Předchozí album švédského uskupení pro mě ani po 3 letech nepřestává být fascinující nahrávkou. Možná, že moje nadšení časem trošku opadlo, ale když jsem si po delší době „Woe“ opět pustil, stále mě hodně bavil ten skvěle zvládnutý pejsko-kočičkovský koncept. Z tohoto pohledu to následovník druhého alba AN ABSTRACT ILLUSION neměl vůbec lehké. Nedalo se ani příliš očekávat, že by skupina zkusila podruhé vstoupit do stejné řeky a znovu ukuchtit mix všemožných metalových žánrů tak, aby to opět tak skvěle a hladce zafungovalo.

Švédská (nyní už) čtveřice nakonec zvolila celkem logický postup. Tam, kde předchozí alba naznačovaly silné progresivní cítění, dnes kapela tento koncept rozvíjí naplno. Děje se tak ovšem v plné návaznosti na dosavadní tvorbu. V tomto ohledu posluchač nemusí očekávat žádné závratné stylové kotrmelce. AN ABSTRACT ILLUSION se povedlo do novinky implementovat hned několik odkazů k jejímu předchůdci. Tím nejvýraznějším zůstává zvuk, zejména výrazné užití klávesových nástrojů. Těmi se zde skutečně nešetří, což vlastně platilo i pro album „Woe“. Zde však dostávají ještě výraznější prostor a často úplně přebírají taktovku skladby („Frost Flower“).

Ty již tradičně opět disponují velmi velkorysou stopáží, díky čemuž se celková délka nahrávka natáhne na hranici jedné hodiny. Najde se v ní dostatek vzruchu a nápadů na to, aby posluchač udržel pozornost? Jedno je jisté – rozhodně to zájemce o důkladné vstřebání třetího alba švédského uskupení nebude mít s ním na začátku lehké. Deska je to na poslech poměrně náročná, místy i nepřístupná a takříkajíc nedá nic zadarmo. Přitom i přesto nabídne dostatek chytlavých a silných nosných motivů, jen zkrátka díky ambicióznímu kompozičnímu přístupu a z toho pramenících rozsáhlých minutáží jednotlivých skladeb nejsou tolik „na očích“.

Žánrově se opět bavíme o mixtuře tvrdších metalových odnoží a ona progresivní složka alba spočívá ve snaze skupiny o jejich možná co nejorganičtější propojování a v četných odkazech k rozvolněným artrockovým plochám a komplikovanějšímu muzicírování. Pro někoho z toho vyplývá akorát zbytečné natahování skladeb a ředění těch dobrých nápadů v nich. Přiznám se, že občas tento pocit během poslechu „The Sleeping City“ mám i já, ale tyto se koncentrovaly hlavně během fáze prvotního seznamování s nahrávkou. I zde totiž nakonec zafungovalo ono otřepané – „dal jsem další poslechy a roste to!“

Pravda, deska to ve výsledku není dokonalá, a přeci jen by ji menší ořezání stopáže neuškodilo, ale počáteční obavy z akademické nudy zmizely velmi rychle. Na se toho nakonec v jednotlivých skladbách děje až příliš mnoho zajímavého. Ladnost ve schopnosti proplouvat mezi jednotlivými žánrovými odbočkami zůstává na vysoké úrovni a troufám si tvrdit, že v mnoha momentech byla ještě zdokonalená. Skupina teď v porovnání s předchůdcem možná méně tlačí na pilu, myšleno méně se hraje na efekt. Možná to ve výsledku nepůsobí tak silným a podmanivým dojmem, ale v celkové kompozici je cítit vyzrálost a větší zkušenost. Chápu však zároveň, že to pro mnohé fanoušky předchozího alb může znamenat i méně vášně a nepředvídatelnosti.

ČTĚTE TAKÉ

AN ABSTRACT ILLUSION - Woe

Je fascinující sledovat pohnuté osudy některých hudebních nahrávek. Uběhlo již téměř 5 let od chvíle, co Švédové AN ABSTRACT ILLUSION započali s nahráváním následovníka zdařilého debutu „Illuminate The Path“ z roku 2016. Různé okolnosti však poněkud zamíchaly kartami a způsobily nepříjemně dlouhé zdržení celého tvůrčího procesu.Otázka, do jaké míry se toto promítlo či nikoliv na výsledném vyznění alba.

AN ABSTRACT ILLUSION - Woe

Je fascinující sledovat pohnuté osudy některých hudebních nahrávek. Uběhlo již téměř 5 let od chvíle, co Švédové AN ABSTRACT ILLUSION započali s nahráváním následovníka zdařilého debutu „Illuminate The Path“ z roku 2016.

I navzdory vyřčenému však Švédové stále umí překvapit. I na „Woe“ jsme našli skladbu vymykající se z metalového konceptu alba a zde tuto roli plní skladba „Frost Flower“. Strategické umístění v polovině hracího času jednak výrazně zvolní tempo a tlak předchozí trojice písní a zároveň výrazně odkloní náladu alba směrem k zasněným plochám dream popu. Procítěný vokál a v zásadě přímočará melodie, okamžitě se dostávající pod kůži nakonec přeci jen „kapitulují“ před návratem ostrého kytarového zvuku, ve výsledku to však tuto působivou kompozici nakopne do ještě solidnějších emocionálních obrátek.

Jak u AN ABSTRACT ILLUSION zvykem, s novou deskou si dali načas. Po třech letech však přicházejí s kolekcí, která na jednu stranu možná nepůsobí tak chytlavým dojmem, jako její předchůdce, ale s kolekcí propracovanější a „dospělejší“. Pakliže to pro vás neznamená automaticky i kolekci nudnější, je „The Sleeping City“ rozhodně dílem, které si zaslouží šanci a především trpělivost. Není to totiž nahrávka na první poslech a pro mnohé, včetně autora těchto řádků ani nahrávka na nenáročné vstřebání. Její postupně odhalované kvality však nakonec ve výsledku odhalí nahrávku sice propracovanou a promyšlenou, avšak rozhodně ne překombinovanou a přeplácanou. Na to ve svých útrobách pořád skýtá dostatek chytlavých a muzikálních motivů a stejně tak i dostatek přímočaré metalové dravosti.