Znáte ty stavy, kdy opravdu nechcete vůbec nic řešit, natož si komplikovat myšlenkový „zevling“ složitější hudbou s vyšší přidanou skladatelskou hodnotou.  Jediné, v čem máte jasno, je žánr, jenž by měl tento občasný status quo doprovázet a některá uskupení se svým názvem přímo předurčují.

Aroma stonerockových kadidel nadnášená doomovým bezvětřím, tak se většinou zjevovali STONED JESUS, kteří mají již šestnáct křížků na hudebním krku a letos představili šestou dlouhohrající desku. V rámci narativu výše jsem od zbrusu nové kolekce nečekal žádná překvapení a tajně jsem doufal, že bude na rozpisu přítomno více skladeb, které popožene aspoň o něco silnější rockový vítr.  Stalo se tomu tak napůl a rafinovaněji, něž jsem se domníval, což je samozřejmě jedině vítáno. V rámci akurátnosti dodám, že ve vzácnějších chvilkách, kdy Kyjevané přeřadí na vyšší kvalt dávají vzpomenout na moje oblíbence KADAVAR nebo pradávnou srdcovku CLUTCH. Od těchto formací také požaduji „už jen další album, co se příjemně poslouchá“.

Šestice skladeb je uvedena rozvážným břinkáním kytarových strun a vibrací basové linky, postupně se nabalují další těžší motivy a tyto se nazpět zklidňují do jemnějších, aby se opět mohlo přitlačit na kytarovou strunu a vygenerovat rychlejší sekci, následně uvadnout na plíživě se zjevujících podkresech hammondově naladěných kláves a repetitivnosti úvodních motivů.

Tady si dovolím rozebrat tu rychlostní složku. Sice zde nejsou žádné skladby, které by pokoušely nějaké sprinty, ale trojici muzikantů se příhodně podařilo naimplementovat několik svižnějších úseků do očekáváných žánrových struktur (viz rámcový popis v předešlém odstavci) platných pro „New Dawn“ a následující „Shadowland“. Svižnějším až maximálním středním tempem dokáže „See You On The Road“ nejen osvěžit, ale i pěkně rozhoupat, zatímco největší neobvyklost přinesla pod lehkým pláštíkem z black metalového saténu zahalená „Low“, ve které se dokonce dá identifikovat náběh na zlostnou sypačku.

Paradoxně mě uhranula rozvážná ucouraná kytarová rozprava „Lost In The Rain“, a to především díky vokálu Igora Sydorenka. Tento není ničím výjimečný, ale v rámci svých možností se snaží o různé odstíny a skutečně dodává oněm strohým hudebním podkladům vyšší dávku charismatu. V této souvislosti nelze nezmínit závěrečnou poloakustickou výpravu „Quicksand“, která si pro inspiraci vyšlápla až do svatyně NICKA CAVEA. Téměř desetiminutová intimní zpověď přednesená nervně kajícím se hlasem, který zpytuje následky vlastní odevzdanosti až nerozhodnosti. No a její výmluvnost by mohla zaujmout jakékoliv hardcorové těleso.

Sydorenkův zpěv dává v jistých polohách vzpomenout na Troye Sanderse, a díky tomu i některé riffy mohou vyvolávat vazby na tvorbou nehoblujících MASTODON a při podobném analytickém uvažovaní tu můžeme najít vazby na další amíky THE SWORD, popřípadě, a to asi nejvíce, Švédy GRAVEYARD či GREENLEAF.

O STONED JESUS jsem se začal zajímat v rámci své stonerockové investigativní úchylky při zrození „Seven Thunders Roar“. Upoutal mě ten podivný Indián na obalu, hudební náplň skoro nikoliv a zájem o pět let později znovu probudil prapodivný poutník na velmi dobrém albu „Pilgrim“. Tentokrát už byli Ukrajinci upsání u Napalm Records. Nechtěl bych tu nějak propagovat činnost velkých vydavatelství, ale na druhou stranu, proč nepochválil jakoukoliv dobrou práci a v tomto případě skautskou. Tedy odvahu Rakušanů, kde STONED JESUS rozhodně nebyli typickou kapelou do jejich portfolia. Zmíním i tu prodlouženou důvěru Season Of Mist, kteří zaopatřili vznik novinky a tři roky starého opusu „Father Light“.

Sbírka „Songs To Sun“ kvalitou rozhodně předčila svého usedlejšího předchůdce. Je totiž dramaticky pestřejší a posluchačsky zábavnější. Pokud se psychicky vyrovnáte s tou poslední depresivní elegií, pokud setřesete pocit počáteční letargie, tak byste mohli najít zajímavého společníka pro chvíle (ne)pohody.

Konečně i ten letošní variabilnější modus operandi navíc dává i cosi příslibů do budoucna.