky jeho vztahu k předloze za určitou záruku, že se seriálu nepovede zjizvit příběh Zaklínače ještě více než doposud. Do role Geralta nakonec zaplul Liam Hemsworth, bratr slavnějšího Chrise, kterého proslavila role Thora v Marvel cinematic universe.

A jak to celé dopadlo? Vlastně mnohem lépe, než jsem předpokládal. Liam Hemsworth sice není tak charismatický jako Cavill, ale to, co má uhrát jako Zaklínač, zvládá. Freya Allan jako Ciri konečně dospěla a skvěle padne do své role. A je tu i jedno obrovské překvapení v případě Sharlta Copleyho, který byl obsazen do role Leo Bonharta. Jeho naprosto jednorozměrný záporák je skvělým osvěžením na šachovnici méně výrazných figur a hlavně jeho akční scény patří k tomu nejlepšímu z celé série. On je tak badass, že ho budete milovat. Jeho postavu se podařilo do seriálu vmodelovat naprosto věrně a snad jediné, co trochu chybí, jsou jeho skelné oči leklé ryby.

Pak je tu ale samozřejmě i pár postav, které … řekněme, mají své limity. Jednou takovou je bohužel Yennefer z Vengerbergu, která v této sérii má vystupovat jako sebejistá žena, jenž dává dokupy odbojnou skupinu čarodějek, ale vlastně jí to vůbec nevěřím. A současně má i nejslabší příběhovou linku. Podivně působící casting přetrvává i u mnohých dalších čarodějek a jedinou výjimkou tu je snad jen Cassie Clare v roli Philippy Eilhart. Jako velmi podivnou volbu vnímám Laurence Fishburne v roli upíra Regise. Herce mám fakt rád. Ať už je to malá role v Johnu Wickovi nebo Morpheus v Matrixu, velmi často dokázal dát svým postavám ikonickou auru. Ale v roli vybledlého 428 let starého kostnatého upíra mi tato volba přijde trochu podivná. Byť teda musím uznat, že Laurence Fishburne dělá, co může, a obecně na postavu mudrce, bylinkáře a léčitele s pohnutým životním osudem, díky němuž má obrovský nadhled i specifický smysl pro humor, se hodí. Ale na postavu Regise ... prostě jsem si na toto ztvárnění dost bolestivě zvykal. To samé lze říci třeba i o obsazení a osudu Vesemira.

Seriál se od minulých dvou sérií opravdu výrazně zlepšil, co se příběhu týče. Drží se více knižní předlohy a selhává hlavně tam, kde se snaží předlohu nějakým tvůrčím přístupem obohatit. Tvůrci nám předkládají tři příběhové linky. V jedné je hlavní figurou Geralt, v druhé Ciri a ve třetí Yennefer. Geraltův příběh je hlavně o tom, že putuje s družinou, na kterou se přilepují další osobnosti, do Nilfgardu za Ciri a po cestě překonává různé obtíže. Takový naprosto standardní RPG koncept, kde každý z družiny má nějaké jiné schopnosti, které využívá na společné cestě. Vedle trpaslíků je s ním i Marigold a další figury včetně Regise. Všechny postavy tu jsou vlastně zajímavé a trpasličí mluva založená na brněnském hantecu mě donutila přepnout seriál do českého jazyka.

Ciri naráží na skupinu mladých renegátů, již si říkají Potkani. Potkani jsou ve svém jádru gang živící se krádežemi. S nimi se ocitá na šikmé ploše pouličního zločinu a zažíná svoji první romanci. Ciri tu září a herecky dominuje, což se nedá říci o zbytku jejího týmu. Její vztah s potkankou Mistle příliš nefunguje. V knihách je to mnohem toxičtější záležitost, možná i proto, že v předloze je Ciri mnohem mladší postavou. Vedle první lásky je tu tematizovaná i snaha někam patřit a najít si své místo na světě, ale i to za mě vyznívá dosti do prázdna.

Nejslabší příběhovou linku má Yennefer, která se v první části snaží dát dohromady tým čarodějek, které se postaví hlavnímu záporákovi série, kterým je mág Wilgefortz. Ve dvou třetinách se její příběh zvrhne v poměrně zajímavou akční řežbu, která by klidně mohla vypuknout mnohem později, protože by skvěle fungovala jako velké finále celého seriálu. Takhle se tento event odbude zhruba ve dvou třetinách a následně se dějí poměrně nelogické události, kdy Yennefer získá možnost cestovat prostorem, nicméně místo aby ji třeba využila tak, aby nějak pomohla Ciri nebo Geraltovi, užívá ji dosti nepraktickým způsobem.

Čtvrtá řada evidentně najala mnohem zkušenější konzultanty na akční scény, protože kdykoliv se vytáhnou meče, tak je to naprosto skvělá podávaná. Platí to dvojnásob, pokud se na scéně objeví Leo Bonhart, který si svým způsobem krade seriál pro sebe. A co se týče záporných postav, tak hlavní enemák v postavě Wilgeforce často působí jako trochu přepálená pohádková figurka. Bonhart je ale vybudovaný naprosto skvěle. Tyto nekonzistence se nicméně propisují do mnoha vrstev seriálu. Týká se to kostýmů, které jsou někdy v pohodě a jindy naprosto mimo mísu. Jako kdyby někdo snesl na jednu haldu náhodné kostýmy z fantasy projektů za posledních pět let a každý si vybral to, co se mu líbilo. To samé se týká interiérů a exteriérů. Díky tomu ve výsledku ten celý skvělý Svět zaklínače dohromady funguje mnohem méně, než by mohl.

Už v minulých článcích jsem zmiňoval monstra a CGI a je to opět trochu bolest. Je tu například podivná zmutovaná jakoby kočkovitá šelma, která je napadena „parazitem“. To vypadá tak, že jí z huby ční něco jako vánoční svítítka, která si jinak dáváte za okno. Popravdě tohle mě hodně mrzí. Svět, který vytvořil Andrzej Sapkowski, má opravdu široký bestiář a netřeba vymýšlet podobné kreatury, které se sem vyloženě nehodí.

I když je to možná překvapivé, tak čtvrtá série Zaklínače představuje výrazný krok vpřed oproti předchozím dvěma řadám. Přestože přeobsazení Geralta vyvolalo obavy, Liam Hemsworth obstál a spolu s Freyou Allan v roli Ciri táhne seriál kupředu. Největším překvapením, jak už jsem zmínil, je však Sharlto Copley jako Leo Bonhart, který dodává příběhu energii a nezapomenutelné akční scény. Tvůrci se více drží knižní předlohy, což prospívá ději, i když některé kreativní odchylky a slabší linka Yennefer působí rušivě. Kostýmy, prostředí a CGI stále trpí nekonzistencí, ale celkově jde o sérii, která vrací Zaklínače na správnou cestu a dává naději, že příští pokračování bude ještě lepší. Byť předpokládám, že závěr bude lehce uspěchaný díky tomu, že se studio rozhodlo původně sedmi sériový projekt zkrátit na pět řad.